P08 Námitky vůči křesťanství

rozhovor nad Biblí:

Genesis
Exodus
Žalmy
Izajáš

Matouš
Marek
1. list Korintským
Efezským
Zjevení

Bible v mobilu
české překlady Bible
komentáře k Bibli
software pro Bibli

základní otázky:

Existuje Bůh?
Proč křesťanství?
poselství Bible poznámky k Bibli

různá témata:

společnost
film, televize
souvislosti matematiky

povídky
recenze knih

drobnosti
teologická diskuse
Augustin o Janovi

učit se, učit se:

biblická hebrejština
biblická řečtina
matematika

Starší články:

2023
2022
2021

nejnovější příspěvky
do diskuse:

Břeťa 2022-09-30 20:46:46 John Lennon and Imagine: Is the discussion w

Jaroslav Schrötter 2022-02-21 14:02:54 Břeťa - intro: Vážený pane Fajmone

Břeta 2021-11-07 21:43:00 Matouš 3-4: Děkujeme za reakci.

Milan 2021-11-04 12:46:31 Matouš 3-4: Dobrý den, reaguji

Ondřej Kratochvíl 2021-11-01 21:44:53 Exodus - obsah: :)

Břeťa 2021-02-20 17:52:27 Žalmy - úvodem: Jde o to, že to slo

Pavla Turková 2021-02-20 17:07:50 Žalmy - úvodem: PŘIVÍTALA BYCH NĚJA

Břeťa 2020-12-04 09:11:09 Software pro čtení Bible: Ke čtení Bible se o

P08: Námitky vůči křesťanskému teismu

Břetislav Fajmon 11.7.2024

Toto je osmý článek v sérii Poznámky k Bibli, a osmý článek v podsérii o poznání pravdy, založený na str. 35-40, 43-44 textu (DeWitt 2004, Why Christianity). Součástí této podsérie jsou testové otázky -- ale pro změnu jsou uvedeny až na konci článku.

V tomto článku pokračujeme v prezentaci sedmi bodů křesťanského teismu, body 4 až 7 jsou řečeny formou námitek a reakcí na ně.

(4) Co ti, kteří nikdy o křesťanství neslyšeli?

(4a) Jak můžeme říci, že Bůh je čestný, kdyby poslal do pekla lidi, co o něm nikdy neslyšeli?

Cokoli Bůh udělá, bude spravedlivé. Ale řada lidí cítí, že kdyby tomu tak bylo, přijal by Bůh všechny lidi do nebe, nebo minimálně ty "dobré lidi". Ano, jestliže je to spravedlivé, tak to Bůh udělá. Bible pokládá rétorickou otázku: Což Soudce celé země nebude jednat spravedlivě? (Genesis 18,25) Jinými slovy, Bůh, který soudí celou zemi, bude spravedlivý ke každému jednotlivci. Římanům 2,11 říká: Bůh nikomu nestraní. Cokoli Bůh udělá s těmi, co nikdy neslyšeli o Ježíši Kristu, bude tím nejspravedlivějším jednáním.

(4b) Co lidi zcela izolovaní od křesťanství -- jak oni mohou reagovat na Ježíše Krista?

Každý člověk, bez ohledu na svou geografickou pozici, má minimálně dva zdroje informací o Bohu, na které může reagovat. Tím prvním zdrojem informací je příroda. Když pozorujeme svět kolem nás, vidíme plán a krásu v mnohem větší míře, než by neosobní příroda byla schopna vyprodukovat. Každý má kolem sebe tytéž divy přírody, a ty ukazují na nejvyšší Bytost nad člověkkem, kterou může každý člověk hledat.

Kdybych mohl žít na chvíli ve vašem domě, věděl bych, že existujete, i když jsem vás třeba nikdy neviděl. Našel bych obrazy, umělecké předměty, výrobky, které by mi řekly o existenci vás jako jedinečné bytosti. Měl bych dostatek informací pro rozhodnutí, že vás budu hledat, kdybych chtěl. Apoštol Pavel to vyjádřil slovy: Od stvoření světa jsou vidět neviditelné vlastnosti Boha -- jeho věčná moc a božská podstata -- skrze to, co bylo stvořeno, takže nemají výmluvu (Římanům 1,20).

