|
Exodus:
úvodem
vznik knihy stručně obsah poselství promluvy přehled literatury Souhrnně v pdf souboru: Poznámky |
Desatero v souvislostechBřeťa Fajmon, 21.1.2016 Tento článek rozvíjí základní poznámky k Exodus 20 a navazuje na předchozí tři články v této sérii. Slova Desatera jsou slova, která lid Izraele slyšel promluvit Hospodina. Jsou to klíčová slova Tenaku, křesťany označovaného jako Stará smlouva, protože ta byla nahrazena Novou smlouvou s lepšími zaslíbeními. Nicméně protože je vyslovil Bůh, měli bychom jim věnovat zvýšenou pozornost. Zajímavým textem srovnávajícím Starou a Novou smlouvu je kniha Johna Reisingera Kamenné desky (druhý z materiálů [32]), která upozorňuje na řadu biblických veršů vyjasňujících vztah mezi Desaterem kdysi a dnes či mezi Starou a Novou smlouvou. Věnujme se nyní některým z těchto souvislostí. Vztah mezi desaterem a Knihou smlouvyDesatero (viz Exodus 20) je klíčovým dokumentem Staré smlouvy, protože vymezuje vztah mezi Hospodinem a lidem Izraele. Přikázání desatera napsal sám Hospodin na desky (označované někdy jako desky smlouvy, či jako desky svědectví, slova smlouvy (citace biblických míst viz Kamenné desky, kap.1). Tyto desky byly uchovávány ve schráně svědectví (Dt 9,10).Zvnějšku na boku schrány smlouvy = schrány svědectví byla uchovávána Kniha smlouvy, což někteří definují jako výnosy Hospodina v kapitolách 21,22,23 knihy Exodus. Je možné, že po dokončení dalších biblických knih, jako jsou knihy Tóry (Genesis, Exodus, Leviticus, Numeri, Deuteronomium), byly tyto též součástí Knihy smlouvy, tj. dokument označovaný v Bibli jako Kniha smlouvy byl vlastně celým Starým zákonem či Starou smlouvou, jak ji známe dnes (nebo minimálně Kniha smlouvy = pět knih Mojžíšových = Tóra ... viz Kamenné desky, kapitola 2. Tj. Kniha smlouvy obsahovala všechny výnosy Hospodina ve Staré smlouvě). Tedy můžeme shrnout, že Desatero bylo něco jako ústava národa Izrael (toto označení viz Kamenné desky, str.28), se kterým Hospodin učinil smlouvu, kdežto celý zbytek tóry, či vlastně všechny knihy Staré smlouvy, jsou rozpracováním této ústavy. I když na smlouvy Hospodina s Abrahamem, Izraelem a Davidem se někdy pohlíží jako na tři růzé smlouvy, v podstatě se jedná o smlouvu jedinou, protože se týká jediného lidu, lidu Izraele. Přijetím smlouvy se lid Izraele přidal ke smlouvě uzavřené mezi Hospodinem a Abrahamem. Analogie mezi Starou a Novou smlouvouV jistých ohledech není mezi Starou a Novou smlouvou rozdílu:
V obou smlouvách. Staré i Nové, Bůh vyzývá: "Buďte svatí, neboť já jsem svatý." -- viz Leviticus 19,1-2; 1.list Petrův 1,14-16. Tedy v obou smlouvách Bůh vyzývá, aby se lidé přidali k jeho charakteru -- to je i v souladu s Genesis 1,26-28 a ukazuje, s jakým záměrem Bůh stvořil nás lidi: abychom byli obrazem charakteru Boha. Kontrasty mezi Starou a Novou smlouvouNa druhé straně je Nová smlouva diametrálně odlišná od té Staré a je jí jasně nadřazená:[i)] Stará smlouva slibuje požehnání v budoucnu po splnění určitých podmínek (Ex 19,5-6): pokud mi budete věrní podle Desatera, budete mi královstvím kněží. Nová smlouva naproti tomu nejprve dává odpuštění a požehnání, "královské kněžstvo" není podmíněno ničím, ale je darem (1.list Petrův 2,9): Vy jste však vyvolený rod, královské kněžstvo, svatý národ, lid získaný do vlastnictví. [ii)] Desatero i smlouvu Starou měli lidé dodržovat, aby mohli být přijati u Boha -- v Nové smlouvě nás Bůh nejprve přijal skrze Krista a dal nám Ducha svatého (tím způsobem jsou zapsány Hospodinovy ukazatele do našeho srdce ... 2 Kor 3,3), a tak můžeme jej následovat s vděčností. [iii)] Ve Staré smlouvě bylo např. dovoleno mít více manželek (Ex 21,10), v Nové smlouvě je dovolena jediná manželka (1.list Timoteovi 3,2; Matouš 5,27-28; 19,1-9). Ježíš v Matouši 21 vysvětluje, že volnější řád v Exodu 21 byl umožněn jen pro tvrdost lidského srdce (Matouš 19). V Nové smlouvě Ježíš Kristus svým životem a charakterem už jednoznačně ukazuje plně charakter Hospodina, jaký opravdu je. [iv)] Podmínkou Staré smlouvy byla obřízka a dodržování Sabatu, porušení těchto symbolů smlouvy bylo vážně potrestáno, protože tím člověk znevážil smlouvu s Hospodinem (Ex 12,14-15.48; Num 15,32-36 ... tím, že člověk nedodržel ani znamení smlouvy, ukazoval, že o vztah s Bohem nemá vůbec zájem - viz Kamenné desky, str.63 a 76: Neexistuje žádné dělení nařízení Staré smlouvy na morální = mravní, občanské a obřadní nařízení. "Miluj Boha" bylo řečeno jedním dechem (Lev 19,1-30) vedle pokynů pro křížení dobytka a osetí pole semenem. Podobně obřízka nebyla jen obřadní povinností, ale morální povinností před Bohem. Nová smlouva nemá žádné viditelné závazky kromě víry, kterou si lidé musí udržet po celý svůj život (Koloským 2,16-17; Židům 8,13). Snad lze říci, že viditelným závazkem Nové smlouvy je křest a večeře Páně. [v)] Desatero a pokyny Staré smouvy mají autoritu, která byla zastíněna učením Ježíše Krista a novosmluvními biblickými knihami. Všechna přikázání Desatera kromě přikázání o Sabatu (což byl symbol smlouvy) Ježíš Kristus v Nové smlouvě zesílil -- Desatero není neměnným mravním zákonem, nýbrž od nás Bůh v Nové smlouvě vyžaduje mnohem víc (Matouš 5,17-20). Nelze říci, že úkolem křesťana dnes je dodržovat Desatero, protože Ježíš Kristus nás volá k mnohem vyšším závazkům, které sděluje v Matouši 5--7 nebo skrze apoštoly v ostatních novosmluvních knihách. [vi)] Nová smlouva není jen zesílením Staré smlouvy či smlouvou s jinými znameními -- řada starosmluvních pokynů je v Nové smlouvě naprosto zrušena. Na základě Levitiku 19,18-19 bylo ve Staré smlouvě "miluj svého bližního jako sebe" stejně důležité jako "neosívej své pole dvojím druhem semene", nebo jako (Lv 19,28) "nedělejte si na těle žádné tetování". V Nové smlouvě jsou zákony o dvojím osívání pole nebo tetování naprosto zrušeny. Dále např. Pavel v 1.listu Korintským 9,9-10 cituje "nedáš náhubek dobytčeti" v souvislosti se službou křesťana, tj. na zcela odlišné rovině (viz Kamenné desky, kap. 10). [vii)] Vykoupení z Egypta bylo v jistém smyslu jen fyzickým vykoupením z otroctví, nikoli záchranou pro věčný život v novosmluvním smyslu. I když existují analogie mezi Starou a Novou smlouvou (viz předchozí oddílek), tak v lidu "vykoupeném z Egypta" byli mnozí, u kterých byla vzpoura vůči Bohu či reptání stejně silné jako u faraona a Egypta (viz Numeri 14,22-23 ... někteří z Izraele desetkrát neposlechli, stejně jako farao v deseti ranách na Egpt). Asi je možné označit tento rozdíl jako skupinový versus individuální: zatímco z Egypta byl lid Izraele zachráněn jako skupina, jako národ, ale mnozí v něm nezačali Boha poslouchat, novosmluvní záchrana jednotlivců je popsána jako něco, co už nelze zvrátit či ztratit (podobně jako nelze zvrátit narození dítěte). V tomto smyslu můžeme říci, že lid Izraele byl jako skupina zachráněn jistě i pro věčný život a zákon Desatera rozpracovaný v dalších částech Staré smlouvy byl pro ně způsobem, jak vyjádřit Bohu svou vděčnost a hledat odpuštění, pokud přikázání porušili -- ale neplatí to pro všechny; ne všichni z Izraele došli věčné záchrany, i když potřeli dveře krví beránka při prvním slavení pesachu a slyšeli Hospodinův hlas na Sínaji, když promluvil "deset slov". Na druhé straně novosmluvní záchrana pro věčný život je individuální záchranou jednou provždy (1.list Janův 5,11-13). [viii)] Kristova prolitá krev završila a naplnila Starou smlouvu a nahradila ji novou smlouvou, kterou zpečetila (viz Kamenné desky, str.27): Roztržením opony (Matouš 27,51) bylo završeno místo Leviticus 16,2 (nevstupujte do svatyně, abyste nezemřeli) a nahrazeno listem Židům 10,19-20 (vstupte do svatyně a naleznete život, milost a pomoc). Závěrem ještě slovíčko ohledně pojmu "neměnný mravní zákon" -- tento pojem nikde v Bibli nevystupuje. Jak je vidět z odkazů na biblická místa v komentáři k Exodu 20 a z právě uvedeného rozboru, nemůžeme ani desatero přikázání označit za neměnný mravní zákon, protože Ježíš Kristus v Nové smlouvě posunul sílu jednotlivých přikázání mnohem výš. Jedině bychom mohli říci, že Bůh Bible je jediný "neměnný dobrý Bůh" -- a Desatero vidí tohoto Boha z velké dálky, zatímco Ježíš Kristus je obrazem tohoto Boha, a též Bůh sám. Nicméně, musíme též vidět, že lidé od nepaměti věděli ty Hospodinovy výnosy, které souvisí s Desaterem. Až snad na nařízení o zachovávání Sabatu (které bylo specifickým znamením konkrétní smlouvy Hospodina s Izraelem) lidé vždy věděli, že nemají zabíjet a krást a mají poslouchat rodiče, zkrátka už od Genesis 3 je člověku dáno vědomí Hospodinových ukazatelů. Tak lze říci, že svědomí každého člověka neslo zprávu o Hospodinových požadavcích na náš život -- jinak by Bůh nemohl trestat zemi potopou v Genesis 6. Tj. každému člověku je dáno vědomí Hospodinových ukazatelů -- v tomto smyslu může říci list Římanům 2,14-15, že svědomí v určitých skutcích obviňuje či hájí i lidi, kteří nikdy Exodus 20 nečetli. Smutnou zprávou je, že ať už jsou uši našeho vlastního naslouchání Hospodinovu hlasu jakkoli pokřivené, přísnější či benevolentnější, nikdo z nás nebyl schopný splnit ty Hospodinovy výnosy, se kterými sami souhlasíme! Dobrou zprávou je pak to, že Ježíš Kristus beze zbytku naplnil a poslechl Hospodinův hlas, takže je schopný nás dovést mnohem dál -- tam, kam bychom sami nedošli.
zpět na sérii: Promluvy z knihy Exodus
Diskuse: |