1Hospodin řekl Mojžíšovi a Áronovi: "2Tento měsíc
budete počítat jako první měsíc v roce. 3Řeknete celému shromáždení lidu Izraele, aby si desátého dne tohoto měsíce vzali
každý pro svou rodinu beránka nebo kozlíka, jednoho pro každou domácnost. 4Pokud je domácnost malá na to, aby ho snědla celého,
at přizvou do svého domu i nejbližšího souseda z pospolitosti Izraele a určí počet lidí podle toho, kolik každý sní. 5Bude to jednoletý samec
bez vady, beránek nebo kozlík. 6Budou se o nej starat až do čtrnáctého dne tohoto měsíce, a zabijí jej večer před celým shromážděním lidu Izraele.
7Vezmou jeho krev a potřou s ní obě veřeje i překlad dveří domu, kde jej budou jíst. 8V tu noc snědí maso upečené na ohni;
snědí je s nekvašeným chlebem a horkými bylinami. 9Nebudou je jíst syrové ani vařené ve vode, nýbrž pečené na ohni; snědí hlavu, hrud i nohy.
10A nenecháte z něj nic do rána; to, co zbyde do rána, spálíte na ohni.
11Takto jej budete jíst, s bedry přepásanými opaskem, se sandály na nohou, s holí v ruce.
Budete jej jíst ve spěchu; tak budete slavit pesach Hospodinu. 12Tu noc budu procházet Egyptem a budu pobíjet všechny prvorozené v zemi egyptské,
od lidí až po zvířata, a nad všemi bohy Egypta tak vykonám soud; já jsem Hospodin. 13Krev bude vaším znamením na domech, ve kterých budete;
když uvidím krev, projdu kolem vás a nepřijde na vás ničivá pohroma, když budu pobíjet Egypt. 14Ten den si budete připomínat a budete jej slavit
jako slavnost Hospodinu; to je trvalé narízení pro všechny vaše generace. 15Budete jíst sedm dní nekvašený chléb, a v první den odstraníte kvásek
ze svých domů. Každý, kdo bude jíst v tom týdnu chléb s kvasem, bude vyhlazen z lidu Izraele.
16První a sedmý den toho týdne budete mít svaté shromáždení. V tyto dny nebude vykonávána žádná práce,
kromě jídla, které každý sníte, nic jiného. 17Budete zachovávat Slavnost nekvašených chlebů,
protože právě v ten den vyvedu vaše rody z Egypta; to bude trvalé nařízení pro všechny vaše generace. 18Od večera čtrnáctého dne do večera
dvacátého prvního dne prvního měsíce budete jíst nekvašený chléb. 19Po sedm dní se ve vašich domech neobjeví kvásek a každý, kdo bude jíst něco
s kvasem, bude vyhlazen ze shromáždení Izraele, at už cizinec, nebo někdo narozený ve vaší zemi. 20Nebudete jíst nic s kvasem v žádném svém příbytku;
musíte jíst nekvašený chléb."
21Mojžíš si zavolal všechny předáky Izraele a řekl jim: 'Vezměte si beránka či kozlíka pro svůj klan a zabijte jej jako pokrm pesachu.
22A vezmete si trs ezopu, namočíte v nádobě s krví a potřete překlad dveří i obě veřeje touto krví. Žádný z vás nevyjdete ze dveří svého domu až do rána.
23Hospodin bude procházet, aby pobíjel Egypt -- ale když spatří krev na překladu dveří a obou veřejích, tak mine tyto dveře a nedovolí ničiteli vejít do vašeho domu a zabíjet.
24Budete zachovávat tuto věc jako trvalý výnos pro vás i vaše potomky. 25Až vejdete do země, kterou vám dá Hospodin, jak řekl, tak budete zachovávat tuto službu.
26A když se vás zeptají vaši synové, co je to za službu, 27řeknete: 'To je oběť pokrmu pesachu Hospodinu, který minul domy lidu Izraele v Egyptě, když pobíjel Egypt --
naše domy vysvobodil.'. Lid Izraele sklonil hlavu a klaněl se.
28Šli a udělali přesně to, co přikázal Hospodin Mojžíšovi a Áronovi, aby vykonali. 29A o půlnoci Hospodin pobil všechny prvorozené v zemi egyptské,
od faraonova prvorozeného, který seděl na trůnu, až po prvorozeného syna zajatce, který byl ve vězení, i všechna prvorozená zvířata.
30Tu noc vstal farao, všichni jeho služebníci i všichni Egypťané, a v Egyptě nastal velký nářek,
protože nebylo domu, kde by neměli mrtvého. 31Ještě v noci vzkázal farao Mojžíšovi a Áronovi:
'Vstaňte a jděte pryč od mého lidu -- vy i lid Izraele! Běžte a služte Hospodinu, jak jste chtěli. 32Vezměte si ovce, kozy i dobytek, jak jste žádali, a běžte! A dejte mi své požehnání.'
33Egypťané naléhali na lid Izraele, aby rychle opustili zemi: 'Vždyť všichni zemřeme!'
34Lid Izraele tedy vzal těsto ještě dříve, než vykvasilo, a nádoby s těstem si zabalili do šatů
na ramena. 35Jednali podle slov Mojžíše a vyžádali si od Egypťanů předměty ze zlata a stříbra
a ošacení. 36Hospodin jim sjednal přízeň v očích Egypťanů, kteří jim ty věci sami nabízeli. Tak vyplenili Egypt.
37Lid Izraele vyrazil z Ra'msés do Sukkót -- asi šest set bojových jednotek a jejich rodiny.
38Také mnozí další lidé s nimi vyšli, a velký počet ovcí, koz a stád dobytka. 39Pekli těsto, které si odnesli z Egypta. Placky byly z nekvašeného chleba --
v těstu nebyl kvas, protože byli vyhnáni z Egypta a nemohli se víc zdržet a žádné další jídlo na cestu si nepřipravili.
40Lid Izraele tedy přebýval v Egyptě 430 let. 41Po 430 letech došlo k tomu, že Hospodinovy rody vyšly z Egyptské země.
42Tu noc Hospodin bděl, aby je vyvedl z Egyptské země -- to je Hospodinova noc, ve které bude bdít celý lid Izraele po všechny generace.
43Hospodin řekl Mojžíšovi a Áronovi: "Toto je nařízení ohledně pokrmu pesachu: Žádný cizinec jej nebude jíst. 44Každý otrok
koupený za stříbro musí být obřezán, a pak může jíst tento pokrm. 45Host či služebník najatý za mzdu jej nebudou jíst. 46Vše sníte v jednom domě -- nevynesete
ani kousek masa ven z domu a nepolámete jeho kosti. 47Celý lid Izraele bude takto zachovávat pesach. 48Pokud cizinci, kteří budou u vás přebývat, budou chtít dodržovat
pesach, ať jsou všichni muži obřezáni, a pak mohou přistoupit k jeho slavení stejně jako ti, co se narodí ve vaší zemi. Ale nikdo neobřezaný nebude jíst pokrm pesachu.
49Stejný řád bude platit pro narozeného v zemi i pro cizince žijícího mezi vámi.
50Celý lid Izraele udělal přesně to, co přikázal Hospodin Mojžíšovi a Áronovi, aby vykonali. 51V ten den vyvedl Hospodin lid Izraele z Egyptské země -- všechny jejich rody.
Ex 12,1-20: Textová poznámka k verši 11: Pesach ... od slovesa "pásach" = pominout, projít kolem, ušetřit.
Anglické passover též dobře vystihuje podstatu; český překlad by mohl být "minutí, přeskočení" či "ušetření, prominutí" ... lid Izraele jedl beránka a jeho krví pomazal
veřeje domu; pak Hospodinův anděl procházel Egyptem a pobíjel všechny prvorozené, ovšem MINUL, přeskocil domy s veřejemi označenými krví a nikoho v těchto domech nezabil.
V multikulturním světě dneška je asi vhodné překládat termínem pesach, abychom přesne označili jeden ze svátků hebrejské víry.
Je zajímavé, že lid Izraele si daný měsíc měl ustanovit jako první měsíc v roce (Ex 12,1). Klíčovým měsícem
neměl být první měsíc po žních, jako je to ve dnešním světě, ale první měsíc v nově nabyté svobodě, ke které celý národ přivedl Bůh (tato myšlenka viz Carl Armeding, na kazetách nahraný cyklus
přednášek Exodus z 90.let minulého století).
Čtenář se při svém čtení Bible dostal zřejmě do klíčové kapitoly Starého zákona: Hospodin se vložil do vyhlazovací války Egypta vůči Izraeli a bojuje za svůj lid, odsouzený k otroctví.
