Ad B) Souhlasím s mnoha postřehy, krásně se to čte, ale mám dvě výhrady (nebo možná tři výhrady):
1) souhlasím s tím, že evoluční teorie je stále jen teorií a dokázána není, ale pořád když se dívám na složitost přírody a na její bohatství, neplyne mi z toho, že tento vesmír někdo stvořil. Myslím, že je tam implikační skok. O existenci Boha mne ten článek nepřesvědčil. Pořád vidím to tvrzení spíše jako axiom víry než jako dokázanou věc.
2) Další věc, která mi z toho povídání neplyne, i když už bych přijal tu první věc, že existuje Bůh: Co má do činění s tím vším Ježíš Kristus? Hned věřit Ježíši mi připadne jako další skok v úvahách, zase spíše jako by autor chtěl k tomu směřovat, než aby mne nějak přesvědčil (opět axiom, ze kterého v podstatě vychází, než aby jej nějak prokázal).
3) Třetí věc nebo otázka: když už bych přijal, že Bůh existuje, tak proč se tím Bohem vůbec zaobírat? Není znakem dospělosti spíše to, že žijeme svůj život tak nějak sami, vychováni k samostatnosti, než abychom se nějak k tomu Bohu pořád vraceli a modlili a chtěli s ním komunikovat? Dobře, když už bych přijal, že Bůh existuje a stvořil nás, nemáme se spíše učit samostatnosti, než pořád toho Boha hledat a upínat se na něj? Břeťa, přidáno 2009-10-21 10:20:36
to aol: na bod 1)
budu reagovat sérií Existuje Bůh?, kterou chci vytvářet až v příštím roce. Na bod 2) reagují články na téma Proč zrovna křesťanství?.
Proto bych rád zde jen krátce reagoval na otázku 3) proč se tím Bohem vůbec zaobírat?
Ano, máš pravdu, že jedním z hlavních cílů Boha Bible je vychovat nás k samostatnosti, abychom nebyli zmítáni nikým a ničím a byli dospělými vládci této země, jednali moudře a dospěle, a reprezentovali tak Boha, který nás stvořil. Ale naše dospělost není působena nějak tak sama od sebe, ale ve vztazích a skrze vztahy jak s lidma, tak s Bohem.
Abych to ilustroval ještě víc, představ si dva lidi (muže a ženu), kteří se sblíží, jsou spolu rádi, jsou obohacením a povzbuzením jeden pro druhého. Je to pro ně signálem, aby si řekli: Tak dobrá, dobře si rozumíme, vše mezi náma perfektně klape, tak to jsme ten vztah zvládli a můžeme se už rozejít.? Nebo je normální, aby muž řekl: Já už vím, co moje přítelkyně prožívá, co si myslí, co potřebuje a co jí udělá radost - takže ji mohu s veselou myslí opustit a být samostatný? Spíše si myslím, že je to naopak - dva lidi, co si rozumí, spolu vejdou do manželství, jsou spole mnohem častěji než dříve a vše, co prožívají a dělají, je součástí jejich společného vztahu.
Podobně probíhá i vztah lidí s Bohem - pokud člověk pochopí, že Bůh je ten, kdo o nás ví vše, a přesto mu na nás záleží, vede ho to k Bohu častěji než dříve. Neřekne jen: já už vím, že Bůh existuje a co si myslí, co mu udělá radost - ale buduje skrze vztak k Bohu ve svém životě něco víc. Ano, být dospělý znamená být samostatný, ale naše dospělost je pevně zakotvená v našich vztazích k Bohu i k lidem. Marcel, přidáno 2009-11-18 11:19:41
Reakce na příspěvek od aol z 2009-10-14 14:16:05
Než jsem se rozhoupal k nějaké odpovědi, Břeťa už napsal v zásadě to, na co jsem myslel i já. Z pozice autora úvahy (Břeťa to pojmenoval \"Křesťanský pohled na svět\") bych jen ještě doplnil k bodům 1 a 2: tato úvaha chce ukázat, že křesťanský pohled na svět má svou logiku, nicméně není jejím cílem podat nezpochynitelný řetězec důkazů prokazující Boží existenci a jedinečnost Ježíše Krista. Pravda, v raných verzích této úvahy jsem se o něco takového snažil, ale postupně jsem dospěl k přesvědčení, že jednak já tak dokonalý důkaz podat nedovedu a druhak, že něco takového s největší pravděpodobností není možné. Ať je předloženo sebevětší množství důkazů (více důkazů je v odkazech, co uvedl Břeťa a v mnohé další literatuře), stejně má každý člověk stále volbu, jestli si daný názor \"připustí k tělu\" nebo ne. Nejde totiž jenom o rozhodnutí rozumu, ale také o rozhodnutí srdce.
Pokud jde o rozum, můj postoj je ten, že nemůžu nevývratně dokázat, že Bůh existuje a Ježíš Kristus je jedinou pravou cestou k Němu. Jsem ale přesvědčen, že na křesťanské vysvětlení světa a života je tím relativně nejlepším, které máme k dispozici. Není to vysvětlení, které má jasné odpovědi na všechno, ale je to pohled, který poctivě pokrývá život v celé jeho složitosti a pokud se člověk v důvěře k Ježíši Kristu obrátí, udělá i praktické zkušenosti, které jeho \"teoretickou víru\" podpoří. Ale jen z rozumu jistotu získat nelze. Ten prvek víry, důvěry, rozhodnutí vůle vydat se nějakým směrem - to tam vždycky musí být, to říkám otevřeně. Vstup do diskuse: