Atanášovo vyznání křesťanské víry

d) Chalkedonské vyznání víry z roku 451

• Některé věci ze shrnujícího Nicejsko-cařihradského vyznání jsou v Chalkedonském vyznání obsaženy, ale v jiných souvislostech: Na Chalkedonském krédu je patrna diskuse o božské přirozenosti (obrat "podle božství") a lidské přirozenosti Ježíše Krista (obrat "podle lidství"), a vykladači z řad křesťanských otců se snaží spojit obě tato hlediska dohromady. Nelze tedy dělit toto vyznání nějak chronologicky, protože ve většině jeho bodů je vykreslován kontrast mezi božstvím i lidstvím Ježíše Krista.

Následujíce svých otců,

ch1) učíme všichni jednomyslně vyznávati jednoho a téhož Syna, našeho Pána Ježíše Krista; zároveň dokonalého v božství a zároveň dokonalého v lidství; vpravdě Boha a zároveň vpravdě člověka, z rozumné duše a těla; téže bytnosti jako Otec podle božství a zároveň téže bytnosti jako my podle lidství, ve všem nám podobného kromě hřícha,

ch2) zplozeného před věky z Otce podle božství, zároveň pak v posledních dnech pro nás a pro naše spasení z Marie panny, rodičky Boží, podle lidství,

ch3) jednoho a téhož Krista, Syna, Pána, Jednorozeného, jejž sluší uznávat ve dvou přirozenostech, nesmíšeně, neproměnně, nerozděleně, nerozlučně,

ch4) jehož přirozeností rozdíl se nijak neruší sjednocením, nýbrž jehož obojí přirozenosti vlastnost se spíše zachovává a sbíhá v jednu osobu a v jednu podstatu;

ch5) nikoli ve dvě osoby rozdělovaného a rozlučovaného, ale jednoho a téhož Syna a Jednorozeného, Boha, Slovo, Pána Ježíše Krista,

tak jak prve Proroci o něm i sám Pán Ježíš Kristus nás vyučil a jak nám odevzdalo vyznání otců.

• (ch1) Ježíš Kristus je plně Bohem i plně člověkem;


• (ch2) plně Bohem je od věčnosti, plně člověkem je od svého početí a narození z Marie;


• (ch3) tyto přirozenosti se v Ježíši vyskytují nesmíšeně, neproměnně, nerozděleně, nerozlučně.


• (ch4) vysvětluje, co to znamená nesmíšeně, neproměnně: rozdíl těchto dvou přirozeností se nijak neruší jejich spojením v osobě Ježíše Krista, vlastnosti každé z přirozeností se zachovávají a sbíhají v jednu osobu; stále zůstává stoprocentní člověk a stoprocentní Bůh (před svým vtělením byl plně Bohem, v pozemském životě byl plně Bohem i člověkem, po svém vzkříšení je dál plně Bohem i člověkem, zejména plně člověkem, i když má neporušitelné tělo). Tedy spojením obou přirozeností se žádná nepromění v jinou přirozenost, obě zde zůstávají nesmíšeně spojené. V této diskusi docházelo k výměně názorů mezi dvěma "školami" (skupinami biskupů) křesťanského vyučování:
  
  
  • Alexandrijská škola: Dávali důraz na Božství Ježíše Krista natolik, že se dostávali do nebezpečného extrémního pohledu, že člověk Ježíš snad ani neměl lidskou duši; Atanáš dával důraz na Kristovo božství; Apolinarius říkal (psal): Logos (božská přirozenost Krista) je aktivní, tělo a duše pasivní; namísto lidského ducha je Logos; jako by ani pozemský Ježíš neměl lidskou duši, nebo se lidská duše smísila s božským Logem a byla potlačena. Ježíš Kristus nemohl mít lidskou mysl, ta byla přece nositelem vzpoury proti Bohu! Podobně extrémně psal i Cyril Alexandrijský: Lidská přirozenost Ježíše není sama pro sebe, ale náleží Logu (jako by Ježíš byl jen božská složka a tělo!). Na Apolinaria musel reagovat Řehoř Nazianský z Antiochejské školy: Kdyby Ježíš Kristus nebyl člověkem, nemohl by vykoupit lidi! (viz Lohse, Epochy dějin dogmatu, str. 66-68)
  
