Blaze těm, kdo pláčou, neboť oni budou potěšeniBřeťa Fajmon, 9.11.2018 Jedná se o druhé z blahoslavenství, kterými Ježíš Kristus charakterizoval Boží království. Blahoslavenství (Mt 5,1-10) odkrývají styl života těch, kteří vcházejí do Božího království a které Bůh přijímá. Boží království je darem, požehnáním, ale i závazkem, abychom ve svém životě respektovali Krále. Depresivní budou vyléčeni ze své deprese, ale zdravých lidí se tato Ježíšova slova netýkají?Wrong, tato věta se týká nás všech.Proč?Hlubokou bolest a starosti (nejen pláč) prožíváme všichni - z hříchu našeho nebo hříchu vůči nám. A i když nás netrápí náš vlastní hřích a většinu dne se radujeme, vidíme bolest lidí kolem nás a v naší společnosti. Nemůžeme přehlížet bolest. V biblické knize Ezechiel 9,4 je velmi zvláštní místo: "Projdi Jeruzalém a označ na čele ty, kteří sténají a naříkají nad všemi ohavnostmi, které se ve městě páchají" ... Bůh nařizuje označit jako vyvolený Boží lid ty, kteří mají v srdci zármutek nad hříchem.Jak vlastně rozumět slovu "blaze"?Zde je dobře vidět, že překládat "šťastný je ten, kdo pláče", nestačí (i když některé parafrázované překlady tento obrat používají). Nejedná se totiž o slzy radosti, ani zdaleka ne. Spíše bychom mohli překládat "blaze" jako "na dobré cestě je ten, kdo teď pláče", "tím dobrým směrem jde ten, kdo pláče", apod. Důležité je, že "blaze" je hodnocení našeho života z pohledu Boha, který zná ten konečný cíl.Co dělá v souladu s tímto blahoslavenstvím -- blaze těm, kdo pláčou -- Bůh?Podstatou toho, proč Ježíš Kristus přišel, bylo vyřešit bolest. Ježíš přichází zemřít za naše hříchy a uskutečnit odpuštění, pokoj i spravedlnost. Viz jen dva biblické verše ze Staré smlouvy, z nichž jeden Ježíš cituje o své službě a druhý charakterizuje jednání Boha:
Jak moc máme plakat?Jak Ježíš řekne za chvíli (Mt 6,16-18), náš zármutek nesmí být okázalý, má to být zármutek a pláč Bohu, ne vystavený na odiv lidem.Co si tedy pod tím pláčem mám prakticky představit?a) Každý máme i svou temnou stránku (volně podle Robert Bly: Železný Jan): nejsme jen dobří, ale i zlí a ničiví či negativní ve svém vlivu na druhé -- plakat (a činit pokání) by mohlo prakticky znamenat, že tuto svou temnou stránku opouštíme a prosíme Boha, aby nás z ní vysvobodil.b) Musíme se zbavit mentality oběti: Když nás někdo zraní, může to vést k pocitu nadřazenosti, že jsme oprávněni nepomoci nebo dělat si, co chceme (Pavel Raus: Spojenci namísto protivníků) ... ovšem musí nám záležet i na druhé straně konfliktu (Filipským 2,4-5: V pokoře pokládejte jeden druhého za přednějšího než sebe). Na cestě k uzrdravení konfliktu je 1) rozhodnutí odpustit druhému a nepoužít to, že mne zranil, proti němu; 2) úsilí o obnovení vztahu, o to nejlepší pro druhého; 3) z Boží milosti pak i emocionální prožitek odpuštění a Boží lásky vůči druhému. c) Nenecháme si líbit útoky druhých (bereme vážně i hřích druhých) ... označíme jisté věci jako násilí, jako útok, a podle toho také s nimi zacházíme: chráníme svůj osobní prostor, neprozrazujeme druhým všechny záměry; nevzdáváme se věcí, co nám patří. d) Musíme se učit vyjádřit, co máme na srdci, svoje city a postoje, a stát si za tím, rozvíjet cílevědomou povahu a nenechat se od svých cílů svést (to bychom ničeho dobrého nedosáhli). Je pro mne těžké zůstat pevným navzdory opozici a prožívám při tom bolest. Nepředuchovňuješ toto blahoslavenství nějak? Vždyť v Lukášově evangeliu je