Druhým naším zdrojem informací o Bohu je naše svědomí v nás. Máme představu měřítka dobrého, které nejsme schopni zachovat. A naše svědomí nám říká o hříchu -- o rozdílu mezi tím, jak žijeme, a jak víme, že bychom žít měli.

Jednou jsem (David DeWitt) mluvil s člověkem, který byl po většinu života ateistou. Řekl mi, že jako mladý odmítl víru církve a nahradil ji morálními pravidly, o kterých si myslel, že podle nich má žít. Pak se podle nich snažil žít, ale ke svému překvapení nemohl dodržet svá vlastní morální měřítka: "Zjistil jsem, že předstírám, že jsem tím druhem člověka, jakým jsem se rozhodl být."

Na to jsem reagoval: "To jste vymyslel své vlastní náboženství, obrátil jste se k němu, ale pak jste od něj odpadl a stal se pokrytcem!"

Souhlasil a dobře jsme se zasmáli. Neměli bychom tedy přehlédnout, že třebaže navenek Boha odmítl, nemohl uniknout vnitřnímu poznání dobroty, kterou nebyl schopný dodržet. Když Bible mluví o těch, co nikdy neslyšeli, říká (Římanům 2,15): Ukazují, že zákon je zapsán v jejich srdci, jejich svědomí jej dosvědčuje, a jejich myšlenky je jednou obviňují a jindy obhajují. To, co ho nakonec přimělo k tomu, aby hledal Boha bylo uvědomění, že má v sobě smysl pro dobré věci mnohem větší, než by potřeboval pro svoje přežití. Ve skutečnosti tento smysl pro dobré a zlé jedná proti myšlence přežití nejsilnějších, protože vede k soucitu pro ty nejslabší.

(4c) Jak by mohl někdo izolovaný od křesťanství poznat Krista?

Bůh se zavázal reagovat na ty, kteří reagují na něj. Když se lidé dívají na přírodu a na své svědomí, chtějí více poznat ten zdroj dobrého a spravedlivého uvnitř toho všeho. A Bůh slibuje, že se dá těmto lidem poznat. Prorok Ezechiel dokonce o Bohu napsal: Já sám budu hledat své ovce (Ezechiel 34,11). A Ježíš řekl: Syn člověka přišel, aby hledal a zachránil to, co bylo ztraceno (Lukáš 19,10). Ale Bůh současně chce, aby i lidé hledali jeho. Ježíš řekl: Hledejte a naleznete (Matouš 7,7). Židům 11,6 říká: Bůh odměňuje ty, kteří ho hledají. Misijní záznamy jsou zaplněny příběhy lidí, kteří neměli možnost poznat Bibli nebo cokoli o křesťanství, a přesto jistým způsobem hledali Boha.

Někteří namítají, že takoví upřímní hledači většinou skončí pouze u náboženství svého kmene, nikoli u křesťanství nebo Ježíše Krista. Zkušenost ovšem toto nepotvrzuje -- neviděl jsem mnoho opravdových hledačů Boha, kteří se vracejí ke kmenovému náboženství svého dětství. Většina jich toto náboženství odmítne! Čím jsou upřímnější, tím více otázek si pokládají. Ježíš řekl, že bychom měli mít víru malého dítěte -- ale každé dítě, se kterým mluvím, má spoustu otázek! Hledající lidé většinou odmítnou myšlenky, které nejsou v souladu s tím, co jim příroda a jejich svědomí říká, že je správné.

(4d) Mohou lidi uctívat Krista, ale nazývat jej jiným jménem?

Za prvé, neznám žádné náboženství nebo učení, které by se jen vzdáleně blížilo poselství Ježíše Krista. Učení se zdají stejná, ale jen na povrchu. I nekřesťanská učení mají přikázání a morální pravidla, věří v nadpřirozenou bytost a usilují o zlepšení lidského života. Ale jiní vůdcové prohlašovali, že jsou proroky Boha, kdežto Ježíš říkal, že JE bohem Stvořitelem vesmíru (Jan 14,7-9, už jsme o tom mluvili v předchozím článku).

Za druhé, všechna nekřesťanská náboženství, která jsem (David DeWitt) studoval, vyučují systém "skutků", kterými můžeme dosáhnout Boha či stát se lepšími; kdežto Ježíš učil, že žádné skutky nás nedostanou k Bohu, to dokáže jedině víra (Jan 5,24; Jan 6,28-29). Většina náboženství zdůrazňuje, že člověk se má-musí zlepšit, ale Ježíš ukazoval primárně na Boží slávu (Jan 12,44-45). Lidská náboženství vyhlašují, že jsou cestou či lepší cestou, ale Ježíš řekl, že je jedinou cestou a že jiná cesta neexistuje (Jan 8,24).

Za třetí, jméno Ježíš JE důležité. Ježíš sám řekl, že důvodem, proč někteří lidé budou nakonec odsouzeni, je to, že neuvěřili ve jméno Božího Syna (Jan 3,18). Bible říká, že ve jménu Ježíše každé koleno poklekne na nebi i na zemi (Filipským 2,10; také viz Skutky 5,41; 1.list Janův 3,23; 5,13; 3.list Janův 7).

(4e) Mohli by se ti, co nikdy o Ježíši neslyšeli, dostat do nebe jiným způsobem?

Samozřejmě, Bůh má moc udělat, cokoli chce. Ale mohli bychom též říci: Jestliže Bůh má moc se ukázat jinak, než řekl, že se ukáže, pak nemá moc se ukázat tak, jak řekl. Bůh říká jasně, že lidé k němu přijdou, jestliže uslyší o Ježíši Kristu (Římanům 10,14). A Bible nemluví o tom, že lidé přijdou k Bohu jiným způsobem. Proto říkat, že existuje jiná cesta, znamená říkat více, než odhaluje Bible.

Jestliže Bůh chce lidi přivést k sobě i jinou cestou, je to na něm. Ale MY nemůžeme říci, že to udělá, protože to přesahuje obsah ukázaný v Bibli -- Bůh nám tedy nedal úkol hledat jiné cesty.

(4f) Co malé děti a nesvéprávní lidi, kteří nemohou uvěřit v Ježíše?

Je nesmírně složité najít v Bibli zmínku o takových lidech, tj. o malých dětech a o mentálně nezpůsobilých lidech. Ale Bible naznačuje, že lidé neschopní volby nejsou žádáni, aby učinili volbu.

Ve 2.knize Samuelově 12,23 David mluví o svém malém synu, který právě zemřel: Když zemřel, proč bych se postil? Mohu ho přivést zpět k životu? Já půjdu za ním, ale on se ke mně nevrátí. A Deuteronomium 1,39 píše: Vy malincí, kteří jste řekli, že se stanete kořistí, a vaši synové, kteří nerozeznají ještě dobré a zlé, tam vejdou, dám jim tu zemi a budou ji vlastnit. Mluví o zemi zaslíbené pro Izrael, ne o nebi. Ale princip je zde stejný: Ti, kteří nejsou schopni se rozhodnout, nebudou žádání, aby se rozhodli.

Mentálně porušený člověk nemá schopnost odmítnout spravedlnost, jako ji nemá malé dítě. Ale jestliže normální dítě vyroste, dospěje k bodu (a věk se u každého jednotlivce liší), kdy už sám v sobě zná dobré i zlé (Nehemjáš 8,2; Izajáš 7,15-16). Od té doby je jeho vědomý hřích odmítnutím spravedlnosti, a tedy odmítnutím Krista.

(4-závěr)

O těch, kdo nikdy neslyšeli o křesťanství a Ježíši Kristu, můžeme učinit tento závěr: Je nepopiratelné, že spravedlivý Bůh bude jednat vůči každému spravedlivě. Izolace člověka způsobí, že ten uslyší o Kristu méně, ale Bůh má moc poslat někoho ke každému, kdo jej hledá (BF: a v době internetu ten, kdo Boha hledá, může o Ježíši Kristu poznat docela hodně). Tedy to, že někteří neslyšeli křesťanské poselství, nepopírá pravdivost tohoto poselství.

(5) Je křesťanství jen psychologickou berličkou?

(5a) Co když já náboženství nepotřebuji?

Každý člověk hledá smysl života. Chceme nalézt odpovědi na otázky: Kdo jsem? Proč tu jsem? K čemu jsem? Má můj život smysl? Kam jdu? Hodně lidí ve společnosti se zdá na úrovni, když říkají, že náboženství nepotřebují. Ve skutečnosti ale nejsou na úrovni, nýbrž jsou nedospělí. Můžeme strčit jako pštros hlavu do písku, když chceme, a říct, že tyto věci nás nezajímají. Ale za chvíli zjistíme, že my sami hledáme odpovědi na tyto otázky stejně silně, jako když hledáme jídlo, oblečení a místo, kde bydlet.

