|
Blaze těm, kdo působí pokoj, neboť oni budou nazváni syny Božími
Břeťa Fajmon, 13.7.2019
Jedná se o sedmé blahoslavenství, kterými Ježíš Kristus charakterizoval Boží království. Blahoslavenství (Mt 5,1-10) odkrývají styl života těch, kteří vcházejí do Božího království a které Bůh přijímá. Boží království je darem, požehnáním, ale i závazkem, abychom ve svém životě respektovali Krále.
Pokud blahoslavení jsou ti, kdo jsou na dobré cestě, tak Bůh má všechny z osmi charakteristik v této sérii blahoslavenství. Jakým způsobem působí Bůh a Ježíš pokoj?
"Pokoj" je důležité slovo v Bibli. Bůh je na několika místech nazván Bůh pokoje (např. Římanům 15,33). V novosmluvních dopisech a povzbuzeních je pokoj často zmíněn: "Přeji vám milost a pokoj od Boha" je občas použito místo pozdravu, ale nejedná se o formální pozdrav, ale spíše o prosbu, aby Bůh čtenářům-posluchačům ten pokoj dal.
Podívejme se na tři věty z dopisu Efezským:
Jedním z hlavních významů slova pokoj je mír, smír mezi dvěma stranami. Ježíš je označen za ztělesněný pokoj, protože se svou smrtí vydal na smíření člověka s Bohem -- zemřel místo nás lidí, aby hřích byl potrestán, a my přitom zůstali naživu.
- (Efezským 2,15) (Ježíš) sám přetvořil hebreje i pohana (pohan = nehebrej - ze všech jiných národů mimo hebreje) v jednoho nového člověka -- tak stvořil pokoj.
Obraz jednoho těla vytvořeného ze všech lidí, které Bůh přijal, je zosobněním pokoje -- Ježíš působí pokoj, dává pokoj.
- (Efezským 2,17-18) Přišel a přinesl dobrou zprávu o pokoji vám, co jste byli daleko, i těm, co byli blízko,
abychom skrze něj měli všichni -- hebrej i pohan -- v jednom Duchu přístup k Otci.
Ježíš skrze Ducha svatého dnes tento pokoj, smiřující nás s Bohem, a tedy i mezi sebou navzájem, rozhlašuje a pozývá k tomu mít na něm podíl.
Jak můžeme působit pokoj my?
Když neseme smíření na mnoha rovinách -- mezi člověkem a Bohem, pokoj v srdci namísto hořkosti, smíření mezi lidmi.
To tak často v historii nebylo, že by křesťané byli nositeli smíření. A dokonce sám Ježíš v Bibli říká (Matouš 10,34): "Nemyslete si, že jsem přišel na zem uvést pokoj; nepřišel jsem uvést pokoj, ale meč". Jak tomu rozumět? To si přece s poselstvím o pokoji protiřečí.
To je pravda, že poslové Ježíše často nebyli posly pokoje. Ale není zde rozpor, protože žádný z těchto dvou výroků ("přináším pokoj" versus "přináším meč") není řečen v absolutním smyslu: nabídka smíření (s Bohem i s druhým člověkem) se často lidem zdá agresivní, a také na ni nepřátelsky reagují.
Takže Bůh a druzí lidi mi odpustí jakoukoli špatnost? To by byl zázrak.
Ano, je to zázrak -- často si odpuštění a smíření nedovedeme ani představit. Je zde jedna podmínka z naší strany: aby mi bylo odpuštěno, musím uznat svou vinu a prosit o odpuštění. Autoři knihy Pravá tvár lásky (Porta libri 2004, str. 160-161, volný překlad do češtiny) říkají: "Biblické odpuštění není nikdy bezpodmínečné a jednostranné. Nenechává druhého bez jakýchkoli důsledků znovu ubližovat. Odpuštění ruší dluh, ale nepůjčuje nové peníze, dokud nedojde k pokání. Odpouštějící srdce otvírá dveře každému, kdo klepe. Ale ke vstupu do domu, vlastně do srdce, nedojde, dokud člověk neodloží zablácené boty a špinavý kabát. Znamená to, že laciné odpuštění -- pokoj za každou cenu, který obětuje čest, bezúhonnost a city -- není skutečným odpuštěním."
Cizí slovo "pokání" je vysvětleno v těchto Ježíšových slovech (činit pokání = uznat svou vinu):
- (Lukáš 17,3-4, v překladu ČSP) Zhřeší-li tvůj bratr, pokárej ho, a uzná-li svou vinu, odpusť mu. A zhřeší-li proti tobě sedmkrát za den a sedmkrát se k tobě obrátí se slovy: "Uznávám svou vinu, odpusť mi", odpustíš mu. (poznámka překladu ČSP: pokání = uznání viny s rozhodnutím změnit svůj postoj)
Kdo je to Boží syn? Ten je přece jen jeden.
Ano, Ježíš je jediný Syn, který se nenarodil skrze buňku muže, ale skrze Boží moc (Matouš 1,18-25). V Mt 3,17 to potvrdil Bůh hlasem z nebe: "Toto je můj milovaný syn, kterého jsem si oblíbil." Jedině Ježíš obstál před pokušením od Satana (Mt 4,1-11). My můžeme být Božími syny jen adoptováni, jak o tom mluví list Efezským 1,5: za Boží syny a dcery můžeme být přijati skrze Ježíše Krista, který zemřel za naše hříchy a vykonal tak spravedlnost, která nás zachraňuje (o spravedlnosti více viz čtvrté a osmé blahoslavenství). Pokud působíme pokoj, tak jen proto, že Ježíš dříve způsobil odpuštěním pokoj v našem srdci.
Shrnující otázky:
a) Je v mém srdci pokoj? Jsem smířený s Bohem a s druhými lidmi? Jsem ochotný říci "Uznávám svou vinu, odpusť mi" a změnit svůj postoj?
b) Ježíš přináší pokoj -- to je důvodem číst znovu a znovu Bibli, abychom byli ujištěni o věcech, které pro nás udělal. To je důvodem, proč chodit na setkání křesťanů či bohoslužby -- abychom sloužili jeden druhému ke smíření a k pokoji (někdy více potřebuji pokoj přijmout, někdy snad i mohu pokoj předat).
c) Jde mi o pokoj za každou cenu, nebo se jen bojím otevřít konflikt? Projít konfliktem ke skutečnému pokoji chce odvahu.
d) Otázka podle překladu Slovo na cestu (poznámka k Mt 5,9): Působím pokoj, nebo nemám zájem o bolest a neklid druhých? Chci očistit jen sebe a mít klid, nebo chci také, aby druzí prožívali pokoj a smíření?
Diskuse:
Vstup do diskuse:
|
|
|