Nyní se celý boj dostal ke svému vrcholu, který Hospodin naznačil Mojžíšovi i faraonovi už v Ex 4,23. Nyní bude sám Hospodin bojovat za svůj lid a na Egypt padne strach před
Bohem mocnějším než jakýkoli jejich bůh (Ex 12,12). Při instrukcích ohledně klíčové noci je ustanoven svátek pesachu, kterým si bude lid Izraele každý rok připomínat vysvobození
z otroctví. Ukazuje to na poselství Hospodina pro další generace lidu Izraele, děti těch, co byli zachráněni před smrtí: že totiž i ti, co se dosud nenarodili, byli zachráněni jen díky zásahu Hospodina.
Je zde obsažena návaznost v tom, že Hospodin dává život i další generaci, chce jí být Bohem, chce je učit životu.
Klíčovým znamením (Ex 12,13) je krev beránka (či kozlíka) natřená na veřejích domu, ve kterém bydlí kdokoli z pospolitosti Izraele. Tato krev je pro Hospodina znamením, že
daní lidi chtějí být vyvedeni z otrokářského živoření do života, kdy bude Hospodin jejich Bohem. Nejenom, že v daném domě budou uchráněni od smrti prvorozených (lidí i zvířat),
ale jedná se též o znamení pro Hospodina, že chtějí být součástí jeho lidu.
Celá událost je též ukazatelem do budoucnosti, kdy v době, kterou nyní označujeme slovem novozákonní, Ježíš Kristus zemře za hříchy lidí -- a každý, kdo věří v jeho krev, tím dává Bohu znamení,
že chce být uchráněn před Božím soudem a pro věčný život s Bohem. Toto jádro křesťanské zvěsti je obsaženo například v dopise apoštola Pavla Římanům, kapitole 3, verši 25 (v překladu B21):
"Jeho (= Ježíše Krista) určil Bůh za oběť smíření (s Bohem) pro ty, kdo věří v jeho krev". Věřit v jeho krev znamená věřit v jeho smrt -- v to, že smrt Ježíše Krista zaplatila nekonečně velkou cenu,
kterou nikdo z nás zaplatit nemohl. Stejně jako nikdo z lidu Izraele se sám nemohl zachránit z otroctví a krví beránka byli prvorození zachráněni k životu, i čtenář těchto řádků se z viny
a nespravedlnosti vůči Bohu sám vysvobodit nedokáže, ale může skrze víru "krví Ježíše Krista potřít svoje srdce" (= vztáhnout smrt Ježíše Krista za hříchy lidí i na sebe),
aby naznačil Bohu, že a) chce být vysvobozen z otroctví jiných vlivů a bohů; b) chce být vyveden ze smrti do života -- chce, aby mu byl Hospodin Bohem.
V tomto oddíle se setkáváme s druhým výskytem slova "svatý" v Bibli. V knize Genesis toto slovo nebylo obsaženo, prvním výskytem v Bibli je Exodus 3,5, kde Bůh říká Mojžíšovi:
Zuj si boty, neboť místo, na kterém stojíš, je svatou půdou. Jednalo se o svaté místo, protože na něm se Mojžíš setkal s Bohem -- na tomto místě stál Bůh. Nyní v Ex 12,16 Hospodin
dává výnos o zachovávání pesachového týdne, kdy v prvním i sedmém dnu týdne má lid Izraele mít "svaté shromáždění" -- nemají v ten den vykonávat žádnou práci, jen si připomínat,
že Bůh je zachránil z otroctví a ze smrti a přijal k sobě za svůj lid, oddělený lid. Tyto dva první výskyty dobře vysvětlují význam slova "svatý": zvláštní, oddělený v tom smyslu, že se na
daném místě vyskytuje Bůh (který je též svatý = jedinečný a oddělený ve svém charakteru ... se slovem "oddělený" se nabízí vysvětlení "oddělený od hříchu, od charakteru nás lidí, kteří svým hříchem
působíme zlo a bolest"), nebo že se jedná o zvláštní lid oddělený pro život s Bohem -- lid, který Bůh přijal za svůj.
