Toto je první článek v sérii Poznámky k Bibli, a první článek v podsérii o poznání pravdy, založený na str. 4-6 textu (DeWitt 2004, Why Christianity). Součástí této podsérie budou testové otázky -- v levém sloupci nejprve zodpovězte otázky, u každé je právě jedna z variant správná (teprve pak se podívejte do pravé části na zhodnocení odpovědí):
otázky k tématu "povaha pravdy":
zhodnocení odpovědí
1) Jestliže v lese spadne velký strom a není tam nikdo, kdo by pád slyšel, způsobí pád stromu hluk?
1a) Ano, protože velké stromy při pádu působí hluk.
1b) Ne, protože v lese není nikdo, kdo by pád slyšel.
1c) Záleží na úhlu pohledu -- jestliže jsem tam nebyl, pád stromu nezpůsobil hluk.
ad 1a) správná odpověď; je absolutní pravda, že velké stromy při pádu působí hluk;
ad 1b) nesprávná odpověď; zaměňuje poznání pravdy za pravdu samotnou;
ad 1c) nesprávná odpověď; pravda není závislá na mém úhlu pohledu;
2) Který z výroků uvádí ten správný důvod?
2a) Křesťanství je pravdivé, protože mu věří na této planetě nejvíce lidí.
2b) Jestliže je křesťanství pravdivé pro mne, je pravdivé i pro vás.
2c) Protože je křesťanství pravdivé pro mne, je pravdivé i pro vás.
ad 2a) nesprávný důvod; pravda není závislá na tom, zda pro ni hlasuje většina nebo ne;
ad 2b) správný důvod; jestliže křesťanství je opravdu pravdou, tak je pravdou pro každého;
ad 2c) nesprávný důvod; důkazem pravdivosti křesťanství není to, že mu věřím já; existuje doklad jeho pravdivosti mimo mne;
Předchozí otázky měly ilustrovat, že v diskusi o povaze pravdy používáme různé postoje a argumenty, jejichž kvalitu prozkoumáme v této krátké podsérii článků (P01 až P07). Ale hlavně by z nich mělo být jasné, že pravdou je to, jaké věci opravdu jsou, tj. pravdivé věci jsou pravdivé vždy. Plán této podsérie je tento: V článcích P2, P3, P4 se zamyslíme nad tím, jakým způsobem vlastně my lidi věci poznáváme a přijímáme je za své. V článcích P5, P6 se podíváme na šest hlavních světonázorů, jakýchsi celkových pohledů na svět. A v článcích P7, P8 projdeme argument Davida DeWitta, proč si zvolil křesťanský teismus. Než se pustíme o přemýšlení o postojích, na základě kterých poznáváme pravdu, zkusme se v tomto článku krátce zamyslet, zda pravdu lze poznat.
Agnosticismus
Agnostik Bertrand Russel (1872-1970) kdysi prohlásil, že Bůh nám o své existenci poskytl nedostatek důkazů (odkaz neznám, nyní aspoň odkaz na rozbor jeho přednášky). To je typický postoj agnostika. Tento postoj bývá často zaměňován s ateismem, ale pozor, jedná se o jiné kategorie: ateismus je světonázor (níže viz článek P06), kdežto agnosticismus je postoj, jak nějaký světonázor zhodnotit. Slovo a-gnosis znamená "ne-poznání", tj. agnostikové tvrdí, že pravdu o světě jako celku a pravdu o Bohu nelze poznat.
Agnosticismus ve své silné formě je ovšem postoj, který vyvrací sám sebe: jestliže pravdu o Bohu nelze poznat, jak jsme mohli poznat pravdu, že o Bohu nic nelze poznat? Agnostikovi bychom mohli říci: Proč se držíte agnosticismu? Poznal jste, že je pravdivý? ALE to je v rozporu s vaším postojem, že nic o Bohu nelze poznat. Podvádíte, když jste získal něco, co tvrdíte, že získat nelze.
Nicméně, určitou roli agnosticismu musíme přiznat. Nemůžeme poznat všechno přesně, zejména zkoumáme-li celek vesmíru, lidského života či Boha. Slabý agnosticismus by měl být součástí našeho sdělení, že vše o celku života a světa opravdu nevíme. Agnosticismus je možná dobrý začátek. Přiznat si, že o Bohu nemáme jasno, je prvním krokem ke hledání odpovědí. A někteří agnostici i možná připouští existenci Boha, ale nejsou si jisti, jak by se o tom mohli přesvědčit.
Poznatelnost pravdy
Je ale třeba říci, že určité věci poznatelné jsou. Poznáváme ne zcela všechno, ale dostatečně, abychom byli schopni v tomto světě informovaně a zodpovědně žít.
Vezměte si například svého spolužáka nebo kolegu v práci: Nerozumíte mu zcela, ale jen do určité míry a v některých otázkách znáte jeho názor, tužby a očekávání, a jeho plány. Nevidíte sice jeho život jako všeobsahující celek, ale na základě své komunikace s ním jste schopni s ním žít třeba i v jedné třídě nebo v jedné kanceláři, nebo v jedné továrně. Neznáte pravdu o jeho životě jako celku, ale jste schopni s ním spolupracovat, trávit čas, pozvat ho třeba na výlet nebo na večeři, a tak s ním svůj život sdílet.
Podobně je tomu i v našem vztahu k Bohu: Kdyby Bůh chtěl, abychom s ním žili celý svůj život, přijali ho jako realitu, jako pravdu, tak by nám to sdělil -- ne možná všeobsahujícím způsobem, ale způsobem dostatečným, abychom s ním žili. A k tomu podle mne opravdu došlo. Nemáme možnost poznat Boha všeobsáhle, vyčerpávajícím způsobem, abychom věděli všechno. Ale můžeme poznat Boha natolik, že svůj světonázor zapojíme do svého života a na základě své komunikace s Bohem jsme schopni žít. Tedy musíme zdůraznit poznatelnost toho správného světonázoru. Když se seznamujeme s druhým člověkem, někdy máme jen málo znalostí o něm, přesto se s ním domluvíme na návštěvě. Podobně i Bůh, pokud mu záleží na tom se s námi setkat, to nám lidem dal nějak najevo a komunikuje způsobem, kterému rozumíme (tato myšlenka viz Kevin Vanhoozer: Is There a Meaning in This Text? 1998).
V protipólech agnosticismus a poznatelnost nedochází k patové situaci, ale k situaci vyvážené: neznáme sice o vesmíru, Bohu, sobě a druhých všechno, ale známe natolik, že jsme schopni zvolit pravdivý světonázor a v souladu s ním žít. Mohli bychom mluvit o vyváženém poznání světonázoru. Následující tři článku budou mluvit o různých postojích k tomuto vyváženému poznání.