Každá lidská společnost (bez ohledu na to, jak moc je na úrovni, zda je vzdělaná nebo primitivní) má náboženství, a to je vyučováno jak těmi nejzajištěnějšími, nejinteligentnějšími členy společnosti, tak i lidmi nejvíce emocionálními nebo nejméně myslícími. Jestliže máme zůstat mentálně zdravými, není otázkou, zda budeme vyhledávat tyto odpovědi, ale jak je budeme hledat.

(5b) Není křesťanství jen berličkou pro ty, kteří potřebují v něco věřit?

Ježíš řekl: Já jsem cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne (Jan 14,6). To se nestane pravdou, jestliže mám chuť tomu věřit, ani se to nestane nepravdou, jestliže nemám chuť tomu věřit. Moje víra může způsobit, že se budu cítit lépe, ale to je jako morfin -- mohl bych se cítit lépe, kdybych věřil třeba Buddhovi, Mohamedovi nebo svému novému autu. Stejně dobře je to morfin, kterým otupuji své nervy a na chvíli se cítím lépe. Ale jestliže ty věci nejsou pravou realitou, možná směřuji k horšímu, i když se ve víře cítím lépe!!

Jestliže Ježíš Kristus zaplatil za moje hříchy, a skrze přijetí Ježíše Krista mohu mít vztah se Stvořitelem tohoto vesmíru -- to je lék, nikoli berlička! Je to penicilin, nikoli morfin! Je to odpověď i směr, kterým jít, ať už mám chuť nebo ne.

(5-závěr)

O své potřebě náboženství můžeme učinit následující závěr: 1) Je nepopiratelné, že lidé všude na světě mají myšlenky o morálce, významu a smyslu. 2) Biblické křesťanství je nepopiratelné. PROTO je rozumné najít odpovědi na své otázky ohledně morálky, významu a smyslu v biblickém křesťanství.

(6) Proč trpí nevinní?

(6a) Proč je svět plný utrpení?

Existuje řada příčin utrpení, ale člověk je příčinou největší. Lidé působí většinu bolesti, kterou vidíme kolem sebe (a v sobě). Dvacáté století bylo nejkrvavějším stoletím v historii světa. Války, rozvody, sebevraždy, vraždy způsobují utrpení "made-in-man" (vyrobené lidmi).

(6b) Proč Bůh nevymaže utrpení hned?

Aby Bůh vymazal utrpení, musel by vymazat všechny jeho příčiny. Protože všichni lidi působí utrpení, toto řešení by znamenalo odstranit všechny lidi z povrchu země.

(6c) Proč Bůh nezařídí, že lidé nebudou schopni způsobit utrpení?

Aby toho dosáhl, musel by Bůh učinit lidi neschopnými volby. Ale protože láska zahrnuje volbu, znamenalo by to, že by byl vztah lásky mezi lidmi a Bohem nemožný. Manžel, manželka nebo přítel mohou milovat jen tehdy, když mají i volbu nemilovat. Jestliže druhý člověk nemůže volit možnost nemilovat, pak je láska nemožná.

(6d) Proč Bůh dopustí, abychom trpěli kvůli nemocem a přírodním pohromám?

Příroda byla původně stvořena, tak, že se v ní utrpení nevyskytovalo -- zahrada Eden. Byla až dodatečně ponížena do dnešního překrouceného stavu (Římanům 8,20-22), aby odpovídala překrocenému stavu člověka, který sám sebe do toho stavu uvedl svým hříchem. Není to tedy tak, že by Bůh způsobil naše utrpení. Bůh nám dal možnost ho odmítnout, a důsledky tohoto odmítnutí neseme v současném světě.

(6e) Proč Bůh dopustil, aby následky Adamova hříchu byly tak zlé?

Bez následků nemají volby smysl. Například vám nabídnu dva druhy čokolády: tyčinky Mars nebo čokoládu Toblerone. Kdyby volby neměly následky, chutnaly by obě čokolády stejně -- tehdy by volby neměly smysl. Ovšem jestliže jedna tyčinka je čokoládová, a druhá je projímadlo s čokoládovou příchutí, tehdy vidíme, že následky volby budou odlišné. Aby Bůh mohl dát člověku možnost volby jej následovat, následky našich voleb musí být reálné.

(6f) Proč trpíme díky hříchu Adama?

Abychom netrpěli následky Adamova hříchu, Bůh by musej tyto následky odejmout. Ale kdyby Bůh měl odejmout následky Adamova hříchu, musel by pokračovat a odejmout následky hříchu každého člověka, včetně následků hříchu vašeho a mého. Ale pokud by Bůh odstranil všechny tyto následky, tak by také žádné následky nezůstaly, tj. volba či láska by byla nemožná.

(6g) Proč Bůh nestvořil lidi jako anděly -- tvory se svobodnou vůlí, kteří nevolí zlo?

Vlastně nevíme, proč nás Bůh stvořil. Ale dovolte mi následující hypotézu: Existence Boha umožňuje existenci zla, stejně jako existence světla umožňuje existenci tmy. A jestliže toto potenciální (možné) zlo se stane zlem skutečným, můžeme poznat Boha lépe.

Co mám na mysli? Například by vám byl nabídnut let kolem světa ve dvou různých letadlech -- jedno bylo ověřeno letovými piloty, a druhé je čerstvě vyrobeno, ještě bez letových zkoušek. Vyrobené letadlo by mělo být stejně dobré jako to prověřené letadlo, ale to vyrobené nově ještě nebylo nikdy vyzkoušeno. Kterému letadlu byste dali přednost, aby s vámi proletělo světem?

Bůh je tentýž "před letem" i "po letu" -- ale to, co lze o Bohu říci "před letem" nebo "po letu", není totéž. "Po letu" víme o jeho soucitu, milosrdenství, milosti, plánu záchrany díky vážnosti našeho hříchu (Římanům 11,32). Hřích nikdy nebyl volbou Boha, ale byl součástí jeho plánu.

(6-závěr)

Co říci závěrem? 1) Realita utrpení je nepopiratelná; 2) realita utrpení nepopírá existenci nejvyššího Boha; 3) utrpení je v Bibli zdůvodněno a vysvětleno. PROTO je biblické křesťanství nepopiratelným vysvětlením utrpení.

(7) A co pokrytci?

Lidé, kteří projdou zkušenostmi či obřady křesťanství, aniž by přijali Ježíše Krista jako svého Pána a Spasitele, nejsou skutečnými křesťany. Přítomnost takových pokrytců je normálním rysem jakéhokoli hnutí, které za něco stojí. V klenotnictví jsou falešné diamanty, protože pravé diamanty by byly ukradeny. Děláme si kopie Rembrandtových obrazů, protože originály mají nesmírnou cenu. Špatní doktoři se objevují v lékařské profesi, ale dobří doktoři jsou přínosem pro celou čtvrť. Světlo přitahuje i mouchy a brouky.

(7a) Pokud Ježíš založil pravdivé náboženství, proč nezabrání svým následovníkům v pokrytectví?

Tato otázka předpokládá, že Ježíš odstraní u svých následovníů svobodnou vůli a vyloučí je z procesu růstu. Bible ovšem nikde netvrdí, že i opravdoví křesťani se v tomto životě stanou dokonalými. Opravdový věřící je ten, kdo uznává svou hříšnost a uznává, že potřebuje Ježíše Krista jako svého zachránce (1. list Janův 1,8-10). I když křesťané se mění k lepšímu, změna začíná uvnitř, nikoli zvnějšku jako u pokrytců.

Ježíš jednal s pokrytci příkřeji než s jakoukoli jinou skupinou. Jeho slova ve 23. kapitle Matoušova evangelia jsou těmi nejpříkřejšími slovy, která vyslovil. Je zajímavé sledovat v Matoušovi 23 kontrast mezi pokrytci a skutečnými věřícími:

Za prvé, Ježíš řekl, že pokrytci vše dělají proto, aby si jich lidé všimli (Matouš 23,5), zatímco bibličtí věřící se chtějí líbit Bohu (Římanům 6,5-6; Koloským 3,23; Efezským 5,10).

