Marcel Brus, zveřejněno 7.12.2009 (datum vytvoření příspěvku: 1.7.2008)
Už jste četli recenzi na film "Princ Kaspian", který se v kinech objevil 19.června 2008? A že ho tam pěkně
setřeli, viďte? Je neuvěřitelné, jak se čeští kritici shodli, že Princ
Kaspian je skutečně mizerný film. Nedávno jsem film v kině viděl a na
vlastní oči jsem se přesvědčil, že v tomto případě se mizernými stali
recenzenti. Jindy střízliví a kvalifikovaní lidé píšou občas až
nehorázné bludy, jako kdyby ztratili zdravý rozum. Jak je to možné? V
následujících odstavcích nabízím odpověď.
Dovolím si začít trochu zeširoka a popřemýšlet o Letopisech Narnie jako
celku (koneckonců i první film "Lev, Čarodějnice a Skříň" byl v ČR
přijat řekněme vlažně oproti ohlasu v USA a dalších zemích). Tedy - mám
za to, že přijetí filmů o Narnii v ČR torpédují dvě hlavní příčiny.
Jednak jde o to, že lidé se na filmy o Narnii dívají brýlemi očekávání
odvozených z žánru fantasy (což je zejména standard nastolený Pánem
Prstenů a sérií o Harry Potterovi) - a ona Narnie ve skutečnosti žádné
fantasy v tomto slova smyslu není. Druhak, že Čechům prostě nejde pod
nos křesťanské pozadí filmu. Pokud tedy chceme k "Narnijským filmům"
přistoupit tak, aby nás měly vůbec šanci oslovit, musíme si zodpovědět
základní otázku: Co ty Letopisy Narnie vlastně jsou?
První důležitá skutečnost je, že autor Letopisů Narnie C. S. Lewis byl
nejenom spisovatel a filozof, ale také křesťan, pro nějž byla jeho víra
něco naprosto živého a skutečného (na rozdíl od mnoha formálních
"křesťanů, kteří s Bohem v životě nic neprožili). Lewis měl velký
talent předávat komplikované duchovní pravdy jazykem, kterému lidé
rozumí. A jeho díla jsou právě jedinečnou symbiózou Lewisova učenectví
(byl profesorem na Oxfordu) a živého křesťanství. Jednak napsal skvělé,
dodnes vyhledávané, filosofické eseje o křesťanství, a také se pustil
do na svou dobu skutečně zásadního experimentu, kdy komponoval
skutečnosti biblického vidění světa do různých moderních (rozuměj: na
tehdejší dobu moderních) dobrodružných příběhů. Pokud jde o Letopisy
Narnie, Lewis chtěl oslovit především děti a mládež a skrze dobrodružné (či fantasy) příběhy ukázat křesťanské hodnoty a postoje pro ně přitažlivým a inspirujícím způsobem. Proto jsou hrdinové Letopisů děti.
Další důležitá věc je, že Lewis chtěl, aby jeho hrdinové prošli skutečným dobrodružstvím
(žádná pohádka pro malé děti). Takové dobrodružství ale nutně musí
náležet do světa dospělých. Proto dětští hrdinové Letopisů sehrávají
vlastně dospělé role (či role nepřiměřené tomu, kdo jsou a jací jsou),
což je zvlášní pojetí, které může vyvolávat napětí.
S výše uvedenými rysy souvisí další potíž: narnijské příběhy neustále
variují mezi pohádkou pro děti a "vážným dobrodružstvím". Prostě -
chvíli máte pocit, že jste v druhém Pánu Prstenů a vzápětí přijde
dětsky pohádková scéna, za chvíli je to zas "realistický příběh" a pak
zas pohádka... Tohle je specifikum příběhů o Narnii, na které je třeba
si prostě zvyknout. Berme Narnii takovou jaká je, nesnažme se tento
příběh napasovat do mustru Pána Prstenů či jiných fantasy!
Pro plnou odpověď na úvodní otázku je nutno uvést ještě třetí nesmírně
důležitou věc: příběhy z Narnie jsou do určité míry obraz (symbolika)
na život křesťana. Lewis na "fyzických dobrodružstvích" a "fyzických
hrdinech" symbolickyukazuje realitu života duchovního - realitu života člověka, který skrze víru žije ve vztahu s Bohem.
Jeden příklad: naprosto klíčovou postavou Letopisů je Lev Aslan. Skrze
postavu Aslana můžeme poznávat jaký je sám Bůh, že je vznešený, mocný a
dobrý, ale zároveň nespoutaný, tajemný, nefungující podle našich
představ. Člověk ho nemůže ovládat, musí být pokorný a učit se mu
důvěřovat. Proto také v Kaspianovi, i přes všechnu snahu a bojové
nasazení Narnianů, nakonec rozhodne Aslan svým zásahem. Ten ale
přichází až poté, co lidé (či Narniané) sami aktivně vykročí do boje s
uzurpátorem a prokážou obrovské hrdinství.
Pod linií bitevních scén k nám ale chce mluvit poselství: Bůh nás zve
ke spoluvytváření dějin světa, vyzývá k odvaze a aktivitě, ne k sezení
na zadku a čekání "až se stane zázrak" a vše se (samo) vyřeší. A
nejlepší je, že dřív nebo později přijde i ten zázrak, protože Bůh je
živý a záleží mu na nás!
Takové věci v jiných filmech nejsou (což mnozí můžou vnímat jako klad), ale v tom je právě jedinečnost příběhů Narnie.
Ve zřetelném zapracování křesťanských motivů do svých knih je Lewis
naprosto odlišný od Tolkiena (který byl taky křesťan). Tolkienův příběh
je principielně "pozemský" (proto má mnohem větší úspěch, lidé se s ním
snadno ztotožní), zatímco Lewisův příběh je "pozemský i nebeský". Z
tohoto důvodu je kritika, že "dějová linie je primitivně jednoduchá,
postrádající hloubku" irelevantní, protože jednak je to přeci jen
prvoplánově příběh pro děti, a druhak významná část hloubky příběhu je
právě ve vrstvě duchovních obrazů, kterou, žel, většina diváků u nás
nevnímá (ještě horší případ je, když ji vnímají apriori negativně).
Teď rozhodně nechci vytvořit dojem, že Letopisy Narnie jsou vlastně
druhá Bible. Ne - řekl bych, že v Letopisech Narnie Lewis vytvořil
zvláštní literární útvar, který je mixem pohádky pro děti, hrdinského
příběhu pro dospělé, motivů z dávných mytologií (z čeho se vyvinulo
dnešní "fantasy") a křesťanské teologie. Lewis se dotýká těch
nejhlubších otázek, které si lidé kdy položili, ale dělá to se značnou
lehkostí - proto Narnii milují jak děti, tak dospělí.
Proto ale také není vůbec snadné převést takové knihy do filmu. Ty
knihy miluje spousta lidí a mají o nich své představy. A teď ,
režisére, tref se, aby ses každému zavděčil!
Kromě toho jsou zde ony klíčové vrstvy příběhu - dobrodružná a
křesťanská. Ať tvůrci filmu udělají cokoli, vždy sklidí od někoho
kritiku - křesťanští nadšenci by chtěli, aby byl ve filmu větší prostor
pro scény odkazující na křesťanství (týká se zejména filmu Princ
Kaspian), ateista by tam nejradši neviděl žádné. Myslím si, že Andrew
Adamson ve finále vytvořil kvalitní kompromis a hlavně: dal Narnii
nádhernou vizuální podobu, která by, mám za to, potěšila i samotného
C.S. Lewise.
Na závěř, poté, co jsem položil důraz na křesťanské pozadí Letopisů Narnie, chci zdůraznit, že film Princ Kaspian je cíleně natočen jako velkopodívaná pro každého
(Disney chce samozřejmě vydělat a křesťanských nadšenců Lewisových knih
není až zas tolik). Film klade na "křesťanskou linii příběhu" menší
důraz než kniha. Naopak výrazně větší důraz je položen na akční scény
(to, co je v knize, filmařům nestačilo, tak dokonce vymysleli novou
bitvu). Když připočtu krásné exteriéry, skvělou výpravu, sympatické
hrdiny (dle mého soudu), kvalitního padoucha, pěknou hudbu, skvělé
legrační hlášky - je zde prostě vše, co si divák od "popcornového
velkofilmu" může přát.
Mě se tento film velmi líbil, i když jakožto
čtenář knih si neodpustím dvě připomínky: jednak scénáristé dost
výrazně posunuli charakter postavy Petra z knižního jednoznačně
pozitivního na, řekněme, "rozporuplného". Asi usoudili, že vnést napětí
mezi Petra a Kaspiana bude obohacující linie příběhu. Řekl bych, že ve
filmu to funguje docela dobře, ale pro čtenáře knih je "filmový Petr"
tak trochu šok. A druhá věc, co mě skutečně zamrzelo: Adamson úplně
vypustil nejzásadnější dějovou linku s duchovním podtextem, kdy se
dětem při putování za Kaspianem Aslan postupně zjevuje (stává se viditelným). Jde o to, že On je s nimi od počátku, ale oni nejsou svým srdcem s Ním.
A tak, teprve po čase, je schopna Ho uvidět Lucinka a teprve později
postupně i ostatní - přiměřeně tomu, jak se jejich důvěra v Aslana
obnovuje. Tvůrci filmu si pravděpodobně vyhodnotili, že většinový divák
by tuto dějovou linii příliš nepochopil a neocenil.
PS: více o C. S. Lewisovi na české wikipedii. Nadšenci filmů o Narnii vytvořili pěkný web, který najdete zde.
PS2: filmy o Narnii můžou být velmi obohacující i
pro "standardního českého ateistu" (a nečtenáře knih), pokud ovšem má
možnost si o filmu s někým rozumně povykládat :o)