  
  • Antiochejská škola: Dávali tolik důraz na lidskou duši v Ježíši, že měli problém vyjádřit, v jakém smyslu byl Ježíš i Bohem. Theodor z Mopsuestie psal: Logos (božská složka) v Ježíši nebyl řídící princip, Ježíš nebyl osvobozen od hladu, žízně, sklíčenosti. Diodor z Tarsu psal: Ježíš měl stále i lidskou duši a lidského ducha! Slabinou zde byla možnost extrémního názoru, že Ježíš byl jen člověk vedený Bohem, nebo že Ježíš a jeho božská přirozenost byly dvě osoby -- což ovšem není vtělení, součást křesťanského vyznání, že vznikla v Ježíši jen jedna osobnost obou přirozeností. Na tento extrém reagoval Atanáš ve spisu Vtělení: Jen Bůh může zachránit lidi, tj. aby Kristus mohl zachránit lidi, musí být vtělený Bůh! (viz Lohse, Epochy dějin dogmatu, str. 69-71)
  
  Celá diskuse je příkladem toho, že ani jedna z těchto dvou skupin neměla výlučnou pravdu -- lepší cestou k vyznání Chalkedonu bylo spojení těchto dvou pojetí dohromady ve vyváženém pohledu.


• (ch5) vysvětluje, co to znamená nerozděleně, nerozlučně: nejsou zde dvě osoby, ale jedna, a sice Ježíš Kristus; nemá být rozdělován-rozlučován ve dvě osoby, ale je to jeden a tentýž Syn, Jednorozený, Bůh, Slovo, Pán Ježíš Kristus. Toto bylo řečeno v reakci na heretické učení ve dvojím smyslu:
  
  
  • Vyskytli se ti, co učili (např. tzv. ebjonité, dále také adopcianisti, viz Lohse, Epochy dějin dogmatu, str. 61), že Ježíš byl pouze člověk, a ten dostal Božího Ducha a zvláštní dary až při svém křtu ... oproti tomu Chalkedon (na základě Bible) ustálil, že Ježíš Kristus byl plně Bohem i člověkem od svého narození (početí), narodil se s přirozeností božskou i lidskou (Marie porodila Boha, je Boží rodička).
  
  
  • Vyskytli se jiní, co učili (tzv. doketisté, viz Lohse, Epochy dějin dogmatu, str. 61), že Ježíš byl pouze Bůh, ta duchovní bytost, které se na určitou dobu spojila s člověkem, aby ho před ukřižováním zase opustila ... oproti tomu Chalkedon potvrdil učení Bible, že Ježíš byl plně Bohem i člověkem po celou dobu svého pozemského života a i nadále po svém vzkříšení a nanebevstoupení.

e) Atanášovo vyznání víry, kolem roku 451

• at1-1t2) úvod: co to znamená křesťanská víra? Jejím obsahem jsou dvě věci:


• at3-at6) Za prvé, správně věřit v Trojici: Bůh sestává ze třech osob a tyto osoby jsou v nerozlučné jednotě;


• at7-at19) Otec, Syn, Duch jsou nestvoření, věční, nezměrní, všemohoucí, Bohové a Páni (a přesto je to nestvořený, věčný, nezměrný, všemohoucí Bůh a Pán v jednom);


• at20-at25) speciálně o věčnosti a nezměrnosti: všechny tři osoby jsou spoluvěčné a nezměrností si navzájem rovné;


• at26-at27) závěr první části: osoby Trojice jsou v jednotě, jednota je mezi osobami trojice (tj. jak Jedno, tak Trojice jsou stejně důležité).


• at27) Za druhé, správně věřit ve vtělení Ježíše Krista:


• at28-at31) Ježíš Kristus je plně Bůh a plně člověk;


• at32-at35) tyto dvě přirozenosti Ježíše Krista jsou v něm spojeny neproměnně (božství se neproměnilo v tělo, nýbrž přijalo lidství) a nesmíšeně (přirozenost božská a lidská jsou v jednotě)


• at36-at39) Dále vtělený Ježíš Kristus vykonal toto dílo: trpěl pro naše spasení, vstal z mrtvých a vystoupil do nebe, při druhém příchodu bude soudit lidi a kdo činil dobře, půjde do života věčného.


• at40) Tyto dvě věci, správně věřit o Trojici a správně věřit o vtělení Ježíše Krista, jsou důležité pro naši záchranu.