Za druhé, pokrytci vedou druhé k tomu, aby se stali ji podobní. Když Ježíš mluvil o těch, které pokrytci získávají pro svou víru, řekl (Matouš 23,15): Učiníte jej dvakrát horšího syna pekla než sebe. Ale opravdoví křesťané vedou druhé, aby byli podobnými Kristu, ne jim samotným (Matouš 28,18-20).

Za třetí, pokrytci se zabývají vnějšími formálnostmi, nikoli vnitřními vlastnostmi (Matouš 23,25-27). Bibličtí věřící na druhé straně zdůrazňují vnitřní postoje a vědí, že Bůh mění lidi zevnitř (Galatským 5,22-24).

(7b) Jestliže Ježíš opravdu mění lidi, proč nejsou všichni křesťané morálně lepší než nekřesťané?

Třebaže Bůh proměňuje opravdové věřící, neučiní je dokonalými hned. Pro křesťanství je velkým komplimentem, že lidé očekávají, že křesťané budou lepšími lidmi. Když si mi někdo postěžuje, že určitá osoba nežije soudržně s křesťanskou vírou, ke které se hlásí, reaguji: "To je asi pravda. Ale jestliže chceš opravdu vědět, zda je něco cenného na křesťanské víře, podívej se na něj blíž. Snaž se jej víc poznat a sleduj, zda v jeho životě došlo k proměně. Ale dej si pozor -- tímto způsobem možná nalezneš Krista, a když přijmeš Krista a nebudeš dokonalý, lidé budou říkat i o tobě, že jsi pokrytec."

(7c) Jestliže někteří křesťané jso pokrytci, neznamená to, že křesťanství má chyby?

Povzbuzujeme lidi, aby zvážili Ježíše Krista a Bibli, ale co s nimi oni udělají, může být různé. ALE: nepřestáváme chodit do nemocnice, i když víme, že někteří se stávají doktory jen pro vysoký finanční příjem, který tím získají. Buď jsou nemocnice dobrým nápadem, nebo ne. Neupřímní doktoři z nich neučiní nedobrý nápad.

(7-závěr)

Pokrytectví není popřením křesťanství, protože: 1) Je nepopiratelné, že v řadách křesťanů se pokrytci vyskytují; 2) zcela vymazat pokrytectví by znamenalo vymazat svobodnou vůli a růst; 3) Ježíš nepopiratelně odsuzuje pokrytectví; 4) biblické křesťanství netvrdí, že věřící se v tomto životě stanou dokonalými.

Závěrem: Možnosti rozhodnutí

Jako bývalý částečně ateista a částečně pouze formální věřící vidím jen následující možnosti rozhodnutí poté, co jste pročetli tuto podsérii článků:

(R1) Rozhodl jsem se nerozhodnout

Problém s tímto postojem je ten, že všichni umíráme a setkáváme se s věčností. Nerozhodnout se mi připadá jako jet vysokou rychlostí v autě, které se brzy zřítí z útesu, a nedělat s tím vůbec nic. Zdá se mi to nemoudré.

(R2) Rozhodl jsem se spoléhat sám na sebe

Problém s tímto postojem je tento: Vím, že se často mýlím. Někdy mám pravdu a někdy se mýlím, ale mýlím se natolik často, že bych nerad zakládal na své omylnosti svůj věčný osud. [mimochodem toto bylo pro mne důležité jako částečně ateistu a částečně pouze formálně věřícího: Nemohl jsem najít žádné místo, kde se Ježíš mýlí -- a Ježíš věřil v život po smrti, kdežto já (který se často mýlím) jsem nevěřil]

(R3) Rozhodl jsem se pro jiné náboženství než křesťanství

Například jsem se stal stoupencem hinduismu, buddhismu, islámu, judaismu nebo jiné víry. ... Problémem je to, že tyto víry jsou součástí světonázorů, které jsou popiratelné (či neodpovídají ani dalším kritériím, o kterých byla řeč), nebo které odmítají Bibli, ale ta je nepopiratelná. [já osobně jsem trochu věřil ateismu a trochu své formální víře, ale byl to jen věřismus, neprozkoumal jsem hlubší základ své víry]

(R4) Rozhodl jsem se, že biblické křesťanství má pravdu a přijal jsem Ježíše Krista jako Boha

