|
o autorech stránek articles in English 
rozhovor nad Biblí: Genesis Exodus Žalmy Izajáš Matouš Marek 1. list Korintským Efezským Zjevení Bible v mobilu české překlady Bible komentáře k Bibli software pro Bibli základní otázky: Existuje Bůh? Proč křesťanství? poselství Bible poznámky k Bibli různá témata: společnost film, televize souvislosti matematiky povídky recenze knih drobnosti teologická diskuse Augustin o Janovi učit se, učit se: biblická hebrejština biblická řečtina matematika Starší články: 2023 2022 2021 nejnovější příspěvky do diskuse: Břeťa 2022-09-30 20:46:46 John Lennon and Imagine: Is the discussion w Jaroslav Schrötter 2022-02-21 14:02:54 Břeťa - intro: Vážený pane Fajmone Břeta 2021-11-07 21:43:00 Matouš 3-4: Děkujeme za reakci. Milan 2021-11-04 12:46:31 Matouš 3-4: Dobrý den, reaguji Ondřej Kratochvíl 2021-11-01 21:44:53 Exodus - obsah: :) Břeťa 2021-02-20 17:52:27 Žalmy - úvodem: Jde o to, že to slo Pavla Turková 2021-02-20 17:07:50 Žalmy - úvodem: PŘIVÍTALA BYCH NĚJA Břeťa 2020-12-04 09:11:09 Software pro čtení Bible: Ke čtení Bible se o 
|
P03: prožitkismus a fakticismusBřetislav Fajmon 12.6.2024, přepracováno 25.6.2024 Toto je třetí článek v sérii Poznámky k Bibli, a třetí článek v podsérii o poznání pravdy, založený na str. 11-14 textu (DeWitt 2004, Why Christianity). Součástí této podsérie jsou testové otázky -- v levém sloupci nejprve zodpovězte otázky (se zakrytým pravým sloupcem), u každé je právě jedna z variant správná (teprve pak se podívejte do pravé části na zhodnocení odpovědí): Pokud jsou odpovědi nejasné, nevadí, otázky jsou jen pozváním k formulaci daných pojmů.
Ve zkoumání šesti postojů ke hledání pravdy jsme se s Davidem Dewittem ocitli u postoje třetího (c) a čtvrtého (d). Postoj c) Prožitkismus: pravdu musíme subjektivně prožítV tomto bodě se trochu odchýlím od Davida DeWitta, jen abych závěrem nakreslil paralely, že mluví o podobných věcech. Testem pravdy určitě je i to, že mluví k našemu srdci, že pokud světonázor mluví o Bohu, nezůstane jen u slov a toto setkání s Bohem skutečně prožijeme. Světonázor je názor na celý svět, ale je i osobní a my musíme spatřit svoje místo v něm. Bůh mluví nyní k mému srdci, a já ho slyším, a jsem přesvědčen, že mluví přímo ke mně -- reaguji na jeho volání. Je-li součástí světonázoru víra v Boha, Bůh se dává poznat mně a mluví ke mně.Na druhé straně, jestliže jsem prožil setkání s Bohem, jaká setkání s ním mohu prožít v budoucnu? A je moje setkání s Bohem i normou, jak setkání s Bohem prožijí druzí? Nebo mám čekat, že moje setkání s Bohem bude mít podobný průběh jako u druhých lidí? Kde je zde nějaká objektivita? Prožil jsem vůbec setkání s Bohem, nebo je to jen můj pocit? Ad David DeWitt: Prožitek sám o sobě není kritériem pravdy, potřebujeme často jeho pravdivou interpretaci, a tu nenajdeme sami u sebe. Postoj c) Protipólem subjektivního prožitku je objektivita jednání Boha s lidmiPrvní stavební kámen objektivity je svědectví o tom, jak Bůh jednal v minulosti. Jestliže poznáváme charakter Boha ze svědectví (a prožitků) druhých, víme, že Bůh (a život samotný) se odehrává v určitých hranicích. Nejvíce potřebujeme setkat se s tím, jehož prožitek je do jisté míry normou. V křesťanství je to setkání s Ježíšem Kristem! V Janově evangeliu 1,17 čteme: milost a pravda SE STALA skrze Ježíše Krista ... pravda nastala, odehrála se! A v Janovi 14,6 Ježíš dokonce řekl: Já jsem ta pravda, cesta i život ... tedy setkat se s Ježíšem znamená prožít pravdu! V Žalmu 25,4-6 se žalmista modlí: Bože, uváděj mne do své pravdy! Má tím asi na mysli "do života podle Božího zákona, Boží vůle", do určitého prožívání -- toto bylo zase přijato v setkání Izraele s Hospodinem, který lidem dal Desatero. Jestliže chceme navázat na židovsko-křesťanskou víru, do velké míry je pro nás klíčové setkat se s národem Izrael, ke kterému promluvil Hospodin z nebe a uprostřed nichž žil, a setkat se s Ježíšem Kristem, který je Bůh přišlý z nebe.Tato setkání nemusí být až tak nereálná -- jak Izraelův prožitek Boha, tak život Ježíše Krista je zaznamenán jako svědectví v Bibli a nesen z generace na generaci. A srdce člověka má jednu takovou zvláštní schopnost, že skrze minulé svědectví druhého člověka je schopno se vrátit do minulosti a znovu ji prožít. Dalším rozměrem objektivního prožitku je sdílení své víry s druhými lidmi dnes -- není důležitý jen můj prožitek Boha nebo světonázor, ale i jak Boha a svět vnímají druzí. Bůh se dává poznat i druhým lidem, sdílením svého života s nimi jej poznávám. Bůh mluví ke komunitě lidí jako celku, různými osloveními a zkušenostmi. Sdílením svých prožitků s druhými (nebo spíše: nasloucháním sdílení druhých v Bibli i v reálu) nacházíme pravdivou interpretaci. V protipólech mezi osobním prožíváním a objektivitou nedochází k patové situaci, ale k situaci vyvážené: Pán Bůh mluví ke mně a vede přímo mne, ale na druhé straně se podřizujeme objektivním mantinelům, nežijeme podle svých vlastních představ, ale k obrazu Boha (tento bod zpracován i podle Migliore: Víra usilující rozumět, str. 10-67: náš život nemá být honbou za zážitky, ale reakcí na setkání s Bohem; setkání s Bohem je vždy částečně tajemstvím, ale považujeme je za objektivní, protože Bůh je ve svém charakteru stálý a jedná s různými lidmi podobně, ve stejném duchu; setkání s Bohem přichází skrze Ducha svatého, ale ten si použil autory Bible, aby jeho poselství zapsali, a používá i dnes konkrétní lidi, aby k nám mluvil (lidi nám mohou navykládat různé věci, ale Bible je provždy platná korekce toho, k jakým věcem nás vede Bůh); setkání s Bohem je spojeno s naším prožitkem a jednáním Boha, ale důležitá je i Bible jako provždy platný ukazatel). Postoj d) Fakticismus: pravda, to jsou faktaFakticismus zhruba říká: Pravda musí být experimentálně založená na faktech a měřeních (fakta jsou rozlišitelné kusy reality). Fakta mluví sama za sebe, jsou pravdivá nezávisle na úhlu pohledu. Pravda je objektivní, pozorovatelná -- osobní neověřitelné pozorování není faktem.Do fakticismu vlastně spadá věda a technika, ale též poznatky psychologie, sociologie, výkladu dějin, tj. obory přispívající k porozumění člověku a společnosti. Tedy každý dobrý světonázor se neuzavírá před stále novými či revidovanými informacemi z žádného oboru lidského zkoumání. Je stále ochoten přijímat a zapojovat do svého pohledu i nové poznatky vědy -- nebojí se nových poznatků a zapojuje je do svého pohledu na svět, na druhé lidi, na sebe sama i na Boha. Nelze se jen oddat světonázoru formulovanému historicky bez závazku stále nového a nového spojení se světem. Na základě nových faktů potřebujeme svůj světonázor korigovat, doplňovat, aby byl vždy aktuální s dosavadním poznáním. Postoj d) Protipólem fakticismu je širší pohled světonázoruS fakticismem je problém podobný jako s prožitkismem -- fakta sama o sobě neprozrazují svůj význam. Fakta i události nabývají významu, když je vyložíme ve světle jistého světonázoru. Přiznejme si to: fakta nemluví sama za sebe a často v nás vzbuzují otázky, co jako daná věc vlastně znamená pro nás. S interpretací těchto faktů zase potřebujeme pomoci ještě někde jinde než ve faktech samotných -- potřebujeme široký kontext, pomocí nějž vysvětlíme celkový pohled na život, na Boha, na sebe sama. Věda a fakta, protože se zabývají měřením jedné konkrétní jednotlivosti za konkrétních podmínek, nám nikdy celkový pohled na život neposkytnou -- právě zde potřebujem pomoc svých předků, předchozích generací, které za staletí své existence tento celkový pohled na život zachytily a zformulovaly. Potřebujeme pomoc filosofie i teologie, protože ty se zabývají světem jako celkem a lidskou existencí jako celkem.Zkrátka a dobře, fakticismus musí být otevřen širšímu celku světa a širšímu celku lidské existence. Jestliže se Bůh rozhodl komunikovat s lidmi a sdílet s nimi svůj pohled na celek světa a života, tak tento pohled Boha je realitou, a uděláme nejlépe, když konkrétní fakta začneme spojovat s touto realitou celku. V protipólech mezi fakticismem a zjevením od Boha nedochází k patové situaci, ale k situaci vyvážené: Poznáváme dílčí skutečnosti o tomto světě (fakticismus) a zahrnujeme je do celku skutečnosti života s Bohem, který je všepřesahující realitou -- neuzavíráme se před setkáváním s Bohem a před informacemi o celku života (pokud zpráva, které věříme, je Boží řeč, tak bude vždy nadřazenou formou pravdy). Na druhé straně, dílčí poznatky fakticismu začleňujeme do světonázoru, aby byl s nimi v korespondenci -- světonázor o celku obohacujeme a korigujeme na základě dílčích poznatků (vtělením poznatků fakticity do obsáhlejší pravdy se teprve objasňuje síla těchto konkrétních poznatků v těch správných souvislostech). V tomto odstavci byly použity myšlenky z knih Josef Pieper: Scholastika, Vyšehrad 1993, kapitola 12; Josef Pieper: Tomáš Akvinský, Vyšehrad 1997, kapitoly 10-12.
zpět na podsérii: Poznámky k Bibli (A): Poznání pravdy
Diskuse: Vstup do diskuse: |