Teologický vztah mezi etnickým Izraelem a křesťanskou církví

1. veškeré fyzické potomstvo, zejména Izáka a Izmaele a jejich potomky;
2. speciální fyzické potomstvo, Jákoba a jeho potomky;
3. konkrétního potomka Ježíše Krista, Mesiáše;
4. duchovní potomky = všechny, kdo uvěřili Bohu.

• Ad 1) Začneme-li první skupinou potomků (všichni fyzičtí Abrahamovi potomci), sem patří národ Izrael (potomci Abrahamova vnuka Jákoba), ale též například i potomci Izákova bratra Izmaele (dnešní Arabské národy). Abrahamovi řekl Bůh (Genesis 17,6): Způsobím, aby ses nesmírně rozplodil a učiním z tebe národy - i králové z tebe vzejdou. To byl Hospodinův slib, který dal nejen Izákovi a Izraeli, ale též Abrahamovu synu Izmaelovi (Gen 17,20): Vyslyšel jsem tě i ohledně Izmaele -- hle, požehnám mu a způsobím, aby se nesmírně rozplodil a rozmnožil; zplodí dvanáctero knížat a učiním z něj veliký národ. V tomto ohledu lze říci, že Židé i Arabové dostali od Boha stejné požehnání (o Izmaelovi více viz Genesis 20 - - 22).


• Ad 2) Bůh si též z Abrahamových potomků vybírá speciální fyzické potomstvo = potomstvo v linii Abraham -- Izák -- Jákob, pro které má speciální požehnání, speciální obdarování a plán (Gn 17,7-8): Potvrzuji svou smlouvu s tebou i s tvým budoucím semenem ve všech jejich pokoleních: je to věčná smlouva, že budu tvým Bohem i Bohem tvého budoucího semene. Tobě a tvému budoucímu semeni dám zem tvého putování, celou kanaánskou zem, do věčného vlastnictví a budu jejich Bohem. (ve verši Gn 17,21 pak vyjasňuje, že tato smlouva se týká linie Izáka, nikoli Izmaele: Svou smlouvu však potvrdím Izákovi, kterého ti porodí Sára příští rok touto dobou, a později se dozvíme, že dále se smlouva týká Izákova syna Jákoba, nikoli Ezaua). Tedy národ Izrael = linie Abraham -- Izák -- Jákob -- Jákobovi potomci je speciálním příjemcem smlouvy Hospodina, kterou uzavřel s Abrahamem v Genesis 15 (zaslíbil mu potomstvo a zemi). Když přemýšlíme o hlavním rozdílu mezi Jákobovým potomstvem a jinými liniemi potomků v knize Genesis, zejména tedy linií Izmaele, kromě toho, že každá linie dostává pro život jinou zemi, je hlavním rozdílem u Jákobova potomstva: A budu jejich Bohem (Gn 17,8).


• Ad 3) Když přeskočíme mnohá staletí, celý záznam dostává nečekaný obrat v příchodu Ježíše Krista, kdy apoštol Petr po ukřižování a nenebevstoupení Ježíše Krista říká o letnicích při seslání Ducha svatého Židům v Jeruzalémě (Skutky 3,25-26:) Vy jste synové proroků a smlouvy, kterou Bůh uzavřel s našimi otci, když řekl Abrahamovi: Ve tvém semeni (potomku) dojdou požehnání všechna pokolení země. Když Bůh vzkřísil svého služebníka, poslal ho v první řadě k vám, aby přinesl požehnání každému, kdo se odvrátí od svých špatností. Ukazuje, že ten klíčový potomek nebyl Izák, i když Izák a celá linie je důležitá, ale Mesiáš -- slíbený Izák byl předobrazem mnohem důležitějšího slíbeného potomka, kterým je Ježíš Kristus. Právě uvedená Petrova slova vysvětlují význam požehnání pro všechny národy řečeného Abrahamovi v Genesis 12,3: Mesiáš vysvobodí lidi nejen od vnějších nepřátel, jako to činili Mojžíš nebo David, ale i od jejich vlastních hříchů -- a tak Mesiáš vykoná mnohem důležitější exodus než Mojžíš a je králem mnohem důležitějšího království než David.


• Ad 4) Od Mesiáše je pak už jen krok k lidu Mesiáše -- lidem Mesiáše nejsou jen Židé, ale jsou pozváni lidé ze všech národů na zemi. Prorok Jóel vyhlašoval v Izraeli cca v 7.století př.n.l. (Jóel 3,5): Každý, kdo vzývá Hospodinovo jméno, však bude zachráněn. Na hoře Sion, v Jeruzalémě vyvázne, jak Hospodin slíbil, hrstka přeživších, které povolal Hospodin. A apoštol Petr nyní v Jeruzalémě (Skutky 2,21) cituje: Každý, kdo vzývá Hospodinovo jméno, však bude zachráněn; a ve Skutcích 2,25 znovu používá jméno Hospodin při citaci Staré smlouvy a dodává, že cituje místo o Ježíši Kristu!! Tím staví Pána Ježíše Krista na roveň Bohu a vyhlašuje jej jako Mesiáše nejdříve pro Židy (protože vše se odehrává v Jeruzalémě), ale též pro všechny národy, jak prohlásí o Ježíši Kristu apoštol Pavel ve svém listu do Efesu (Efeským 2,16-18, můj vlastní překlad): On skrze kříž smířil hebreje i pohana v jednom tělě s Bohem -- svou smrtí zabil nepřátelství mezi nimi. Přišel a přinesl dobrou zprávu o pokoji vám, co jste byli daleko, i těm, co byli blízko, abychom skrze něj měli všichni -- hebrej i pohan -- v jednom Duchu přístup k Otci. Pavel i Petr ohlašují kralování Ježíše Krista, který poslal Ducha svatého a chce s lidmi všech národů navázat novou smlouvu -- Boží Duch bude přebývat v našem srdci. V této Nové smlouvě zaslíbenou zemí je nebe (Matouš 5,5, Ježíšova slova: Blaze mírným, neboť dostanou zemi za dědictvízemi do dědictví), mnohým potomstvem je lid Mesiáše: Každý, kdo bude vzývat Pánovo jméno, bude zachráněn (kontextem je promluva o Ježíši Kristu).

• Áron a jeho synové byli ustanoveni jako kněží navěky, trvale (Ex 40,15) -- znamená to, že i dnes mají jejich potomci přinášet zvířecí oběti? Mají tak jednat i ti, co se stali křesťany a přijali Ježíše jako Mesiáše? Áronovi synové získali trvalé, věčné kněžství, ale to došlo svého naplnění v Ježíši Kristu (list Židům = list Hebrejům 9,23 - - 10,18).


• Všechny chrámové služby před svatyní mají být vykonávány navěky, trvale (Ex 27,21) -- znamená to, že Židé mají, pokud to půjde, najít archu úmluvy, postavit chrám a stan setkávání, a obnovit tuto službu v chrámu? A mají to udělat i ti, co přijali Ježíše jako Mesiáše? Chrámová služba je trvalá, ale chrámem Ducha svatého je Kristovo tělo, církev (Efeským 2,11-22).


• Lid Izraele ve Staré smlouvě má vždy dodržovat Hospodinův Sabat (Ex 31,16-17) -- mají nyní stoupenci hebraismu = židovského náboženství, kteří uvěřili Ježíši Kristu jako Mesiáši, pokračovat v dodržování Sabatu? Hospodinův Sabat je trvalý, ale došel svého naplnění v odpočinutí ve spasení (Židům = Hebrejům 4,1-13).


• Obřízka byla ustanovena jako znamení Staré smlouvy trvale, navěky (Gn 17,13) -- mají tedy stoupenci hebraismu (ti, co pevně věří, že Tenak = Stará smlouva je Boží slovo) ji dále praktikovat? Obřízka je trvalé znamení, ale došla svého naplnění ve znovuzrození, obřízce našeho srdce, když uvěříme Ježíši Kristu (Koloským 2,11-15).


• Země Kenaanská byla předána lidu Izrael navždy, do trvalého vlastnictví (Gn 17,7-8) -- mají tedy Židé, ať už uvěřili Ježíši Kristu nebo ne, usilovat o získání púvodního území země Izrael, jak bylo představeno Abrahamovi (Gn 15,18-21)? Tato země byla dána Izraeli v trvalé vlastnictví, ale to je jen obrazem nebe, nebeského Jeruzaléma, slíbeného lidu Mesiáše ve Zjevení 21--22.

• [a) ad str.1:] příběh spásy je ve skutečnosti židovský ... ano, určitě, protože Ježíš Kristus je Žid (poznámka k biblické citaci: citované místo je z biblického listu Římanům, kapitoly 1, nikoli z kapitoly 9);


• [b) ad str.1-2:] žena oděná sluncem je ilustrací Izraele ... dobrá citace Genesis 37, odkud slunce a hvězdy ukazují na Izrael; nicméně mám pocit, že tento závěr je poněkud unáhlený, podobně jako závěr některých křesťanských vykladačů, že žena ze Zjevení 12 je církev. Proč si myslím, že závěry obou stran jsou unáhlené? Vede mne k tomu Zj 12,5-13 -- ve Zj 12,1-4 je jasně vidět, že žena ukazuje na Izrael, ovšem ve Zj 12,5-6.13 ( její syn byl vytržen k Bohu a jeho trůnu. A ta žena utekla na poušť, kde měla od Boha připravené místo,ustiny, kde měla od Boha připravené místo ... Když drak uviděl, že byl svržen na zem, začal pronásledovat tu ženu, která porodila toho muže) vidíme, že žena je též i pronásledovaným lidem Krista, tedy i církev. Jak je to možné?
  
  Ano, hodně obrazů v knize Zjevení je vzato ze Staré smlouvy, ale nikoli v nezměněné formě (viz Ross Taylor, Revelation; pdf komentář na internetu, kde cituje dalšího autora tohoto výroku) -- dochází zde ke "vzkříšení" obrazů na jiné rovině. Události ze života ženy ve Zjevení 12 spojují několik starosmluvních obrazů o Izraeli a několik novosmluvních faktů o Ježíši Kristu, křesťanech a církvi -- vykladač Bible musí tedy uzavřít, že žena ve Zjevení 12 je "Božím lidem všech dob", či "lidem Mesiáše", chcete-li. Protože Mesiášem je Ježíš Kristus, tak Božím lidem je Izrael "před křížem Krista", ale i církev "po kříží Krista". Kristův kříž je mezníkem historie, ale též bodem, který spojuje Boží lid všech dob do jednoho lidu, lidu Mesiáše.
  
  Proč si myslím, že některé starosmluvní obrazy dochází v knize Zjevení svého "vzkříšení" s jiným, posunutým významem? Protože přesně to Pán Ježíš Kristus říká ve Zjevení 1, při výkladu obrazu svícnu. Jan vidí ve Zjevení 1 vzkříšeného Krista, který drží ve své ruce sedm hvězd a prochází se uprostřed sedmi zlatých svícnů. Svícen je důležitý starosmluvní obraz -- ve svém fyzickém významu sedmiramenný svícen, menora, osvěcoval vnitřní prostor stanu setkávání před svatyní svatých, kde na stole byly předkladné chleby pro Hospodina. Později byl obraz svícnu použit jako symbol v knize Zacharjáš, kapitole 4, kde jsou velekněz Jóšua a král a stavitel chrámu Zerubábel přirovnání ke dvěma olivám dodávajícím olej pro svícen -- tj. svícen je zde symbolem znovuobnovení chrámu v roce cca 515 př.n.l.
  
  Se stejným symbolem, symbolem svícnu, se setkáváme ve Zjevení 1,12 a sám Ježíš Kristus vysvětluje ve Zj 1,20 ... svícen je sbor církve. Tedy starosmluvní symbol představující znovuobnovení Izraelského Jeruzaléma a chrámu je použit o církvi, protože dochází k podobným věcem, ale na jiné rovině: dochází ke stavbě nového chrámu, kterým je lid Mesiáše ze Židů i Nežidů (Efezským 2,19-22), a od Boha přichází Nový Jeruzalém, kde bude přebývat Boží lid všech dob (Zjevení 21).


• [c) ad str.4:] je neuvěřitelné, že mocnosti temnoty použily Ježíšův plášť a ďáblův meč, aby bojovaly proti židovskému národu ... ano, historie je smutným dokladem toho, že když Židé slyší "Ježíš Kristus", představí si většinou jen útlak a pronásledování ze strany křesťanů po mnohá staletí; dobrá zpráva o odpuštění přišla od Židů, protože všichni první apoštolové byli Židy. Zde křesťané mají velký dluh, nejen prosit o odpuštění, ale i prakticky pomoci těm, od kterých (jako národa) přišel Mesiáš -- reprezentovat tohoto Mesiáše skutečně takového, jaký je. Mesiáše, který zemřel za naše hříchy a nabízí nám nejen nebe, ale už i smíření zde na zemi (Efeským 2,11-18).


• [d) ad str.8-9], citace Iz 11,11 a Ez 36,24-28: v těchto oddílech se mluví o tom, že Bůh navrátí ostatek Izraele do své země. Zde někde se vyskytuje tajemství mezi vztahem Staré a Nové smlouvy -- Nová smlouva mluví jednoznačně o Jeruzalému přicházejícím z nebe, kde bude přebývat veškerý Boží lid (Zjevení 21), kdežto proroci Staré smlouvy mluví o tom, že Pán Bůh navrátí ostatek Izraele do země, kde přebývali jejich otcové. Kde se tyto dvě prorocké linie setkají, není úplně jasné, ikdyž se jedná o velké zaslíbení v obou případech (interpretace těchto věcí souvisí i s podrobnějším výkladem biblické knihy Zjevení, který je ovšem mimo rámec tohoto textu). Konkrétněji, diskuse probíhá o interpretaci Zjevení, 20,1-10 ... bude Mesiáš vládnout po svém příchodu tisíc let na této zemi? Nebo se jedná o tisíciletou vládu křesťanů v současném spojení se vzkříšeným Kristem? Nebo se jedná o vládu křesťanů s Kristem v novém nebi a na nové zemi?
  
  Iz 11,11: V ten den Pán podruhé vztáhne ruku, aby vykoupil pozůstatek svého lidu z Asýrie, z Dolního i Horního Egypta, z Habeše, Elamu, Babylonie, Chamátu i z mořských ostrovů. Malcolm upozorňuje, že slovo "podruhé" mluví o druhém navrácení Izraele do své země, když první vyhnanství mluví o roce 586 př.n.l. a druhé o roce 70 n.l. To je možné, že už k žádnému dalšímu vyhnanství nepřijde, ale zdá se, že slovo "podruhé" se spíše odkazuje na vykoupení z Exodu 6,6, kde Hospodin též vztáhl = přiložil svou ruku. Verše Iz 11,15-16 mluvící o analogii s přechodem Rákosového moře toto spojení potvrzují: Hospodin vysuší záliv Egyptského moře, na Eufrat máchne rukou své vychřice a rozdělí jej na sedm ramen, aby se dal přejít v sandálech. Tak vznikne cesta pro jeho pozůstatek, pro lid, jež bude v Asýrii zanechán, tak jako kdysi vznikla pro Izrael toho dne, kdy vyšel z Egypta. To by znamenalo, že současný exodus Židů je už třetí v řadě -- ale to nevadí, pokud dané místo mluví o exodu jiné kvality v budoucnu, tak se vztahuje k tomu budoucímu, konečnému exodu, který nevíme přesně, kdy nastane, ale bude definitivní (Kniha Izajáš byla napsána v 8.století př.n.l., a proto možná mluví jen o návratu Izraele v letech 540 až 515 př.n.l. Ovšem v celé knize Izajáš se prolíná Mesiáš, a tak je možné, že na pozadí knihy je ohlašována doba, kdy Mesiáš shromáždí svůj lid po svém příchodu, což bude mnohem monumentálnější návrat než první či druhý exodus).
  
  Navíc není jasné ani časování, které navrhuje Malcolm, tedy v první fázi příchod Židů, ve druhé fázi jejich duchovní obroda -- v začátku kapitoly 11 je totiž popsána vláda Mesiáše, který nastolil mír nejenom mezi lidmi, ale i ve zvířecím světě, a až pak od verše Iz 11,11 se mluví o příchodu Izraele; viděno očima křesťana, toto místo spíše mluví o druhém příchodu Ježíše Krista a tom, jak shromáždí svůj lid (u oddílu Ezech 36,24-27 se sice zdá, že exodus nastává před očištěním: Posbírám vás z pohanů, shromáždím vás ze všech zemí a přivedu vás zpět do vlasti. Pokropím vás čistou vodou a budete čistí. Ode vší vaší nečistoty a ode všech vašich hnusných model vás očistím. Dám vám nové srdce a do nitra vám vložím nového ducha. Vezmu vám z těla srdce z kamene a dám vám srdce z masa. Vložím vám do nitra svého Ducha a způsobím, abyste se řídili mými pravidly, dodržovali mé zákony a jednali podle nich; ale v následujícím verši 33 se mluví o opačném pořadí, nejprve očištění, a pak osídlení: Toto praví Panovník Hospodin: V den, kdy vás očistím od všech vin, znovuobydlím vaše města, aby se vystavělo, co leží v troskách).


• [e) ad str.10-11:] souhlasím s Malcolmem, že blízkovýchodní konflikt, není politický konflikt, ale duchovní konflikt, který opravdu pramení z iracionálního antisemitismu podněcovaného démonskými duchovními silami. V tomto boji jsou křesťané povoláni, aby podporovali Izrael v tomto antisemitském světě.

Závěrem