Znamená to, že lze zcela dokázat, že Ježíš a Bible mají pravdu? To záleží na tom, co považujete za důkaz. Ale můžeme prokázat, že Ježíš i Bible jsou nepopiratelní, a to je jediný zdravý postoj, kterým přijímáme pravdu. Není na tom nic magického -- existujeme, jsme reální, jsme naživu; ale také se blížíme pádu z útesu (smrt se stává asi stu procent lidstva); co s tím tedy uděláme? Nic? Budeme důvěřovat jen sami sobě? Budem částečně náboženští, ale neprozkoumáme základy své víry? Všechny tyto postoje lze popřít, a proto se jedná o nesprávná rozhodnutí. Jen biblické křesťanství nám dává světonázor, který je nepopiratelný. [Přijal jsem Ježíše Krista ze stejného důvodu jako apoštol Petr, který řekl: Pane, ke komu jinému bychom šli? Ty máš slova věčného života (Jan 6,68)]

otázky na téma: Námitky vůči křesťanství	zhodnocení odpovědí
23) Proč Bůh dopustil, aby moje manželka onemocněla a zemřela? 23a) Neměl jsi dost víry; 23b) Bůh tě tím vychovává; 23c) Nevím.	ad 23a) Ne -- to je zjednodušená odpověď věřismu; ad 23b) Ne -- to nevíme jistě; někdy nás Bůh vychovává, když hřešíme, ale můžeme procházet utrpením, aniž jsme zhřešili. ad 23c) Ano -- na této straně věčnosti nevíme. V Bibli je uváděna řada důvodů utrpení: výchova, soud, život pro Boha v bezbožném světě, duchovní boj. Neznáme ten správný důvod (Kazatel 3,11; Jan 3,8).
24) Proč jsou zde nemoci a přírodní katastrofy? 24a) Jsou součástí prokletí. 24b) Jsou součástí cyklu života a smrti. 24c) Jsou součástí přirozeného běhu věcí.	Protože už jsme prošli argumentací a jedině teismus je nepopiratelný názor: Ad 24a) Ano -- katastrofy se staly součástí běhu věcí až poté, co Adam a Eva zhřešili. Ad 24b) Ne -- toto je náhled panteismu, který je popiratelný. Ad 24c) Ne -- toto je náhled ateismu, který je popiratelný.
25) Musí lidé kmene v pralese přijmout Krista, aby se dostali do nebe? 25a) Pravděpodobně ano. 25b) Asi ano. 25c) Pokud víme, tak ano.	Ad 25a) Ne -- spekulace ohledně pravděpodobnosti je nepodložená, pokud známe na základě zjevení Bible jasné slovo o tomto tématu. Ad 25b) Ne -- spekulace o možnosti je nepodložená, pokud známe na základě zjevení Bible jasné slovo o tomto tématu. Ad 25c) Pokud víme na základě Bible, o které jsme prokázali, že je nepopiratelná, tak neexistuje jiná cesta k Bohu než skrze Ježíše (Jan 14,6; Skutky 4,12). Můžeme tedy předpokládat, že pokud je Bůh na věčnosti vyvolil k záchraně, tak uslyší o Ježíši tam, kde jsou (Efezským 1,3-11; Římanům 8,28-30), nebo k nim Bůh někoho pošle se zprávou o Ježíši (Římanům 10,13-15).
26) Jak mohli věřící za dob Starého zákona věřit v Krista? 26a) Jahve (Hospodin) byl Ježíš. 26b) Oni nemuseli věřit v Krista, protože měli zvířecí oběti, které zaplatily za jejich hřích.	Tato odpověď je nejvíce teologická, a už v podstatě pozývá k podrobnějšímu studiu obsahu křesťanské víry v podsériích B a C: Ad 26a) Správně -- ve Starém zákoně byly v osobě Boha přítomny všechny tři osoby Trojice, třebaže tato myšlenka byla zjevena až v Novém zákoně. Spasení se vždy odehrávalo z milosti, skrze víru ve druhou osobu Trojice, v Ježíše (Jan 1,18), ať už skrze zjevení Nového zákona, nebo skrze starozákonní zjevení o Mesiáši. Ad 26b) Nesprávně -- zvířecí oběti samotné nebyly schopné samy o sobě zaplatit dluh za hřích (Židům 10,1-14).

zpět na podsérii: Poznámky k Bibli (A): Poznání pravdy

Diskuse:

Vstup do diskuse: