P06: Ateismus, panteismus, teismus

Světonázor 4) Ateismus: neexistuje Bůh, existuje jen hmota a energie

• Ateisté věří, že v celém vesmíru existuje pouze hmota a energie -- všechny síly nadpřirozené, mystické a božské budou jednoho dne fyzikálně vysvětleny (neexistují tedy žádná metafyzica, tedy věci či bytosti za fyzikálním světem; všechny věci, co existují, jsou fyzica, věci fyzikální).


• Vesmír je věčný: může se rozpínat a smršťovat, vyvíjet a měnit, ale stále je to jen vesmír a nic jiného.


• Člověk je vysoce vyvinuté zvíře. Protože vývoj lidstva stále probíhá,
  • jejich hodnoty jsou dočasné (morálka je relativní);
  • cílem lidí je blažený život a prostředkem k tomuto dokonalému životu je vzdělání;

1. Řetězec příčin a následků nevede k Bohu, protože neexistuje příčina, jejíž následkem je Bůh.
   1. Buď Bůh by byl příčinou sebe sama, a to je nemožné, protože taková bytost by musela existovat dříve, než sama sebe stvoří,
   2. nebo řetězec příčin jde do minulosti nekonečně dlouho, a tak neexistuje První příčina.
2. Existuje zlo.
   1. Kdyby Bůh byl všemocný (nekonečný), odstranil by zlo.
   2. Kdyby Bůh byl milující, odstranil by zlo.
   3. Zlo stále odstraněno není, a tedy všemocný milující Bůh neexistuje.
3. Víra v Boha je nelidská, plyne to z následujících úvah:
   1. Epidemie nebo pohroma pocházejí od Boha, protože Bůh je nejvyšší mocí nade vším.
   2. Můžeme vůbec při pohromách pomáhat lidem? Vždyť ty pohromy sesílá Bůh, který si je tedy asi přeje. Kdybychom pomáhali lidem, byli bychom proti Bohu.
4. Je logicky nemožné, aby Bůh byl nekonečný, tj. všemohoucí.
   1. Například Bůh je omezený, protože nemůže neexistovat, je tedy omezený a konečný.
   2. Nebo: Bůh nemůže stvořit tak těžký kámen, že by jej neuzvedl, je tedy omezený a konečný.

• Výrok typu "neexistuje nic než" (např. neexistuje nic než hmota a energie) je logicky pochybný, protože vlastně tím, že říká, že neexistuje nic jiného, neumožňuje tento názor s ničím srovnat. Je to takový alibismus, který má nulovou výpovědní hodnotu: výrok "neexistuje nic než hmota" nemá smysl -- kdyby tomu totiž tak bylo, nebylo by to možné ověřit.


• První zákon termodynamiky říká, že množství energie je konstantní, a druhý zákon termodynamiky říká, že množství nevyužitelné energie roste. Z toho plyne, že vesmír zde nebude věčně. Z podobného důvodu lze usoudit, že vesmír zde ani není věčně do minulosti, protože množství využitelné energie nebylo nekonečné.


• Pokud by neexistoval Bůh, život by neměl smysl: lidské hodnoty by se měnily, morálka by byla relativní. Místo lidské blaženosti by bylo bezvýznamné, stejně jako vzdělání, protože člověka by čekala smrt a lidstvo vyhynutí.


• Existence zla nevede k vyloučení existence Boha, protože Bůh může se zlem ještě mnohé udělat, více viz následující dva články o křesťanském teismu.


• Víra v Boha není nelidská: můžeme pomáhat lidem v nemocích či pohromách -- utrpení bylo způsobeno pádem člověka, tj. Bůh je proti zlu a utrpení.


• Neschopnost udělat nemožné neznamená popření všemocného Boha -- za omezení se nepovažuje neschopnost hřešit, neschopnost existovat a neschopnost činit rozporuplné věci. Bůh není omezený, ale vědomě se rozhodl nehřešit a nedělat logicky rozporuplné věci.

Světonázor 5) Panteismus: Bůh je všechno, co existuje

• Neexistuje nic jiného než duch, tj. i příroda ve vesmíru je duchovní podstaty. Svět je jen dočasným vyzářením, způsobem či projevem Boha. Podobně jako paprsky světla vyzařují ze Slunce, ale jsou vlastně součástí Slunce, i celý svět je vyzářením Boha, a tedy součástí Boha. Stvořený svět není stvořením z ničeho (jako věří teisti a deisti), ale stvořením vytékajícím z Boha.


• Bůh není osobou ani vědomím, ale spíše silou, energií, energetickým polem či aurou. Boha nelze vyjádřit či pochopit logicky -- lze ho pochopit jen v mystické intuici, která jde mnohem dál než zákon sporu (zákon sporu říká, že platí buď výrok, nebo jeho negace, a je vyloučena třetí možnost).


• Protože všechno stvoření "vytéká" z Boha, z Boha nutně plyne vše dobré i zlé. Zlo je tady, protože zde musí být jako vyvažující protiváha dobra (jako protivážné energie jin a jang). Pravda a hodnota jsou pojmy relativní jen po dobu existence vyzářeného vesmíru. Dobro není správné a zlo není špatné, jsou prostě součástí toho, jak věci jsou. Dobro a zlo jsou podobně jako narození a smrt, ráno a večer, jaro a podzim součástí koloběhu všech věcí, a tedy součástí Boha.


• Lidé jsou vyzářením Boha, a tak jsou také Bohem ve své podstatě -- člověk tedy neexistuje mimo Boha, protože všechno je Bůh. V historii světa se my lidé inkarnujeme v novém a novém cyklu, anebo budeme opět spojeni s Bohem (se silou či energetickým polem) podobně jako kapka je spojena s oceánem vody.


• Nové a nové reinkarnace člověka mohou vést ke spálení karmy skrze dobré skutky, meditace, apod., dokud člověk nemá žádnou vášeň -- pak zemře a splyne s vesmírem (Bohem, energetickým polem). Tedy štěstím a nejvyšším cílem člověka na zemi je zbavit se všech tužeb.


• Boží moc a Boží dílo jsou mystické (nelze je poznat či vysvětlit), ale nikoli nadpřirozené (to by byly rozumné činy Nejvyšší bytosti). Všechna náboženství jsou v pořádku, jedná se o různé stezku na tutéž horu; nemá tedy cenu přesvědčovat druhé lidi o správnosti své cesty, je to ztráta času, naším úkolem je jít nahoru.

• Výrok typu "neexistuje nic než" (např. neexistuje nic než Bůh) je logicky pochybný, protože vlastně tím, že říká, že neexistuje nic jiného, neumožňuje tento názor s ničím srovnat. Je to jako říkat, že všechno je vším -- neříkáte nic.


• Tam kde ateista tvrdil "já existuji, ale Bůh ne", tvrdí panteista "Bůh existuje, ale já ne". To je nelogické: abychom něco mohli tvrdit, musíme existovat.


• Panteismus dost zdůrazňuje myšlenku, že rozum se netýká nejvyšší reality. To je ovšem výrok, který logicky vyvrací sám sebe, protože je to rozumný výrok o nejvyšší realitě. Tím panteismus vyvrací sebe sama.


• Podle panteismu je zlo iluzí, ale kdy tato iluze vznikla, když je tak reálná? Říci, že zlo je součástí Boha, nic nevysvětlí, jen odstraní dobro. Jestliže nejvyšší realita je utvořena z dobra i zla, tak neexistuje nikde žádná naděje. Když neexistuje dobro ani zlo, tak proč by mělo být DOBRÉ se zbavit tužeb? A jak se může někdo převtělit do lepšího stavu, když neexistuje nic LEPŠÍHO (přece vše, dobré i zlé, je součástí Boha)? V panteismu není žádný základ pro rozlišení mezi dobrem a zlem -- dobro a zlo jsou jen součástmi koloběhu věcí, jako jaro a podzim, narození a smrt, apod.


• Jestliže Bůh je jedno s vesmírem, tak pro osobní bytosti, jako jsou lidé, je panteismus nerozlišitelný od ateismu, protože člověk jako osobnost přestává v okamžiku smrti existovat (stane se jen kapkou v oceánu energie). Tedy pro jednotlivce panteismus vede ke stejným věcem jako ateismus. Proto se tolik ateistů stává panteisty.


• Jak mohou být různá náboženství, která si navzájem protiřečí, různými cestami na tentýž vrchol? Panteismus tvrdí, že tento logický argument nehraje roli, protože logika u nejvyšší bytosti nemá váhu, ale to je výrok, který vyvrací sám sebe, jak jsme o tom už mluvili.

Světonázor 6) Teismus: Existuje jeden věčný osobní Bůh, který zasahuje do tohoto vesmíru

1. Každý následek má příčinu, která je stejné nebo větší kvality (složitejší). Například pták je složitejší než hnízdo, které staví. Jediný známý případ, kdy příčína je stejně kvalitní jako následek, je zplození potomka -- všechny ostatní příčin jsou lepší kvality než jejich následek (účinek). Protože vesmír existuje, musí mít příčinu lepší nebo stejné kvality než on sám -- tedy je vyvrácen panteismus.


2. Vesmír obsahuje osobnosti a morálku (například u lidí), tedy jeho příčina, která je OSOBNÍ A MORÁLNÍ, musí existovat. Můžeme o ní tedy jako o osobnosti mluvit slovy "on" či "ona". "On" je označení, které má přednost, protože tradičně označuje někoho, kdo vede. Protože vesmír existuje, "ten, kdo" jej způsobil, dokáže TVOŘIT.


3. Pokud by tento Stvořitel-Příčina byl konečný, tak nemohl stvořit sám sebe (z pozorování neznáme žádný příklad, kdy by někdo či něco stvořilo samo sebe). Osobní a morální stvořitel je tedy nekonečný (nekonečná všepřesahující bytost, která sama sebe nestvořila, ale existuje věčně -- věčnost je nekonečnost použitá na čas).


4. Vesmír není věčný díky druhému termodynamickému zákonu. Hmota samotná není schopna vyprodukovat myšlení, protože neosobní síly-energie nevytvoří osobnost. Na druhé straně, věčná příčina vesmíru je nezměnitelná, musí být vševědoucí, všemocná a dokonalá (jinak by se vylepšením mohla změnit)


5. Tedy existuje osobní, morální, nekonečný, věčný, nezměnitelný, vševědoucí, všemocný dokonalý Stvořitel -- říkejme mu Bůh.

• Konečnismus (dualismus) a polyteismus neobsahují jednotící osobnost či zákon. Tímto jednotícím prvkem je v deismu Stvořitel všeho, kterému je ovšem upíráno právo zasahovat do tohoto vesmíru -- těžko si představit, jak by to tak mohlo být, protože jestliže Bůh stvořil vesmír a nemění se, tak tvoří a zasahuje neustále -- tvoření je podstatou jeho charakteru.


• Ateismus i panteismus se pozoruhodně shodnou na tom, že tento vesmír je vše, co existuje. Teismus ovšem v logické analýze snadno vyhrává, protože vesmír bez počátku je mnohem absurdnější než Bůh bez počátku. Podobně teismus ve srovnání s deismem je logicky soudržný, kdežto deismus je logicky rozporuplný ve svých dvou základních tezích.

• a) uchová soudržnost Boha (Bůh stvořil svět, a také stále tvoří a zasahuje do světa);
• b) dává lidem naději na věčný život, protože deismus o tom, že by Bůh zachránil lidi, nemluví (protože podle něj Bůh do světa nezasahuje), a panteismus-ateismus se pozoruhodně shodnou, že smrtí jednotlivce zaniká jeho osobnost;
• c) lépe vysvětluje, že není nutné, aby vesmír byl věčný, názor zastávaný ateismem-panteismem (a názor v rozporu s vědou), protože Bůh je věčný;
• d) dává lidem lepší důvod, proč přemáhat zlo dobrem: existuje dobrá bytost Bůh, která nás zve do věčného vztahu a respektuje naši jedinečnost.