uvedeno spíše v těch souvislostech, že Bůh utiší jakýkoli pláč -- pláč ze ztráty někoho, pláč z rozchodu, to se vždy nemusí týkat hříchu.Je pravda, že Lukáš 6,20-22 skutečně mluví obecně o těch, kdo jsou chudí, pláčou nebo hladoví. I o tom, že Bůh utiší každý pláč (podobně i Zjevení 21,4). Nicméně "duchovní ráz" blahoslavenství v Matoušovi je dán rozvinutím "chudí v Duchu" místo jen chudých, "hladovějící a žíznící po spravedlnosti" namísto jen hladových. Zkrátka celý ráz osmi blahoslavenství je zaměřen více na náš vztah k Bohu jako ke králi, kdežto blahoslavenství v Lukáši obecně na naši lidskou zkušenost. Věřím, že Ježíš pronesl obě sady těchto blahoslavenství při různých příležitostech. "Duchovní okolí" blahoslavenství "blaze plačícím" vede i k duchovnímu pohledu na ně samotné. Na druhé straně i "běžný" pláč utiší právě Bůh, když nám dá, co svým pláčem ztrácíme. On má moc naplnit naše srdce a ví, po čem jsme kdy toužili, takže nám to může dát.Můžeme se vůbec teda radovat?Cesta s Bohem je cestou radosti. Bůh a jeho zdroje a odpuštění jsou větší než hřích a jeho síla. Život křesťana charakterizuje spíše radost -- ne nepřítomnost smutku a bolesti, ale zkušenost toho, že zármutek je každý den přemožen Boží láskou a jeho zdroji. Apoštol Pavel popisuje v 2.listu Korintským 4,7-10; 6,4-10 svůj život slovy:Tento poklad máme však v hliněných nádobách, aby bylo patrno, že tato nesmírná moc je Boží a není z nás. Na všech stranách jsme tísněni, ale nejsme zahnáni do úzkých; jsme bezradni, ale nejsme v koncích; jsme pronásledováni, ale nejsme opuštěni; jsme sráženi k zemi, ale nejsme poraženi. Stále nosíme na sobě znamení Ježíšovy smrti, aby i život Ježíšův byl na nás zjeven. procházíme slávou i pohanou, zlou i dobrou pověstí; mají nás za svůdce, a přece mluvíme pravdu; jsme neznámí, a přece o nás všichni vědí; umíráme – a hle, jsme naživu; jsme týráni, a přece nejsme vydáni smrti; máme proč se rmoutit, a přece se stále radujeme; jsme chudí, a přece mnohé obohacujeme; nic nemáme, a přece nám patří vše. Plakal i Ježíš?Ježíš byl zarmoucen tvrdostí srdce lidí, kteří hledali příležitost, jak jej obvinit, místo aby měli radost z uzdravení člověka s odumřelou rukou (Marek 3,1-5). Vstoupily mu do očí slzy, když viděl zármutek Marie, které zemřel bratr (Jan 11,32-35) -- ale nebyl to zármutek beznaděje, protože vzkřísil tohoto zemřelého z mrtvých. Před svým ukřižováním a vzkříšením se loučí s učedníky slovy (Jan 16,20-22),: Amen, amen, pravím vám, vy budete plakat a naříkat, ale svět se bude radovat; budete se rmoutit, ale váš zármutek se promění v radost... I vy máte nyní zármutek. Uvidím vás však opět a vaše srdce se zaraduje a vaši radost vám nikdo nevezme. Ježíš plakal, ale možná z jiných důvodů, než bychom plakali my -- Mt 23,37 mluví o zvláštním pláči nad Jeruzalémem, do kterého Ježíš přichází a ví, že bude zabit; pláče nad tím, že lidé odmítají Boží péči, tj. to nejlepší pro sebe, ve svém životě.Shrnující otázky:a) Které věci mi působí bolest? v mém charakteru ... uč se je vyznávat a opouštět; u druhých ... odpusť, obnov vztah, usiluj o to nejlepší pro druhého;b) Jak mne Pán Ježíš utěšuje? Co říká k dnešku a k budoucnosti? Co se mohu od něj učit o Bohu a jeho království? (Matouš 11,28-30) c) Máme proč se rmoutit, a přece se stále radujeme -- Pán Bůh chce přinášet radost i do našeho největšího smutku.
zpět na sérii: Promluvy z Evangelia podle Matouše
Diskuse: Vstup do diskuse: |