Toto je pátý článek v sérii Poznámky k Bibli, a pátý článek v podsérii o poznání pravdy, založený na str. 19-24 textu (DeWitt 2004, Why Christianity). Součástí této podsérie jsou testové otázky -- ale pro změnu jsou uvedeny až na konci článku.
Po vyložení šesti postojů ke hledání pravdy v předchozích třech článcích se nyní v tomto (P5) a následujícím (P6) článku podíváme na šest základních světonázorů a projdeme některá jejich základní tvrzení. V tomto článku se podíváme na tři v jistém smyslu vedlejší světové názory, zastávané jen relativně malými skupinami lidí (vzhledem k množství obyvatel na planetě).
Světonázor 1) Konečnismus
Konečnismus zastává některé nebo většinu z následujících bodů:
Bůh je konečný. Zapojuje se do světa, jak může, ale je řada věcí, které by rád udělal, ale nemůže -- není všemocný (i když je laskavý a milující). Bůh věří ve spravedlnost, ale nemůže zajistit, aby se spravedlnost vždy odehrála. Například dopustil holokaust, vyvraždění milionů Židů.
Tento světonázor je často doprovázený dualismem: Bůh je dobrý, ale bojuje se zlem, které je zde na světě a které Boha omezuje. Naší morální povinností je spolupracovat s Bohem v přemáhání zla, ale ani tak není zaručeno, že zlo bude zničeno. Někteří optimističtí konečnisti věří, že zlo bude zcela zničeno, ale všichni připouštějí, že je možné, že nikdy nenastane konečné vítězství dobra nad zlem.
Jak se Bůh stále snaží bojovat se zlem, tak se proměňuje a vyvíjí; neexistují tedy nadčasová morální-etická pravidla, ale mění se s proměnami Boha.
Bůh je omezen také tím, že nemůže sestrojit kulatý čtverec nebo nemůže současně vyrobit všeprobíjející střelu a neprůstřelný pancíř.
Logický argument konečnismu je tento:
Kdyby byl Bůh všemocný, měl by moc zničit zlo.
Kdyby byl Bůh milující, určitě by zlo zničil.
Zlo není zničeno.
Buď tedy Bůh neexistuje, nebo je omezený.
Ale fakta ukazují, že Bůh existuje.
Proto Bůh musí být omezený a konečný.
Zhodnocení konečnismu:
Celý logický argument konečnismu je vyvrácen, dodáme-li do bodu 3 slovíčko "dosud": Zlo není dosud zničeno. Bůh je všemocný, ale z jistého důvodu ještě nenastolil spravedlnost -- to znamená, že Bůh je nekonečným Bohem teismu (o důvodu, proč Bůh dosud nezničil zlo, budeme mluvit u teismu v příštím článku).
Bůh konečnismu je zpravidla natolik slabý, že nestvořil svět -- v tom případě je součástí většího vesmírného řádu, který on sám nestvořil; odtud ovšem plyne, že nejvyšším bohem je tento světový řád (a nebo svět stvořil, ale to je v rozporu s tím, že Bůh je konečný), tedy existuje někdo vyšší než tento konečný Bůh! (test logické soudržnosti selhává)
To, že Bůh nemůže sestrojit kulatý čtverec, není omezení Boha, ale vědomé sebeohraničení Boha -- vědomě se ohraničil ne proto, že by byl konečný, ale protože chce jednat logicky soudržně.
Kdyby byl Bůh konečný, nebyl by omezený jen v moci, ale ve všech vlastnostech včetně lásky -- tento světonázor by nebyl žitelný (test pragmatismu selhává).
Jestliže není jasné, zda zlo bude zničeno nebo ne, tento světonázor nenabízí naději (test pragmatismu selhává).
Celkově: Konečnismus selhává v testu víry (Bůh je sice dobrý, ale nevíme, co to znamená, jestliže Bůh není všemocný); test prožitku a fakta by konečnismus podporovala (naší zkušeností není vždy prožitek Boží lásky, fakta v historii mluví o nepotrestaném bezpráví); skepticismus-nepopiratelnost a test logické soudržnosti vidí vážné mezery ve vnitřní soudržnosti konečnismu: Bůh, který je dobrý jen občas k některým, není tím, kdo stvořil svět, což neodpovídá na dvě základní otázky, které bychom od světonázoru čekali, že zodpoví -- kde se zde vesmír a život vzal a kam směřuje.
Světonázor 2) Polyteismus
Polyteismus zastává některé nebo většinu z následujících bodů:
Existuje několik či množství osobních bohů, z nichž žádný není nejvyšší -- neexistuje jednotící princip nebo nejvyšší síla.
Všichni tito bohové jsou koneční, tj. omezení a nejsou všemocní. Čas od času vykonají i zázraky.
Zlo je reálné, tito mnozí bohové bojují se zlem, ale podobně jako v konečnismu ani zde není záruka, že se dobrým bohům podaří nad zlem zvítězit.
Bohové mohou být nesmrtelní, na rozdíl od lidí, kteří jsou smrtelní.
Logický argument polyteismu neexistuje, protože jednotliví dílčí bohové jsou si navzájem protichůdní, mají protichůdné cíle, každý ovládá jeden aspekt přírody nebo jednu skupinu lidí; neexistuje jednotící princip.
Zhodnocení polyteismu:
Několik či řada konečných bohů neposkytuje zlepšení (vzhledem ke konečnismu, víry v jednoho konečného boha) z hlediska logické soudržnosti světonázoru: Koneční bohové logicky ukazují na jednoho nejvyššího boha, který ale podle tohoto světonázoru neexistuje, což je rozpor. Ani nelze považovat tyto různé bohy za nejvyšší bytosti: jestliže by více bohů bylo nejvyšších, tak by měli tutéž podstatu, protože jinak by jeden z nich byl větší než ty ostatní nejvyšší bytosti (což je zase spor s tím, že v tomto světonázoru neexistuje nejvyšší bytost) -- jestliže by více bohů bylo nejvyšších, a přitom byli zcela sjednoceni (jako Otec, Syn, Duch v Trojici), už by se nejednalo o polyteismus, ale o teismus.
Podobně jako v konečnismu, v polyteismu neexistuje nejvyšší standard etiky, protože neexistuje nejvyšší bytost -- tak ani nelze zhodnotit, zda jsou tito bohové dobří či zlí. Nejvyšší standard etiky by vyplýval z existence nejvyšší bytosti, která v polyteismu neexistuje. Tedy text pragmatismu (soudržné etiky) také selhává.
Několik konečných bohů není zárukou vítězství dobra nad zlem, tj. tento světonázor (test pragmatismu) nenabízí motivaci přemáhat zlo dobrem z jiných než sobeckých důvodů.
Celkově: Polyteismus, podobně jako konečnismus, nenabízí logicky soudržné vysvětlení toho, odkud se vesmír a život vzal a kam směřuje. Podobně selhává test důvěry a test pragmatismu: světonázor nenabízí naději a dobrou motivaci přemáhat zlo dobrem.
Světonázor 3) Deismus
Deismus zastává některé nebo většinu z následujících bodů:
Existuje jeden věčný Bůh, který nezasahuje do historie -- vesmír je jako káča, kterou Bůh roztočil; Bůh se už znovu káči nedotkne, káča se jednou zastaví. Bůh sám je věčný.
Člověk se má dozvědět o Bohu skrze přirozené zjevení, tj. skrze lidi a přírodu ve vesmíru, na základě zákonů logiky (tj. přemýšlení rozumu).
Zázraky neexistují -- nebylo narození z panny (tj. Ježíš Kristus nebyl Bůh), nepřijde Mesiáš, Bible není pravdivá. Zázraky zaznamenané v Bible nebo kdekoli jinde nejsou reálné.
Deisté věří, že Bůh Stvořitel učinil morální zákony, které máme objevit ve vesmíru. Většina deistů věří také ve věčný život (odměnu či trest na základě toho, jak člověk dodržel morální zákony objevitelné v tomto vesmíru.)
Logický argument deismu je tento:
Zázraky se stávají zřídka.
Důkazy pro pravidelné věci jsou větší než důkazy pro věci, které se stávají zřídka.
Je vždy moudré založit svou víru na věcech obvyklých než na věcech zřídkavých.
Proto není moudré věřit v zázraky.
Současně ale je tento svět velkým zázrakem, protože ho stvořil a uvedl do pohybu Bůh.
Zhodnocení deismu:
Test logické soudržnosti: Jak deismus chápe Boha, je v rozporu s tím, jak chápe zázraky -- stvořit vesmír z ničeho je přece velkým zázrakem (proti přírodě či přirozeným zákonům). Jestliže nastal jeden velký zázrak (byl stvořen vesmír), je přece logické, že mohou nastat i malé zázraky (proti přírodě či přirozeným zákonům). Víra ve stvoření je v rozporu s vírou v nezázračno a nezasahování Boha do vesmíru.
Test prožitkismu a fakticity: Četnost určitých jevů není důkazem či popřením pravdy -- jestliže některý jev nastává zřídka, neznamená to, že je nemožný (kritérium prožitku je tedy užito nesprávně: proč by mělo to, co prožijeme, být základem pravdy? spíše je tomu naopak, že setkání s pravdou určuje kvalitu našeho prožitku). Sami deisté věří v jeden zřídkavý jev, a totiž stvoření; mnozí také věří v další zřídkavý jev, a sice vznik živé přírody z neživé přírody. Tedy i na základě kritéria prožívání a kritéria fakticity vidíme rozpor v základní vizi deismu.
Test logické soudržnosti selhává také v analogické záležitosti jako v první odrážce, nyní z hlediska existence osobního Boha: Deisté chápou vesmír jako hodinový stroj, do kterého Bůh už nezasahuje -- ale u osobního Boha bychom očekávali, že se bude zajímat o své stvoření. Pokud Bohu záleželo na tom, aby stvořil lidi, očekávali bychom také, že Bůh zasáhne, když se lidé dostanou do těžkostí.
Celkově: Deismus jako první ze zde uváděných světonázorů nabízí logicky soudržné vysvětlení, odkud se tento vesmír a život vzal a kam směřuje: Byl stvořen Bohem, jednou v budoucnu bude Bůh soudit náš život. Tím pádem je také z hlediska pragmatismu a etiky Bůh zdrojem etických zákonů, které mají jednotný rámec a princip. A do třetice, poslední soud lidí také vyřeší věci ohledně spravedlnosti. Nicméně, objevila se nová nesrovnalost: logicky ani pragmaticky není jasné, proč by Bůh, který stvořil vesmír, neměl už do vesmíru více zasahovat -- tato myšlenka se zdá jako svévolná, tomuto světonázoru vnucená jako požadavek, který neplyne z jeho ostatních souvislostí; deismus se tím pádem stává logicky i pragmaticky rozporuplným.
otázky na téma: konečnismus, polyteismus, deismus
zhodnocení odpovědí
10) Který světonázor nepovzbuzuje lidi, aby se modlili za nadpřirozené uzdravení?
10a) Konečnismus.
10b) Polyteismus.
10c) Deismus.
ad 10a) tento ne; konečnismus věří, že Bůh může uzdravit;
ad 10b) tento ne; polyteismus věří, že bohové mohou uzdravit;
ad 10c) ano, tento; deismus věří v boha, který se nezapojuje do tohoto vesmíru.
11) Jak lze zpochybnit argument konečnismu: Jestliže by Bůh byl všemocný, odstranil by zlo?
11a) Zlo je zde proto, abychom se na kontrastech naučili, co je dobré a co je zlé.
11b) Zlo představuje božský boj, nikoli omezení božské moci.
11c) Bůh se možná nyní chystá odstranit zlo.
ad 11a) Ne; toto nezpochybňuje uvedený argument, i když deisti by to řekli.
ad 11b) Ne; toto nezpochybňuje uvedený argument, i když polyteisti by to řekli.
ad 11c) Ano, toto je zpochybněním konečnismu; Bůh dosud zlo neodstranil, ale to se může změnit.
12) Které z těchto věcí deisti nevěří?
12a) Existuje nejvyšší Bůh, který je vládcem vesmíru.
12b) Po smrti nás Bůh bude soudit za naše hříchy.
12c) Bůh naplnil svým Duchem proroky, aby ukazovali, kým on je.
ad 12a) Tomuto deisté věří.
ad 12b) Tomuto deisté věří.
ad 12c) Tomuto deisté nevěří: že by Bůh posílal proroky nebo nějak do světa zasahoval poté, co svět stvořil.
13) Podle deistů bychom na zázraky věřit neměli, protože
13a) zázraky nelze pozorovat vědeckou metodou.
13b) zázraky jsou pravdivé jen ve víře.
13c) zázraky nejsou rozumné.
ad 13a) Ano, toto by řekli deisté: zázraky jsou tak zřídkavé, že je nelze opakovaně pozorovat, a tak nejsou dobrým základem pro víru.
ad 13b) Ne, to by deisté neřekli.
ad 13c) Ne, to by deisté neřekli -- deisté by řekli, že z pohledu Boha jsou zázraky rozumné, že je jen prostě nedělá v našem světě.
14) Deisté tvrdí, že zárakům v Bibli bychom neměli věřit -- ale to je v rozporu s dalším výrokem deistů, že
14a) Bůh nemohl do světa zasáhnout.
14b) Bůh nechtěl do světa zasáhnout.
14c) Bůh zasáhl do tohoto světa.
ad 14a) Ne, to vyloženě deisté netvrdí -- ti tvrdí, že Bůh mohl do světa zasáhnout, ale nebylo to pozorováno.
ad 14b) Ne, to deisté netvrdí -- ti jen tvrdí, že takový zásah dosud nebyl pozorován.
ad 14c) Ano -- deisté tvrdí, že Bůh zasáhl do tohoto světa zázrakem stvoření.
