|
o autorech stránek articles in English 
rozhovor nad Biblí: Genesis Exodus Žalmy Izajáš Matouš Marek 1. list Korintským Efezským Zjevení Bible v mobilu české překlady Bible komentáře k Bibli software pro Bibli základní otázky: Existuje Bůh? Proč křesťanství? poselství Bible poznámky k Bibli různá témata: společnost film, televize souvislosti matematiky povídky recenze knih drobnosti teologická diskuse Augustin o Janovi učit se, učit se: biblická hebrejština biblická řečtina matematika Starší články: 2024 2023 2022 nejnovější příspěvky do diskuse: Břeťa 2022-09-30 20:46:46 John Lennon and Imagine: Is the discussion w Jaroslav Schrötter 2022-02-21 14:02:54 Břeťa - intro: Vážený pane Fajmone Břeta 2021-11-07 21:43:00 Matouš 3-4: Děkujeme za reakci. Milan 2021-11-04 12:46:31 Matouš 3-4: Dobrý den, reaguji Ondřej Kratochvíl 2021-11-01 21:44:53 Exodus - obsah: :) Břeťa 2021-02-20 17:52:27 Žalmy - úvodem: Jde o to, že to slo Pavla Turková 2021-02-20 17:07:50 Žalmy - úvodem: PŘIVÍTALA BYCH NĚJA Břeťa 2020-12-04 09:11:09 Software pro čtení Bible: Ke čtení Bible se o 
|
Závazek jen pro mnichy?Břetislav Fajmon 20.2.2025, článek je novější (jen mírně upravenou z roku 2022) verzí Spiritualita Benediktovy řehole. Toto je dvacátý první článek chronologicky v sérii Poznámky k Bibli a pátý článek (V05) v podsérii Vyznání křesťanské víry. Budeme přemýšlet o tom, že dobrá zpráva křestanství vede k závazku víry. Po relativně dlouhém období rozmachu a rozkvětu Římské říše v letech 0-400 n.l. dochází v průběhu 5. a 6. století k úpadku říše (zejména v její západní části) a k velkému stěhování a posunování národů, národy se pohybují a putují kolem středozemního moře, aby za několik desetiletí vždy čelily příchodu dalších poutníků a dobyvatelů. Jsou rozbíjena a dobývána střediska vzdělanosti, po několika stoletích těchto bojů nezůstává v řadě míst kolem středozemního moře (a okolí) kámen na kameni, není zde nic jistého. V sedmém století se začne dobyvačně šířit islám. Model funkční po dobu čtyř století, kdy křesťanští učitelé byli biskupy několikatisícových komunit a diecézí, je tímto stěhováním národů a neustálými válkami a nepokoji zprovozen ze světa. Začíná se objevovat nový model, který bude funkční po dobu dalšího tisíce let: křesťané začínají zakládat malé klášterní komunity, kde se věnují modlitbě, křesťanskému vyučování, ale i zemědělsky prospěšné práci. V tomto klášterním hnutí přežije křesťanské učení i křesťanský život -- cca od roku 500 do roku 1500 budou křesťanskými učiteli lidé z klášterního hnutí. Benediktova řehole je soubor pravidel pro život v takovém klášterním společenství, podle tradice sahá až do kláštera na Montecassinu, založeného snad roku 529. Benedikt z Nursie žil v letech 470-543 a podle tradice je autorem této řehole. Není jasné, zda řehole dochovaná pod názvem Benediktova je tak stará, ale i kdyby pocházela až ze sedmého či osmého století, stále je jedním z nejstarších dokumentů o pravidlech ke klášternímu životu na světě. Když jsem nedávno přemýšlel nad obsahem Benediktovy řehole, pravidel pro společný křesťanský život, uvědomil jsem si, že Pán Bůh volá k závazku křesťanského života, podobného Benediktovu, vlastně každého, kdo uvěří křesťanské zvěsti -- určitě to nemusí být závazek života v klášteře, ale je to volání k závazku života s Bohem a dalšími lidmi. Závazek se děje na rovině velkého příběhu a na rovině našich vztahů: A) Závazek na rovině velkého příběhuTento svět stvořil Bůh a nějakým způsobem v něm jedná a zasahuje do něj -- my se připojujeme do velkého příběhu tohoto světa, máme-li víru a odvahu. Velký příběh má sedm fází:R1: stvoření) Bůh stvořil tento svět jako dobrý a stvořil člověka ke svému obrazu. Máme o tento svět zodpovědně pečovat jako správci, vytvořit kulturu, která nese Bohu slávu (tzv. kulturní mandát = úkol). R2: pád) Lidé se vzbouřili proti Stvořiteli, a tak otevřeli bránu, skrze kterou vešla do světa bolest. Lidská povaha po tomto pádu vyžaduje lékaře, protože není zdravá (McGrath 2001,s. 72). Rozbití našeho vztahu k Bohu vede ve svém důsledku k rozbití jakéhokoli vztahu (Carson 2008,46-49). Jak my lidé, tak celé stvoření procházíme utrpením a porušením. R3: smlouva Hospodina s Izraelem) Bůh si přesto povolává národ Izrael, aby v jejich životě budoval dobré věci. Boží lid má patřit Bohu v každém rozměru své existence: ve svých morálních rozhodnutích, v tom, co jedí a pijí, kde žijí, ve všech svých vztazích, ve chvále i liturgii (Carson 2008,50). Izrael ovšem v tomto povolání vytvořit společnost, jejíž bude Hospodin Bohem, selhal. R4: Ježíš Kristus je vtělením Boha) Ježíš Kristus byl plně Bohem i plně člověkem. Protože byl a je Bohem, poznáváme v něm Boha nejplněji (Koloským 1,15; Židům 1,3). Protože byl a je plně člověkem, rozumíme jeho výzvám a při jeho následování vytváříme Boží lid, který se nepovedlo trvale vytvořit ve starověkém Izraeli. R5: Ježíš Kristus zaplatil výkupné za lidi) Ježíš sám řekl, že jeho smrt je výkupným za mnohé (Matouš 20,28), základem pro odpuštění hříchů nás lidí -- skrze jeho smrt byl pohlcen Boží hněv do osoby Božího Syna místo nás (Římanům 3,21-26), díky jeho výkupnému můžeme žít věčně s Bohem (a tento věčný život začíná už dnes, když uvěříme). R6: Pokání a zmocnění Duchem Božím) Ten, kdo přijal ve víře vykoupení od Ježíše Krista, vydal se na cestu pokání a proseb, aby ho Boží Duch zmocňoval k životu k Boží slávě. R7: Završení historie v Božím království) To, co bylo rozbito hříchem, bude obnoveno v plnosti, společně s plným nastolením spravedlnosti, kdy už lidé nebudou moci zvolit hřích, svět nebude moci být poničen zlým. B) Závazek na rovině vztahů Závazek Benediktovy řehole byl především pozváním k závazku života se vzkříšeným Ježíšem Kristem, modliteb k němu (jako učiteli, zachránci i zbožniteli, viz předchozí článeček o tom, co říkají církevní otcové á záchraně (V04)); ale součástí závazku byly i mezilidské vztahy v klášteře, tj. lidé se museli domuvit na společné práci, na přerozdělení potravin, pokud jich vypěstovali více, kláštery se staly i středisky pracovních příležitostí. Mohli bychom docela dobře říci, že v Benediktově řeholi vidíme závazky ve vztazích, které prožíváme podobné i v našem životě: V1) Trojiční Bůh: Otec, Syn a Duch: hlavní vztah, Bůh nám dal život, dal nám zdroje a obdarování pro život; Syn nám dal poznat Boha a zachránil nás; Duch nás zmocňuje k novému životu a spojuje nás s Otcem i Synem; tato historie je jeho příběhem, tento svět je jeho světem; V2) vztah ke mně samotnému: Bůh mne stvořil, mám se starat i o sebe sama; vím, co je ve mně, i když se mohu přecenit nebo podcenit; často objevuji, kým jsem, až ve vztahu s druhými a s Bohem. Závazek ohledně sebe sama by mohl mít ten charakter, že se Bohu zavazuji, že svůj život budu žít co nejlépe k jeho slávě (R4), z jeho milosti (R5) a síly (R6). V3) manželství a rodina: Manželství či rodina je určitým klášterem, kde jsme uchráněni některých tlaků a dostáváme dary, které bychom jinde nezískali. Vstup do manželství je podobně jako vstup do kláštera trvalým celoživotním závazkem vůči manželce-manželovi. V4) sousedé, přátelé, komunita spoluvěřících: Vztahy s lidmi v naší blízkosti, které získáváme přirozeně díky této blízkosti, nebo vztahy na základě společného zájmu. Mezi sousedy a přáteli sice nevládne opat, který by vše řešil, ale musíme se učit přijmout jako autoritu jeden druhého, učit se odpuštění přijmout i oň žádat, a hledat a navrhnout řešení konfliktů. Dobré přátelské vztahy jsou též s trvalým celoživotním závazkem, který sice není výslovně řečen, ale společné věci jsou dobře viditelné: společně trávené dovolené, činnosti se společným zájmem. Do této skupiny vztahů patří i komunita spoluvěřících, kteří se scházejí pravidelně každý týden, také spolu mohou jet na dovolenou, nebo mají společný pobyt jednou či dvakrát ročně zaměřený na víru. V5) vztahy v zaměstnání: Zde lze nalézt řadu analogií k životu v řádu a závazku, životu, kde všichni jsou vyzváni k plnění povinností. Klášter, stejně jako zaměstnání, má své vedoucí a podřízené a řadu organizovaných činností. V6) širší společnost, neznámí jednotlivci: I klášter má vztahy s okolním světem: Benedikt vyzývá ke službě každému, kdo zaklepe na klášterní dveře. I život kláštera se nějak zapojuje do společnosti -- chce nést a udržovat spiritualitu ve společnosti, vyjadřovat se k otázkám okolní kultury, nějakým způsobem společnosti sloužit, atd. Tento závazek služby širší kultuře čeká na každého z nás, konkrétní setkání se širším světem může mít charakter plánovaný i nečekaný. V7) země, životní prostředí: bydlím v prostředí, za které jsem zodpovědný a z něhož mohu čerpat; tím, co dělám, jsem zodpovědný za širší prostředí; s péčí o prostředí souvisí nějakým způsobem i moje práce. Naše životní prostředí není nejméně důležité (že by proto bylo uvedeno na posledním místě), ale spíše prostupuje všechny ostatní vztahy: Bůh nás zasadil do prostředí, za které jsme mu zodpovědní (V1); každý z nás v tomto prostředí zcela žije, není to pro nás malá věc (V2); všechny naše vztahy se v tomto prostředí vyskytují (V3-V6). C) Možné inspirace Benediktovy řehole pro naše závazkyPodívejme se nyní stručně na Benediktovu řeholi (číslování kapitolek BR1 až BR73), a přemýšlejme, zda aspoň něco si vzít na cestu svých závazků před Bohem (viz podstatná část článku Spiritualita Benediktovy řehole(2022)):Prolog a oddíl BR1: Při činění závazku je nejlépe, když procházíme horizontální velký příběh z rámcových částí R1 až R7: ikdyž se (v prologu) na základě žalmu 15 zavazujeme k životu poslušnosti Ježíši Kristu, víme, že on jediný byl poslušný, tj. budeme vždy přijati jen na základě Ježíšovy poslušnosti (R4) a oběti (R5). Svou poslušností si nechceme "vydobýt" právo být ve společenství s Bohem, ale naopak chceme na pozvání Boha odpovědět. Výčet závazků pro život v dnešním světě je nesmírný. Možná zde je skutečně důležité inspirovat se klášterem: závazky ano, ale všechny musí být ve vyváženosti a nesmí přečerpat naši kapacitu, kdy bychom je začali plnit povrchně jen z prostého důvodu jejich množství. Tedy přece jen se máme od klášterního života co učit: vyvážený život na sebe nenabere více závazků, než je schopen zvládnout. V klášteře na tuto vyváženost dohlíží opat, ve svém životě musíme v této věci dávat pozor každý sám. BR2 až BR5 Opat, porada, poslušnost: Tematika opata jako představeného kláštera vnáší do naší dnešní duchovnosti rozměr zodpovědnosti za životy druhých. S Benediktovými výzvami lze než souhlasit, až možná kromě výzvy oslovovat představeného slovem "otec" (viz Mt 23,9: Nikomu na zemi nedávejte jméno otec). Výzva k charakteru opata bere dech:
Pro naše závazky připomíná oddíl opata jeden rozměr: jsme zodpovědní i za spásu duší, které vedeme (či se kterými se setkáváme) -- jistě do různé míry, ale v každém z našich vztahů tato zodpovědnost též je zastoupena. Oddíl 3 dobře ilustruje, že při zásadnějších rozhodnutích o životě v klášteře bere opat na poradu i všechny ostatní. Benedikt vyzývá, aby v důležitých věcech představený svolal poradu všech, kde má všechny vyslechnout (BR 3,1-2). Všichni vyjádří názor, ale s opatem se nepřou (BR 3,8-9 ... jsou si též vědomi rozdílu mezi názorem a vůlí vlastního srdce). Opat pak rozhodne zodpovědně, vědom si skládání účtů před Bohem a toho, že i mladí mohou říci slovo od Pána Boha (BR 3,3.11). V méně důležitých věcech stačí jen porada v užším kruhu starších. Lze říci, že se jedná o důležitý princip v každém vztahu závazku na jedné straně a zodpovědnosti za ty, kdo se zavázali, na straně druhé. Možná je otázka, jak řešit kolize názorů mezi manželi (kde obě strany mají zodpovědnost) či přáteli (kde se zdá, že není žádný pevně ustanovený představený). Benediktova řehole může být dobrým vodítkem poukazem na to, že ani jedna ze stran se nesnaží prosadit svou vůli, ale následovat Ježíše Krista. Jeho přítomnost a charakter je pevným bodem, který poskytuje kritéria ve sporných situacích. Tedy opat zapojuje všechny do důležitých částí života, a na druhé straně (oddíl 4) se všichni mniši snaží o život poslušnosti, zejména výzev obsažených v Novém zákoně. Benedikt zde prezentuje řadu etických výzev z Nového zákona, od samotného Krista: Desatero a jeho shrnutí ve dvou přikázáních lásky (BR 4,1-8), zlaté pravidlo (BR 4,9; Mt 7,12: Co kdo nechce, aby se dělo jemu, ať sám nečiní jinému), postoj služebníka potřebným (BR 4,14-19; Matouš 25,31-46), atd. Je ovšem překvapivé, jak málo mluví Benedikt o tom, co Ježíš Kristus udělal pro nás. Například list Efezským ve srovnání s Benediktovými výzvami působí poněkud vyváženěji, když v prvních třech kapitolách mluví o tom, co Kristus udělal pro nás (R5), abychom dobře viděli důvod své lásky k němu. A Ef 1,13-14; 2,18; 3,14-19 mluví o daru Ducha svatého a upevnění práce Ducha svatého v našem srdci (R6), o kterém 4. oddíl Benediktovy řehole mlčí. Samotný BR 4 bychom tedy mohli nazvat "poslušnost -- prezentace výzev", která tolik nezmiňuje osobnost Ježíše Krista (R4), motivy těchto výzev (R5) ani sílu k nim (R6). V oddílu 5 o poslušnosti opět nejsou příliš zdůrazněny motivy R4 a R5 základního biblického příběhu, které mluví o božství a charakteru Ježíše Krista (R4 je tedy ujištěním, že následováním Ježíše Krista následujeme toho pravého Boha, např. Židům 1,1-4), a o jeho milostivé oběti za náš hřích (R5, teologie milosti, není tolik zmíněna). Benedikt říká: Následuj Krista. následuj i představeného kláštera jako člověka ustanoveného Bohem. Poslechni rychle -- zřekni se vlastní vůle, objevuj Boží bázeň (BR 5,7-9). Poslechni radostně, bez reptání svého srdce (BR 5,18). Rýsuje se zde jedna otázka: skutečně máme poslouchat představené bez výhrad? Částečně se jí zabýval už předchozí oddíl (poslouchej všechny opatovy příkazy, ale nenásleduj jeho špatné jednání (BR 4,61 naráží na MT 23)). Dále bychom měli říci, že pokud se představený chová podle charakteru vykresleného v BR 2, tak pravděpodobně nebude důvod jej neposlechnout, protože charakter zde vykreslený je podobný Kristovu. V případě, že "představeného" rada není pro nás dobrá, měli bychom se ozvat také -- říci své "zde stojím", jako to řekl Luther, nepodvolovat se s nesouhlasem, o němž máme za to, že je oprávněný -- to se právě rovná situaci, že my sami něco považujeme za natolik vážné, že k tomu chceme říci svůj názor či zaujmout svůj postoj. Shrnutí k oddílům 2-5: Vedoucí či zodpovědná role v našich vztazích-závazcích vždy povede přes náš příklad. Na druhé straně, naše poslušnost Bohu a následování Krista se vždy projeví tak, že respektujeme řadu "nadřízených" ve svém životě a konkrétně se podřídíme druhému člověku. BR6 až BR7 Mlčení a pokora: Mlčení a pokora.] Oddíl 6 vyvažuje předchozí tři oddíly o poradě a poslušnosti -- naším základním postojem má být ochota poslechnout a mlčet, protože v množství slov se často projeví hřích, a při mlčení lépe vnímáme a nasloucháme (BR 6,6: mlčet a naslouchat přísluší žáku). Rozhovor s představeným nedoprovázej žerty či rozpustilými slovy (BR 6,8). Oddíl 6 a otázka v oddílu 5 jsou tedy dobře v rovnováze: máme se ozvat, když s něčím nesouhlasíme, ale činit to s tichostí a uctivostí -- s postojem naslouchání a úsilím porozumět, vědomí si i svého sklonu ke hříchu. Oddíl 7 o pokoře je nejdelší a ve svých dvanácti krocích pokory bývá označován za nejdůležitější oddíl Benediktových pokynů a výzev. Částečně ovšem shrnuje vše, co bylo až dosud řečeno -- daných dvanáct kroků nelze striktně chápat jako dvanáct kroků na cestě k vyšší duchovnosti, ale spíše jako dvanáct aspektů následování Ježíše Krista (BR 7,5-9 uvádí alegorický výklad Jákobova snu, který v Gn 28,12 viděl, jak andělé vystupují a sestupují po žebříku. Je potřeba říci, že vykládat toto místo jako poselství dvanácti kroků na cestě k duchovnosti nemá dobrý exegetický podklad. Spíše bychom měli říci, že Bible dosvědčuje, že Boží lidé se dopouštěli hříchu i na vrcholu svého duchovního života -- např. David byl schopen vraždy jako král a představitel Izraele (2. kniha Samuelova 11), svatý Petr byl Pavlem pokárán, když nesprávně nutil křesťany z pohanů k dodržování Mojžíšova zákona (Galatským 2,11-14).) Kroky ve stručnosti (Též prezentovány v knize (Grün, Seuferling 2000), kapitole 7: Bedlivá pozornost. Grün vidí ve slovech pokora a pozornost synonyma):
BR8 až BR20 Hodinky, modlitby, vigilie, čtení: Život v klášteře obsahoval modlitby, čtení z Bible a výkladů Bible. K vedení v modlitbách (včetně zpívaných modliteb) sloužila biblická kniha Žalmů, která se měla během každého týdne modlit a přezpívat celá (BR 18,22-23: Benedikt navrhuje strukturu dělení všech 150 žalmů do sedmi dnů). Benedikt uspořádává celý den střídáním modlitby a práce, modlitba pak nejlépe se blíží rámci velkého příběhu R1-R7:
Při "překladu" do našeho života, není asi otázkou, kolik časů modliteb je ideální během našeho dne či týdne, ovšem motivy R4-R7 jsou klíčově důležité, na nich stavíme svůj život. Bruce Waltke, duchovní anglikánské církve, poukazuje na čtyři chvilky modliteb během dne (ráno, v poledne, večer a před usnutím) též se vzorovými modlitbami, kolem kterých je postaven každý náš den. Jiní nacházejí jako nejvýhodnější ve svém týdenním rozvrhu spíše než každodenní krátká zastavení s Pánem Bohem jedno delší zastavení, např. tříhodinové během jednoho večeru nebo o víkendu brzy ráno, kdy chválí Boha a svěřují se mu v rámci celého týdne. BR21 až BR30 Provinění, vyloučení, opětovné přijetí: Při samotném zorganizování klášterního života také jsou vzaty v úvahu prohřešky proti řádu či poslušnosti, vše v pravomoci opata -- velmi podobné tomu, čemu dnes v křesťanském prostředí říkáme sborová kázeň. Při závažném porušení řádu i vyloučení z kláštera, opětovné přijetí je také možné poté, co došlo k nápravě neukázněného. Prostředky kázně jsou podobné slovům Ježíše Krista z Matouše 18,15-17: nejprve pokárej mezi čtyřma očima, poté pokárej přede všemi, třetím krokem je vyloučení ze společného života (nejprve od společných jídel, pak i od společných modliteb). Podobné prostředky ukáznění jsou používány i dnes ve všech mezilidských vztazích. Je zajímavé, že Benedikt navrhuje, aby člověk, kdo nerozumí závažnosti vyloučení, byl spíše zmrskán nebo potrestán půstem, a poté, co i toto selže, byl podroben ještě účinějšímu prostředku, a sice modlitbě svých spolubratrů. Aniž by byly sděleny detaily prohřešků, Benedikt navrhuje léčbu ozdravnou i trestnou. Využití v našich vztazích: musíme se učit čestným vztahům podle jistého řádu. Pokud tomu tak není, daný vztah musí být před námi ohraničen nebo nám odňat, aby nedocházelo k jeho poničení. BR31 až BR47 majetek, služba v kuchyni, služba čtení, množství a doba jídla, noční klid, péče o nemocné, pochybení ve službě: V této kategorii jsou pokyny potřebné k běžnému chodu kláštera, které jsou nezbytné při každém organizování života v komunitě. Vše má probíhat řádně, s očištěnými věcmi. Zde je zajímavé, že neexistuje soukromý majetek mnichů, bez vědomí opata nesmí sami nic přijímat ani dávat, ani knihu ani nic dalšího (BR 33,2-3; kromě postního období, kdy dokonce mají nařízeno přečíst jednu přidělenou knihu z klášterní knihovny, BR 48,14-16). Maso je něco zvláštního, co v klášteře dostávali jen nemocní (BR 36,9), což svědčí o skrovných podmínkách a střídmosti nejen opata, ale celého klášterního života. K týdenní službě v kuchyni i službě lektora (předčítače Bible). I ke službě v kuchyni (BR 35,17), i ke službě lektora (BR 38,3-4) si vyprošují bratři požehnání v modlitbě. Množství pokrmu je přiměřené, jen při větší fyzické práci opat rozhodne, co přidat (BR 39,6). Při pochybení ve službě přizná svou chybu nebo její důvody dobrovolně, při pozdějším odhalení nedbalosti nastává přísnější posouzení. Při těchto formálních pochybeních chybující mnich při vycházení všech z oratoře (místa bohoslužeb) leží na zemi před zraky všech, dokud mu opat nepožehná a neřekne, že to stačí (BR 44,1-4). Využití v našich závazcích-vztazích: I běžné povinnosti vyžadují moudrost a požehnání a můžeme se za ně modlit, abychom v nich obstáli či učili se novým věcem. Nemocní či slabí potřebují naši zvláštní péči. Při pochybení ve vztazích-závazcích se v duchu mírnosti učíme se změnit a přijmout odpuštění či pomoc. BR48, BR49, BR52 Práce, půst a modlitba: Dobu modlitby mají bratři vyvažovat fyzickou prací, která je v létě delší než v zimě, a ukrácená snad jen v postním období, kdy je více času vyhrazeno k modlitbě a čtení. Modlitební oratoř slouží k modlitbám pravidelným i výjimečným a má být udržována v tichu. Využití v našich závazcích-vztazích: Naše duchovnost musí být vyvážena zapojením do tohoto světa. Rozjímání Marty musí být prostřídáno se službou Marie. Máme se zapojit do fyzické práce či služby, která slouží druhým. Na druhé straně, potřebujeme i intenzívnější spojení s Bohem, každý rok, každý týden -- vztah k Bohu má přednost před ostatními vztahy a závazky. BR50-51, BR53-57, BR67 Kontakty s hosty kláštera, cesty mimo klášter: Ani mimo klášter nemají mniši zanedbávat své modlitby a bohoslužby, kdekoli jsou. Na krátké cestě mimo klášter v rozsahu menším než jednodenním nesmí jíst. V hostech přijímáme Krista a jednáme s nimi s pokorou. Stevens, 1993, Disciplines of the Hungry Heart, kapitola 1) si pokládá otázku, zda je ideální vidět v nadřízeném či v hostu Krista. Uzavírá, že důvodem, proč ve svém nadřízeném chce vidět především skutečného nadřízeného, v podřízeném skutečného podřízeného a v hostu skutečného hosta, je důvod lásky: nechce předstírat, že namísto Ježíše vidí toho konkrétního člověka, se kterým se setkal. Vyzývá jen k malé změně: nepředstavujme si, že naším bližním je Ježíš. Přistupujme k bližnímu právě takovému, jaký je a co potřebuje -- a to vše před tváří Ježíše, který je našemu setkání přítomen. V kuchyni se koná služba pro hosty připravená kdykoli obsloužit. Dary do kláštera přicházejí skrze opata, který má právo předat věci i jinému mnichovi-bratrovi, i kdyby to poslali vlastní rodiče. Každý má maximálně dvojí oděv, na cestu mimo klášter dostane lepší oblečení. Opat může pozvat ke svému stolu hosty i jakéhokoli bratra. Odborníci v klášteře se nemají povyšovat, jinak jim bude jejich odbornost odňata. Využití v našem životě: I při povinnostech nepravidelných či výjimečných si udržujeme svůj vztah k Bohu, a všechny své závazky si s sebou neustále neseme. Učme se přijímat nenadálé úkoly s pokorou a pravidelností. BR58-66, BR68-73 přijímání a ustanovení mnichů, opata, kněží, převora, fortnýře, vzájemná pokora a horlivost: Zájemci o život v klášteře během prvního roku třikrát potvrdí svůj slib, a až poté jsou přijati (přijetí řehole je vážné rozhodnutí, protože pak už ji nelze později odmítnout). do kláštera může vstoupit i kněz, ale podřizuje se řeholi jako všichni ostatní. V klášteře může hostovat i cizí mnich, bude-li shledán hoden, aby zůstal natrvalo. lze mu to nabídnout (BR 61,9: Má se i přemlouvat k tomu, aby zůstal, aby jeho příklad vychovával ostatní). Pořadí v komunitě je určeno podle doby strávené v klášteře. Přesto při volbě opata může být zvolen kdokoli nezávisle na pořadí. Několik děkanů (každý se zodpovědností nad deseti lidmi) je lepších než jeden převor (aby nezpyšněl); ale možná je i schůdné, aby opat zvolil svého převora-zástupce při poradě starších, aby bylo jasné, že převor je mu podřízen. Fortnýř musí být u brány i v cele, aby vždy u brány někdo byl. Bratři se mohou vzdát náročného úkolu, ale jsou připraveni v něm vytrvat, pokud si to opat dále přeje. Mniši nemohou své spolubratry ani hájit, ani trestat. Ve vzájemných vztazích ať vládne úcta, v pokoře pokládejte druhého za přednějšího. Využití ve svém životě: Přemýšlejme o sobě střízlivě: pro svůj život potřebujeme službu druhých, tak se tedy učme je ctít a respektovat. Žijme svůj život před Boží tváří. Nehledejme své naplnění ve svých činnostech a vztazích, ale skrze službu ve svých závazcích a vztazích hledejme své naplnění v Bohu (Stevens 1993, kapitola 1).
zpět na podsérii: Poznámky k Bibli (B): Vyznání křesťanské víry
Diskuse: Vstup do diskuse: |