Toto je desátý článek chronologicky v sérii Poznámky k Bibli a druhý článek (L02) v podsérii Teologická literatura, ohlas po ukončení bakalářského studia. Při bakalářském studiu filosofie na Evangelické teologické fakultě v letech 2019-2022 jsme používali ve třísemestrovém kursu o filosofii (přehled filosofie od počátků do roku 1800) následující základní studijní literaturu:
Následující prameny nebo jejich části (primární literatura):
Platón: Ústava (podobenství o slunci, podobenství o úsečce, podobenství o jeskyni)
Aristoteles: Metafyzika (úvodní dvě kapitolky knihy A)
René Descartes: Meditace o první filosofii (celá)
Immanuel Kant: Prolegomena ke každé příští metafyzice (celé dílko)
Immanuel Kant: Základy metafyziky mravů (celé dílko)
Jean Paul Sartre: Existencialismus je humanismus
Karl Jaspers: Úvod do filosofie (celé dílko)
Uvedení do filosofie, zhodnocení některých filosofů a jejich děl (sekundární literatura): Tzv. "olomoucká malá série":
Zdá se, že výběr literatury je skvělý (samostudium Sartre a Jaspers v úvodním semestru jsou dobrým úvodem do otázek filosofie, pak ve druhém semestru Platón, Aristoteles, Descartes, ve třetím semestru dvě díla Kanta). Pro středověkou filosofii mi silně pomohly dvě knihy ke zkoušce z historie církve, a sice Pieper: Scholastika (1993) a Pieper: Tomáš Akvinský (1997) ... to bylo důležité doplnění obrazu. Zpětně jsem ocenil, že jsem dělal souborku z historie dříve než souborku z filosofie. Akvinského a Descarta jsem dosti silně bral z Piepera, který je psán jednodušeji.
Z pramenů, přednášek a olomoucké série jsem snad zhruba v klidu látkou procházel, jen jsem byl dvěma věcmi zdržen, a sice Aristotelem a otázkou univerzálií. Aristoteles se mi zdá v Rickenovi nepřehledně, nesrozumitelně (možná jsem ho chtěl přejít příliš rychle, už jen množství děl je impozantní; možná jsme z něj četli jen hodně malý kousek a chtělo by přečíst něco více, když se k němu celý středověk vracel). Otázka univerzálií se mi zdála jako taková chobotnice, ke které se vyjadřovali skoro všichni filosofové a vůbec mi nebylo jasné, co řeší. Obě věci, Aristotela i univerzálie, jsem vzal ze článků na Stanford University, filosofická encyklopedie -- dívám se do poznámek, že v těchto dvou věcech jsem si nechal jen zápisky těch hesel ze Stanford, které byly ne všeobsáhlé, ale natolik srozumitelné, že je možné se k nim vrátit a budovat na nich něco více.
Ale jinak je Olomoucká řada skvělá, i v dílu Středověká filosofie se na úvod opakuje v kontrastu antická filosofie a patristická filosofie, to mi hodně pomohlo.
Dále hodnocení Kanta ve třetím dílu olomoucké série je pomocné. Chystal jsem se také si přečíst Kantovo Náboženství v hranicích pouhého rozumu, ale už mi nezbyl čas a stihl jsem taktak projít literaturou zadanou, tj. zadanými prameny a třemi díly olomoucké série.
Těžko říct, co bych vylepšil na výuce filosofie na ETF. V poslední době jsem se zabýval filosofií hermeneutiky, ale to má asi smysl odložit až do magisterského studia, protože hermeneutika jako věda začínala ve filosofii až v 19. století. Možná bych přidal jedinou věc, a sice jako perličky okořeňující výklad dodal k některým procházeným filosofům, v čem jejich učení v rozporu s křesťanstvím, či jak může filosofie bránit výkladu Bible. Konkrétní nápady rozepíšu níže, zde jen uvedu dva klíčové zdroje, v rámci poděkování za kursy filosofie v bakalářském studiu:
Následuje moje doporučení perliček pro výklad, nebo aspoň doporučte Craiga Bartholomew studentům ubitým filosofy: První semestr dálkově Sartre a Jaspers (udělal bych stejně, s patřičným úkolem, zda studenti vidí jedinečnost výpovědí těchto existencialistů, tj. s čím oni jedinečně přispěli a kde jsou potenciální slabá místa jejich výpovědí). Druhý a třetí semestr, v rozsahu čtyři devadesátiminutové přednášky za semestr:
Platón, Ústava, tři podobenství (o Slunci, o úsečce, o jeskyni); perlička 01: Garrett, the Problem of the Old Testament, str. 69-71: Jak platonismus měl neblahý vliv na podporu téměř vždy nesprávné alegorické metody: Kromě výkladu doslovného a etického a anagogického (spojení SZ a NZ) se prosadil čtvrtý typ výkladu, a to alegorický: Protože platonismus vidí historická i fyzikální fakta světa jako znamení ukazující k vyššímu světu duchovní pravdy, o co více ukazuje Bible na tyto vyšší, jiné pravdy? Tento výklad byl téměř vždy vytržen ze souvislostí, Bible byla jen odrazovým můskem k naprosto nepodloženým učením. Ve srovnání platonismu s křesťanstvím:
Platonský antimaterialismus v podstatě popírá stvoření a propraguje migraci duše po smrti těla do jiného těla.
Vidí materiální svět jako přirozeně se kazící (v opozici dobrého v Genesis 1,31) a rozhodně nižší (významem, kvalitou) než ideální formy.
Odmítá vzkříšení těla; to je zobrazeno těžkostmi, které Pavel měl mezi Řeky (Skutky 17,32; 1. list Korintským 15).
Platónův svět nelze ztotožnit s Nicejským křesťanstvím, ale spíše s gnosticismem, protože popírá stvoření, Kristovo vtělení i vzkříšení.
Aristoteles, ale více, třeba 10 kapitol první knihy, aby se více usadil v hlavě studentů; perlička 02: Bartholomew, God Who Acts in History, kapitola 3: Jak měl Aristoteles negativní vliv na Maimonidův výklad Bible.
Dionýz Aeropagitský (Pieper: Scholastika, kapitoly 1-3; nebo něco z Dionýzova díla, co je o negativní teologii); perlička 03: Bartholomew, God Who Acts in History, kapitola 4: Jak moc ovlivnila Dionýzova negativní teologie Akvinského, aby zkonstruoval představu filosofického Boha teismu namísto Boha, který jedná v historii, zachraňuje a promlouvá k lidu Izrael.
René Descartes: Rozprava o metodě; perlička 04: Bartholomew, God Who Acts in History, kapitola 5: Spinoza realizoval to, co se neodvážil ani Descartes: Přistoupil k Bibli s naprostým skepticismem, navíc se svými zvláštními filosofickými představami, a zcela podle nich libovolně překrucoval výklad biblického textu ve spise Tractatus Theologico-Politicus.
Immanuel Kant: Prolegomena, první část.
Immanuel Kant: Prolegomena, druhá část.
Immanuel Kant: Základy metafyziky mravů, první část.
Immanuel Kant: Základy metafyziky mravů, druhá část. Perlička 05: Bartholomew, God Who Acts in History, kapitola 6: Ani Kant nepřistupoval k Bibli nestranně, ale vykládal ji se svými filosofickými předpojetími. Kniha Craiga Bartholomew je důležitá, protože zcela podrývá tvrzení, že přístup otců moderní doby k výkladu Bible je nestranný či neutrální. Příspěvek Craiga Bartholomew je velmi důležitý, protože zdůrazňuje, že žádná filosofie není nestranná, ale vyvěrá z jistého světonázoru.