Ex 12,21-51: Textová poznámka k verši 38 (asi 600 bojových jednotek): Doslova: asi šest set :eléfů pěších mužů (míněno: schopných boje, v kontrastu se všemi ostatními). Existuje (viz [2], str.297-303) diskuse o tom, jak překládat slovo :eléf. Starší překlad "tisíc"
(a tedy: šest set tisíc mužů) neodpovídá představě tábora, který se přesouvá z Egypta do Kanaánu, ani odhadu rozmnožení rodiny o 70 lidech po 400 letech pobytu v Egyptě, ani odhadu
velikosti Izraele, který vstoupil do země Kanaán -- archeolog Kitchen (On the Reliability of the Old Testament, 2003) tento počet odhaduje na několik desítek tisíc, cca 20-30 tisíc lidí celkem.
Ať už tyto bojové jednotky měly vždy stejný počet mužů (např. deset), nebo se tyto počty lišily a spíše se jednalo o skupinu (např. 5 až 15) mužů schopných boje náležejících jednomu
rodinnému klanu pěších bojovníků, 600 jednotek zhruba znamená 6 až 7 tisíc bojovníků. Pokud dále uvažujeme zhruba tři lidi, kteří se do boje nezapojili, na jednoho bojovníka
(ženy, děti, staré lidi), celkový odhad lidu Izraele vychází zhruba 24 až 28 tisíc lidí celkem, což odpovídá představám logistickým, genetickým (potomci jedné rozsáhlé rodiny) i archeologickým.
"Jednotka" je dobrým překladem "bojového oddílu" o nám neznámém počtu mužů.
Uprostřed událostí vysvobození Hospodin ustanovuje pesach jako součást služby, která bude každý rok opakována (slavnost, kdy budou vyjadřovat dík Hospodinu za záchranu a vysvobození).
Verše 1-9: výnos do budoucnosti; 10-13 ... konkrétní současné pokyny; 14-20 ... výnos do budoucnosti; 21-27 ... Mojžíš tlumočí předákům lidu, co řekl Bůh, jak konkrétní pokyny, tak výnos do
budoucnosti, který se v této chvíli stává slibem i jistotou: Bůh jistě nyní vyvede svůj lid a přivede je do slíbené země; 28-39 ... pobití prvorozených Egypta a vyjití z Egypta; 40-51 ... shrnutí oddílu a
zaměření k trvalému výnosu o pesachu v budoucnosti.
Ex 12,28-39: vlastní událost pobití prvorozených Egypta a vyjití. To, k čemu směřovalo předchozích sedm kapitol knihy Exodus, se nyní stalo -- Bůh je silnější než farao, zatímco hebrejové
své děti některé dokázali před faraonovým zabíjením ukrýt, před Hospodinovým andělem se neukryl nikdo, kdo neudělal přesně to, k čemu vyzval Bůh. Tato událost rozkryla, a) že je lepší bát se
Hospodina, a ne faraona (téma Exodu 1); b) lid Izraele přestává sloužit faraonovi a začíná sloužit Hospodinu, stává se Hospodinovým lidem.
Stejně jako u Abrahama (Genesi 12,3) i v těchto událostech platí, že Bůh si vyvolil jeden národ, aby se skrze něj dal poznat všem lidem na zemi, a aby skrze něj měly požehnání lidé ze všech národů.
První stín tohoto požehnání vidíme ve veši Ex 12,38: i mnozí další s nimi šli -- pokud někdo při Egyptských ranách poznal Boha jako Pána veškerého stvoření, Pána přírody a vesmíru,
mohl se možná účastnit hodu beránka i odchodu Izraele do slíbené země. Jak je pak vidět i ze zmínek o životě ve slíbené zemi (verše 43-49 naznačují, že ti, kdo budou bydlet společně s
Izraelem na území slíbené země a budou chtít se stát součástí Hospodinovy smlouvy s danou zemí i lidem, budou moci (po vykonání obřízky u mužů) se k nim přidat, a též slavit o slavnosti pesachu,
že Hospodin se stal jejich Bohem a přijal je za své děti.
V dnešní době vidíme stejnou paralelu -- Ježíš Kristus vyvádí ze smrti do života, a když by se chtěl někdo připojit, může tak učinit prostě vírou v Kristovu krev (že při posledním soudu,
až Bůh bude brát lidi k věčnému trestu a věčné radosti, naše srdce najde potřené krví Ježíše Krista = MINE a ušetří náš život). Místo obřízky zde hraje roli víra, jak přesně čteme v listu
apoštola Pavla Efezským 2,8-18. Toto není laciná milost, jak v tomto smyslu mluvil Dietrich Bonhoeffer -- lid Izraele nemusel pro záchranu udělat vůbec nic, to je pravda, ale též během
Hospodinovy noci (viz verš 42) potřeli své veřeje krví a byli připraveni vyjít ze svého otroctví. Víru a skutky nelze oddělovat -- pokud někomu věříte, přikládáte váhu jemu samotnému.
Bůh je chce vyvést do svobody, ale oni musí sami vyjít. Během Hospodinovy noci dělali přesně ty kroky, ke kterým je on vedl. A v budoucnu bude Hospodinova noc vždy příležitostí, aby
"čekali na Hospodina" a vraceli se k události, že jsou vyváděni do svobody, ale přitom jsou na Hospodinu ve všem závislí, protože jen on ví, kam dál a jaký bude ten další krok.
Vidíme v tomto oddílu Hospodina jako toho, kdo sestará o detaily a je praktický: nařizuje hod beránka, který v budoucnu bude oslavovat záchranu, ale nyní je pokrmem, který dodá sílu na cestu.
V budoucnu bude Izrael slavit slavnost nekvašených chlebů, nyní Bůh nařizuje připravit chléb jako obživu na cestu (verš 34-39). Izrael si též vyprosí ošacení (verš 35) a předměty ze zlata a stříbra,
které později využijí ke stavbě stanu setkávání Izraele s Bohem.
V Ex 12,49 je použito slovo tórá -- přeloženo jako "řád či "zákon ve smyslu nařízení o zachovávání pesachu v budoucích generacích. Toto slovo pochází ze slovesného kmene, který už v knihách
Genesis a Exodus použit byl: Gn 46,28: Jákob poslal před sebou k Josefovi Judu, aby mu ukazoval cestu do Gošenu = aby směřoval před ním do Gošenu (tj. slovesný kmen j-r-h v kauzativu
= směřovat, ukazovat cestu). V Exodu 4,12.15, kdy Bůh volá Mojžíše, aby šel a vyvedl lid Izraele z Egypta, mu říká: Proto běž, já budu s tvými ústy a budu tě učit (ukážu ti, vyučím tě), co máš mluvít.
Vyučím vás, ukážu vám, co máte dělat, říká Hospodin Mojžíšovi a Áronovi. Tóra není v tomto smyslu něco statického či neúčinného, ale něco, co by křesťan označil jako vedení Duchem svatým --
Bůh v aktuální chvíli ukazuje směr a vyučuje, co říct. Mohli bychom volně přeložit tóra = směrovka, ukazatel. Proto Jan Milíč Lochman, bývalý učitel Bible v Basileji,
mluví o desateru, které zanedlouho bude svěřeno lidu Izrael, jako o "směrovkách ke svobodě" (J.M.Lochman: Desatero -- směrovky ke svobodě. Kalich 1994).
První zmínka o tóře pochází z Genesis 26,5, kde Bůh říká Abrahamovu synu Izákovi: Ve tvém potomstvu si budou žehnat všechny národy země, protože mne Abraham uposlechl a zachoval má
ustanovení, příkazy, výnosy i zákony (zde tórótáj = "mé ukazatele, mé směrovky" je přeloženo jako "mé zákony". Toto místo pravděpodobně odkazuje na podobná slova, která Hospodin řekl přímo
Abrahamovi v Gn 22,18: Ve tvém potomstvu si budou žehnat všechny národy země, protože jsi mne uposlechl. Slovem tórá či zákon se opět má na mysli, že
Hospodin vedl Abraham konkrétními pokyny. V Ex 12,49 je poprvé slovo tórá použito ve smyslu směrnice či řádu, kterou má Izrael dodržet opakovaně, každý rok.
Později v Izraeli užití slova tóra vidíme např. v Přísloví 1,8: Můj synu, slyš naučení svého otce, nezavrhuj poučení své matky. Slovo tóra je do češtiny přeloženo jako "poučení" a nyní se jedná o slova
řečená rodiči při výchově dětí -- v kontextu celé Bible to znamená, že tato slova poučení říkají rodiče, ale přitom zasvěcují své děti do cesty, která byla započata v Exodu 12, cesty následování
Hospodina podle ukazatelů, které vydal on (ještě jedna věta z knihy přísloví, kapitola 22, verš 6 (v překladu ČEP): Zasvěť už chlapce do jeho cesty, neodchýlí se od ní, ani když zestárne.
Analogie s Novým zákonem: a) Služba Hospodinu: lid Izraele sloužil faraonovi a byl vyváděn z Egypta jako domu otroctví -- z otrocké služby. Nebyl ovšem vyveden z Egypta do vzduchoprázdna, ale do služby Bohu. I dnes každý z nás jsme před podobnými volbami -- každý den, ale i jaksi tak koncepčně, celkově. Buď budeme až příliš moc sloužit druhým jako lid Izraele faraonovi, nebo sami sobě a svým zájmům jako farao, nebo Ježíši Kristu. Sami pro sebe musíme prozkoumat, kdy jsme skutečně svobodní. Ježíš Kristus v Novém zákoně k tomuto našemu rozhodování říká několik myšlenek (v překladu ČEP): Kdo by chtěl zachránit svůj život, ten o něj přijde; kdo však ztratí svůj život pro mne, nalezne jej (Matouš 16,25). Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce: a naleznete odpočinutí svým duším. Vždyť mé jho netlačí a břemeno netíží (Matouš 11,28-30). Jsme voláni ke službě Ježíši Kristu.
b) Krev: součástí slavení pesachu bude i posvěcení prvorozených (Ex 13,1-16), v jehož kontextu je poprvé v Bibli použito slovo "vykoupení" (Ex 13,13-15): v událostech exodu a poté v zaslíbené zemi při slavení pesachu byl místo prvorozených synů zabit beránek. Podobně jako krev beránka v Exodu 12 zachránila před smrtí prvorozené z lidu Izraele, v Novém zákoně krev Ježíše Krista zprostředkuje Hospodinovo odpuštění a vykupuje ty, kdo zhřešili, pro věčný život s Bohem (překlad ČEP, Matouš 20,28, kdy Ježíš Kristus mluví o svém poslání): Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé.
c) Beránek či kozlík má být bez vady (Exodus 12,5) -- Ježíš Kristus je bez vady = bez hříchu, jen taková oběť může vykoupit lidi z věčné smrti a zaplatit nekonečnou cenu za životy lidí. Jak říká 1.list Petrův 1,18-20 (v překladu ČEP): "Víte přece, že jste z prázdnoty svého způsobu života, jak jste jej přejali od otců, nebyli vykoupeni pomíjitelnými věcmi, stříbrem nebo zlatem, nýbrž převzácnou krví Kristovou. On jako beránek bez vady a bez poskvrny byl k tomu předem vyhlédnut před stvořením světa a přišel kvůli vám na konci časů." Ukazuje na Ježíše Krista, který jako jediný z lidí byl bez poskvrny, bez hříchu. Ještě více
šokující je poselství dopisu Efezským (odkazy vzaty z mého pracovního překladu), kde v úvodu je řečeno, že Bůh nás v Kristu (Ef 1,4) "vybral už před stvořením světa, abychom s ním žili svatí, bez poskvrny." Vlastně Hospodinovým plánem, pozváním, je život bez hříchu, bez poskvrny. A ke konci listu Efezským (5,25-27) je řečeno o církvi: "Kristus miloval církev a sám sebe za ni vydal, aby ... ji přivedl k sobě slavnou, bez vady či vrásky, aby byla svatá a bez poskvrny." V těchto zvláštních slovech je slib pro všechny, kdo budou chtít žít s Kristem, že on je promění do podoby, kdy budou též bez vady na kráse -- to je biblický pohled na krásu ve vztahu ke hříchu.
d) Nebyly zlomeny kosti beránka (Exodus 12,46) -- toto zvláštní nařízení došlo naplnění při ukřižování Ježíše Krista, jak je zaznamenáno v Evangeliu podle Jana 19,33-36 (v překladu ČEP): "Když přišli k Ježíšovi a viděli, že je již mrtev, kosti mu nelámali, ale jeden z vojáků mu probodl kopím bok; a ihned vyšla krev a voda. A ten, který to viděl, vydal o tom svědectví, a jeho svědectví je pravdivé; on ví, že mluví pravdu, abyste i vy uvěřili.
Neboť se to stalo, aby se naplnilo Písmo: `Ani kost mu nebude zlomena´."