P02 skepticismus a věřismus

rozhovor nad Biblí:

Genesis
Exodus
Žalmy
Izajáš

Matouš
Marek
1. list Korintským
Efezským
Zjevení

Bible v mobilu
české překlady Bible
komentáře k Bibli
software pro Bibli

základní otázky:

Existuje Bůh?
Proč křesťanství?
poselství Bible poznámky k Bibli

různá témata:

společnost
film, televize
souvislosti matematiky

povídky
recenze knih

drobnosti
teologická diskuse
Augustin o Janovi

učit se, učit se:

biblická hebrejština
biblická řečtina
matematika

Starší články:

2023
2022
2021

nejnovější příspěvky
do diskuse:

Břeťa 2022-09-30 20:46:46 John Lennon and Imagine: Is the discussion w

Jaroslav Schrötter 2022-02-21 14:02:54 Břeťa - intro: Vážený pane Fajmone

Břeta 2021-11-07 21:43:00 Matouš 3-4: Děkujeme za reakci.

Milan 2021-11-04 12:46:31 Matouš 3-4: Dobrý den, reaguji

Ondřej Kratochvíl 2021-11-01 21:44:53 Exodus - obsah: :)

Břeťa 2021-02-20 17:52:27 Žalmy - úvodem: Jde o to, že to slo

Pavla Turková 2021-02-20 17:07:50 Žalmy - úvodem: PŘIVÍTALA BYCH NĚJA

Břeťa 2020-12-04 09:11:09 Software pro čtení Bible: Ke čtení Bible se o

P02: skepticismus a věřismus

Břetislav Fajmon 8.6.2024, přepracováno 24.6.2024

Toto je druhý článek v sérii Poznámky k Bibli, a druhý článek v podsérii o poznání pravdy, založený na str. 7-10 textu (DeWitt 2004, Why Christianity). Součástí této podsérie jsou testové otázky -- v levém sloupci nejprve zodpovězte otázky (se zakrytým pravým sloupcem), u každé je právě jedna z variant správná (teprve pak se podívejte do pravé části na zhodnocení odpovědí): Pokud jsou odpovědi nejasné, nevadí, otázky jsou jen pozváním ke studiu daných pojmů, v následujícím textu snad budou vyjasněny.

otázky na téma: skepticismus, věřismus	zhodnocení odpovědí
3) Dokud neuvidím, neuvěřím. Toto je postoj 3a) agnostika; 3b) skeptika; 3c) věřisty.	ad 3a) ano, agnostici jsou ochotni uvěřit na základě rozumné míry důkazů; ad 3b) ne, skeptik by řekl: i kdybych viděl, dále bych pochyboval o možnosti halucinace, o tom, zda vidím realitu, a podobně; ad 3c) ne, věřista by na základě důvěry určitému člověku, knize, svědectví věřil, aniž by uviděl;
4) Vyberte zhodnocení tohoto výroku: Všichni musíme něčemu věřit -- proto zkus věřit Bibli. 4a) Výrok je dobrou výzvou, protože vždy musíme něčemu začít věřit. 4b) Výrok není dobrou výzvou, protože správně máme začít věřit Ježíši Kristu, ne Bibli. 4c) Výrok není dobrou výzvou, protože pak by muslimové stejně dobře mohli vyzývat, abychom věřili Koránu.	ad 4a) ne; nelze jen slepě začít věřit (věřismus), nejdříve musíme prokázat, že předmět víry je nepopiratelný (viz protipól skepticismu níže); ad 4b) ne; nelze jen slepě začít věřit (věřismus), i kdybychom věřili té nejlepší osobě nebo věci; nejdříve musíme prokázat, že předmět víry (Ježíš Kristus i Bible) je nepopiratelný (viz protipól skepticismu níže); ad 4c) ano; výrok není dobrou výzvou, protože pak by stejně dobře muslimové mohli vyzývat, abychom slepě věřili Koránu, nebo mormoni, abychom slepě věřili knize Mormon.

Na cestě od agnosticismu k vyváženému poznání můžeme společně s Davidem Dewittem rozeznat šest způsobů, jak lidé ověřují, když někdo tvrdí, že něco je (absolutní) pravda. Nebude se jednat o světové názory, ale spíše jen o způsoby, jak zjišťujeme, zda nějaký světový názor je pravdivý. Říkejme těmto způsobům poznání třeba postoje. V tomto článku se krátce zamyslíme nad prvními dvěma -- skepticismem a věřismem. Zjistíme, že každý z postojů je legitimní (právoplatný), jen potřebuje vyvážit svým opačným pólem.

Postoj a) Skepticismus: o pravdě vždy musíme pochybovat

Tento postoj tvrdí, že vždy se musíme zdržet úsudku o platnosti či pravdivosti výroku. Jako důvod uvádějí skeptikové například to, že poznání přichází skrze smyslové vjemy a naši mysl, ale mysl se učí na základě zvyklostí, tj. její závěry vždy musíme zpochybnit.

Skepticismus je ve svém silné formě mylný, protože vyvrací sám sebe. Silnému skeptikovi lze říci: Když máme o všem pochybovat, jak je možné, že jste nepochyboval o výroku, že máme o všem pochybovat, a bez výhrad jste ho přijal? Tedy silný skeptik by měl začít být skeptický i vůči svému skepticismu. vždy se zdržet úsudku znamená, že se máme zdržet úsudku i ohledně výroku, že se vždy máme zdržet úsudku, ale přitom už jsme učinili úsudek -- silný skepticismus je nemožný.

Na druhé straně, slabá forma skepticismu je asi užitečná -- ubráníme se tak například věřismu (viz postoj (b) níže), který přijímá náhledy, aniž by jejich hodnověrnost prozkoumal. Paní Erika Vonková ve svém kursu Úvod do filosofie (Moodle MU Brno, kapitola 1) mluví o skepsi jako o zdravém postoji, kterým by měl projít každý náš předpoklad a tvrzení. Dodává ovšem: "U skepse však rozumný člověk nezůstává -- po skeptické zkoušce by to, co skepsí projde jako nezpochybnitelné, mělo být konstruktivně rozvinuto".

Postoj a) Protipólem skepticismu je nepopiratelnost

Například "já existuji" je pravdivý výrok, protože kdybych to chtěl popřít, lidi by i na základě mého popírání usoudili, že existuji (popírám, a tak existuji).

Když se díváme, dotýkáme, chutnáme, cítíme a slyšíme svět kolem sebe, činíme určitá pozorování, která jsou nevyhnutelná: realita hmoty a energie, naše vlastní existence, existence druhých lidí, zvířat a věcí. Myšlenky též nevyhnutelně existují, například zákon sporu zvaný "logika" či "rozum" (buď platí výrok, nebo jeho negace, ale nemůže platit obojí). Kdybychom se snažili vyvrátit platnost tohoto zákona, dospějeme k výroku, které vyvrací sám sebe: Výrok "zákon sporu je nepravdivý" je výrok založený na základě zákonu sporu; vyvrací sám sebe, protože chce podkopat platnost toho, na základě čeho mluví.

Nepopíratelnost neznamená definici kruhem: Nepopíratelnost výroku A znamená, že lze popřít negaci výroku A (výrok A lze někdy těžko dokázat, ale snadněji zamítneme jeho negaci, a tím potvrdíme platnost výroku A ... to je v logice označováno jako tzv. důkaz sporem; poněkud pokročilá argumentace zde-01 a zde-02). Princip nepopíratelnosti neznamená, že prohlásíme jistou teorii, a pak pomocí ní dokazujeme další věci -- spíše jsou věci nepopíratelně pravdivé proto, že se jim nelze vyhnout. Prostě k nim dospějeme znovu a znovu, ať se vydáme jakýmkoli směrem -- nemůžeme jim uniknout, a proto jsou pravdivé.

Postoj b) Věřismus: pravdě musíme věřit

Tento postoj odkládá rozumový úsudek o pravdě a činí skok víry. Víra přichází shora: "Někteří pochybují, že Bible je pravdivá, já jsem se rozhodl jí věřit, a co ty? Věř, jen věř, nic není nemožné pro toho, kdo věří." V literatuře se slovo "věřismus" často neuvádí, a místo toho je nepřeložené "fideismus" (z latinského fidés = víra). Často je tento postoj označován jako postoj opačný k racionalismu, postoj, který dospívá k pravdě na základě víry, ale ne rozumu, popřípadě postoj, který rozumové poznání či zdůvodnění odmítá (v naší sérii článků nebudeme ovšem víru a rozum stavět proti sobě jako nesmiřitelné, ale jako dva slučitelné postoje).

Ve vztahu mezi vírou a pravdou je to pravda, která určuje naši víru. Kdyby tomu bylo naopak, prohlašovalo by se za pravdivé to, čemu lidi věří, tj. pravda by byla určovaná podle víry ... pak by ovšem nebyl rozdíl mezi smyslem a nesmyslem (protože řada lidí věří nesmyslům), mezi zdravím a šílenstvím (protože řada lidí věří šíleným věcem).

Postoj b) Protipólem důvěřivosti je víra na základě spolehlivého svědectví

Je asi normální věřit, "protože věří můj nejlepší kamarád" nebo "protože věří moji rodiče" -- v určité fázi našeho života toto ovšem nestačí a potřebujeme dát nejen druhým, ale především sami sobě důvody pro svou víru. Říkat "věřím, protože věřím", nám jednou přestane stačit. Abychom mohli důvěřovat druhým nebo Bohu, potřebujeme vždy dát své víře obsah: "Věřím, že ..." -- začínám důvěřovat nikoli slepě, ale proto, že jsem nějaké věci prozkoumal a shledal je pravdivými.

Na jedné straně lze víru označit za dětinskou záležitost, ze které časem vyrosteme, ale na druhé straně, pokud usilujeme o poznání ohledně vesmíru a života jako celku, nikdy si nevystačíme sami, a vždy jsme odkázáni na to, abychom věřili spolehlivému zdroji, včetně zdrojů písemných, protože světonázory byly sepisovány a formulovány po mnohá staletí.

Věřit jen sám sobě nás v otázce pojetí života, světa a vztahů jako celku nikdy k cíli nedostane, protože sami vidíme jen část a neobsáhneme celek. Tedy vždy hraje roli i poznání druhých lidí, kteří nás do života uvádějí, naši rodiče, přátelé a další. Součástí našeho hledání je to, že věříme lidem důvěryhodným, protože vidíme více než jen slova, vidíme jejich život. Pak tato víra není jen slepou vírou, ale je důvěrou, která má určitý základ.

Jedna věc souvisí se čtením Bible a asi by bylo dobré na ni upozornit: David Dewitt mluví o Karlu Barthovi jako o tom, kdo ač významný teolog, praktikoval skok víry v určitém smyslu při křesťanském výkladu Bible, když mluvil o tom, že naše porozumění Bibli je prací Ducha svatého. Anthony Thiselton si u Bartha všímá důrazu (Thiselton 1980, Two Horizons, str. 88-90) na to, že porozumění mezi Bohem a člověkem v Bibli jako slovu od Boha může být realizováno jen za působení Ducha svatého. Tento důraz je správný a musí zaznít i v tomto článečku, ale Barth podle Thiseltona i druhých zachází příliš daleko, když říká, že Boží slovo může zastavit a osvítit člověka jako pravda a realita jen tehdy, jestliže jedná proti jeho přirozené schopnosti porozumět.

Z Barthova výroku se zdá, jako by nás vyzýval, abychom při čtení Bible odložili svůj rozum; Barth by snad tuto výzvu určitě odvolal, že to neměl na mysli obecně, ale jen v určitých konkrétních souvislostech. Thiselton, aby vyjasnil situaci, cituje Wolfharta Pannenberga: Apoštol Pavel určitě při svém šíření a podpoře křesťanské víry ve svých promluvách spojoval práci argumentů i práci Ducha -- jeho promluvy se spoléhaly na Ducha, ale určitě nebyly bez obsahu. Pavel důvěřoval Duchu, ale to mu nebránilo přemýšlet a argumentovat. Chápeme tedy, že Duch pracuje skrze tyto věci, nikoli nezávisle na nich.

Aspoň tolik tedy o Barthově myšlence a jejím vyjasnění -- snad by mělo být srozumitelné, že Pán Bůh chce, abychom při čtení Bible zvažovali její myšlenky a argumenty. Víra (a práce Božího Ducha) netvoří další cestu poznání nezávislou na našem porozumění. Tedy různé způsoby či cesty poznávání (víra, rozum, zkušenost, ...) se navzájem doplňují a působí společně.

zpět na podsérii: Poznámky k Bibli (A): Poznání pravdy

Diskuse:

Vstup do diskuse: