1Hospodin řekl Mojžíšovi: "Jdi k faraonovi, neboť jsem zatvrdil jeho srdce i srdce jeho služebníků, abych provedl všechna svá znamení uprostřed nich
2a abys vyprávěl svým dětem a vnoučatům, jakou sílu jsem prokázal v Egyptě a jaká znamení jsem vykonal mezi nimi -- to abyste poznali, že já jsem Hospodin."
3Mojžíš s Áronem přišli k faraonovi a řekli mu: "Takto promluvil Hospodin, Bůh Hebrejů: 'Jak dlouho budeš odmítat se mi podřídit? Propusť můj lid, aby mi sloužili. 4Pokud odmítáš propustit můj lid,
pošlu zítra na tvé území kobylky. 5Ty pokryjí povrch země tak hustě, že zemi nebude vidět, a sežerou zbytek toho, co uniklo zkáze a zůstalo vám po krupobití, včetně všech stromů, které vám rostou na poli.
6Naplní tvůj dům a domy všech tvých služebníků i všech egypťanů tolik, že to jakživ neviděli vaši otcové a dědové od té doby, co začali přebývat v této zemi, až podnes." Otočili se a odešli od faraona.
7Faraonovi služebníci mu řekli: "Jak dlouho nás budou tyto věci svírat? Propusť ty lidi, ať slouží Hospodinu, svému Bohu. Ještě nechápeš, že Egypt je zničený?"
8Přivedli Mojžíše s Áronem zpět před faraona, který jim řekl: "Běžte a služte Hospodinu, svému Bohu. Kdo všechno půjde?"
9"Půjdeme mladí i staří, naši synové i dcery, naše ovce i dobytek -- vždyť chceme slavit slavnost Hospodinu."
10"Budiž tedy, ať je Hospodin s vámi, když vás propustím i s vašimi rodinami -- no to snad nemyslíte vážně! Určitě zamýšlíte zlo! 11Ne, ne -- běžte jen vy muži a služte Hospodinu, když o to stojíte."
A farao je od sebe vyhnal.
12Hospodin řekl Mojžíšovi: "Vztáhni ruku nad egyptskou zemí, aby na ni přišly kobylky a sežraly všechny pozemské byliny i vše, co zbylo po krupobití."
13Mojžíš vztáhl svou hůl nad Egyptem a Hospodin přivedl na zemi vítr od východu, který vál celý den a noc. Druhý den ráno vítr přinesl kobylky. 14Ty napadly celou zemi egyptskou a
přistály ve velkém počtu na veškerém jejím území -- před touto událostí nikdy tolik kobylek nepřišlo, a po ní také ne. 15Pokryly povrch celé země, až se jimi černala, a sežraly všechny pozemské byliny a
veškeré ovoce na stromech, které krupobití zanechalo. Na stromech ani na polních bylinách v celé zemi egyptské nezůstalo nic zeleného.
16Farao si dal rychle zavolat Mojžíše a Árona a řekl "Zhřešil jsem vůči Hospodinu, vašemu Bohu, i vůči vám. 17Odpusťte mi prosím tedy i tentokrát můj hřích a proste Hospodina,
svého Boha, aby ode mne odňal i tuto zkázu."
18Mojžíš odešel od faraona a předložil svou prosbu Hospodinu. 19Hospodin změnil směr větru na velmi silný západní vítr, který se zmocnil kobylek a odnesl je do Rákosového moře --
na území Egypta nezůstala ani jedna kobylka. 20Ale Hospodin zatvrdil faraonovo srdce, a ten nepropustil lid Izraele.
21Hospodin řekl Mojžíšovi: "Vztáhni ruku k nebi a v Egyptě nastane tma tak silná, že ji bude možné nahmatat." 22Mojžíš vztáhl ruku k nebesům -- a v celé egyptské zemi byla po tři dny hustá tma.
23Egypťané po tři dny neviděli jeden na druhého a nemohli vstát žádný ze svého místa. Ale všechen lid Izraele měl ve svých příbytcích světlo.
24Farao si zavolal Mojžíše: "Běžte a služte Hospodinu, jen váš dobytek a ovce zde zůstanou. Vaše rodiny mohou jít s vámi."
25"Vydej nám i oběti a zápalné dary, které přineseme Hospodinu, svému Bohu. 26I naše stáda půjdou s námi -- nezůstane zde ani kopyto. Vezmeme s sebou
vše, abychom sloužili Hospodinu. Nevíme, čím mu máme vzdát čest, dokud tam nepřijdeme."
27Ale Hospodin zatvrdil faraonovo srdce, a ten odmítl lid propustit: 28"Běž pryč a dej si pozor, abys mi víckrát už nepřišel na oči. V den, kdy spatříš mou tvář ještě jednou, zemřeš!"
29"Jak jsi řekl -- už víckrát nespatřím tvou tvář."
Ex 10,1-20 (osmá rána – kobylky): V osmé ráně, která dolehla na Egypt, kobylky ničí vše, co zbylo po krupobití. Opět je v této ráně vidět, že jedná Bůh, který stvořil tuto zemi -- jedná vlastně
"v opačném směru", protože v celé zemi egyptské nezůstalo po jejich nájezdu nic zeleného (pravý opak třetího dne stvoření, kdy byla země pokryta zelení -- viz [1], str.225).
Možná, že jednotlivé skutky (či spíše neskutky) faraonova zdráhání mohou být pro nás obrazem toho, co je to skutečné vysvobození či poslušnost Bohu:
a) ad Ex 8,21 (nechoďte, služte tady): máme vyjít;
b) ad Ex 8,24-28 (běžte jen kousek, ne tři dny): ne jen kousek, ale natrvalo; c)
ad Ex 9,28-35 (běžte ... a nebo ne): neotálej; d) ad Ex 10,11 (běžte, ale jen muži): běž ve všech svých vztazích; e) ad Ex 10,24 (běžte všichni,
ale bez dobytka): běž se vším, co máš, se vším svým majetkem a služ Bohu; uctívej Hospodina cele, nenechávej si důvod od něj odejít. V těchto zdráháních faraona je zobrazeno,
co to není rozhodné vyjití z otroctví do služby Bohu. Možná proto, abychom byli též usvědčeni ze své polovičaté poslušnosti v tom, o čem s jistotou víme, že nás k tomu Bůh volá (stejně jako farao s jistotou věděl,
že Bůh volá Izrael, aby odešli z Egypta) -- nebo abychom měli vizi toho, že až nastane naše vysvobození, tak bude trvalé a úplné.
Ex 10,21-29 (devátá rána – tma): Devátá rána přichází opět bez varování (podobně jako třetí a šestá rána) -- na Egypt se snese naprostá tma, kdežto Izrael má ve svých příbytcích světlo.
Ti co utiskují a vyhlazují Izrael, prožívají, že Hospodin je skutečně Bohem stvoření. V protipólu toho, jak Bůh první den stvoření řekl "Buď světlo", nyní prožívají Egypťané, jak Bůh převrací proces stvoření opačným směrem --
"odstvořuje" světlo, a dává tak velmi vážné varování, protože předtím, než bylo světlo, byla jen hluboká vodní propast (místo bez života). Hospodin Bůh není jen lokálním božstvem, ale ukazuje faraonovi,
že je pánem nad vesmírem, který má moc vzít veškerý život.
Farao nechce dovolit, aby lid Izraele odešel se svými stády -- myslí si, že bez stád by nemohli jít pouští z Egypta pryč (viz [1], str. 230).
Nekompromisně Mojžíše vyhání -- a neví přitom, že brzy to bude on sám, kdo bude žádat Mojžíše o audienci, a on sám bude v ohrožení života. Boj na život a na smrt je neustále vyhrocen:
farao hrozí Mojžíšovi smrtí, a určitě to myslí vážně. A před ním nestojí jen Mojžíš, ale Hospodin, který chce vyvést lid Izraele z otročení a umírání v Egyptě, a určitě to myslí vážně.
Ježíš Kristus, když začal veřejně působit, ukazoval podobnou moc nad stvořeným světem (viz [1], str. 232-233) jako Hospodin v knize Exodus: proměňuje vodu ve víno, chodí po vodě, utišuje bouři,
při jeho smrti nastává tma -- a ve skutku vzkříšení proráží něco naprosto nové. Za zničením a smrtí Ježíš Kristus svým vzkříšením k nekončícímu životu otevřel cestu "ven z tohoto vesmíru".