Problém zla - část 1

rozhovor nad Biblí:

Genesis
Exodus
Žalmy
Izajáš

Matouš
Marek
1. list Korintským
Efezským
Zjevení

Bible v mobilu
české překlady Bible
komentáře k Bibli
software pro Bibli

základní otázky:

Existuje Bůh?
Proč křesťanství?
poselství Bible poznámky k Bibli

různá témata:

společnost
film, televize
souvislosti matematiky

povídky
recenze knih

drobnosti
teologická diskuse
Augustin o Janovi

učit se, učit se:

biblická hebrejština
biblická řečtina
matematika

Starší články:

2023
2022
2021

nejnovější příspěvky
do diskuse:

Břeťa 2022-09-30 20:46:46 John Lennon and Imagine: Is the discussion w

Jaroslav Schrötter 2022-02-21 14:02:54 Břeťa - intro: Vážený pane Fajmone

Břeta 2021-11-07 21:43:00 Matouš 3-4: Děkujeme za reakci.

Milan 2021-11-04 12:46:31 Matouš 3-4: Dobrý den, reaguji

Ondřej Kratochvíl 2021-11-01 21:44:53 Exodus - obsah: :)

Břeťa 2021-02-20 17:52:27 Žalmy - úvodem: Jde o to, že to slo

Pavla Turková 2021-02-20 17:07:50 Žalmy - úvodem: PŘIVÍTALA BYCH NĚJA

Břeťa 2020-12-04 09:11:09 Software pro čtení Bible: Ke čtení Bible se o

Problém zla (1)

Břeťa Fajmon, 5.5.2011

Tento článek je 7.částí v sérii článků "Existuje Bůh?" a silně se opírá o internetový kurs filosofie (v angličtině) od Jeremy Pierce, část 26, část 27.

Proč existuje zlo? To je častá otázka pro odpůrce teismu, ale i ti, co věří, že Bůh existuje, prožívají v této věci pochybnosti: Pokud Bůh existuje, proč dopouští zlo a utrpení a nezastaví je? Velmi dobrou reakcí na tuto otázku je prvních padesát stran knihy Kauza víra od Lee Strobela. Další dobrou reakcí je pečlivý pohled Jeremy Pierce, jehož myšlenky se zde pokusím reprodukovat.

A) Problém zla z pohledu logiky

Tradiční argument problému zla zní takto: Bůh je všemocný, vševědoucí a dokonale dobrý. Protože neexistují žádné meze toho, co by všemocná a vševědoucí bytost dokázala vykonat, může tato bytost určitě zabránit zlu. A navíc, dokonale dobrá bytost by se snažila zabránit zlu, jak jen by to bylo možné. Tedy bytost, která má všechny tři uvedené vlastnosti, by určitě zabránila zlu. Ale zlo existuje, tedy Bůh není. Existence zla je v rozporu s existencí Boha.

B) Levné reakce na problém zla

Kromě reakce 'Bůh neexistuje' lze též ještě slevit z některé ze tří vlastností, které jsou součástí argumentu: lze slevit z toho, že Bůh je všemohoucí (možná že je vševědoucí a dobrý a předem o zlu ví, ale nedokáže je zastavit). Lze slevit z toho, že Bůh je vševědoucí (možná, že Bůh je vševědoucí a dobrý, ale nedokáže prostě vidět dopředu, takže existence zla překvapuje i samotného Boha). Lze slevit z toho, že Bůh je dobrý (možná je všemocný, a také předem o zlu ví, ale nezajímá se o věci do té míry, že by zasáhl).

C) Vysvětlení zla, které neslevuje z žádné z uvedených tří vlastností Boha

Ovšem někteří teisté by rádi reagovali na problém zla, aniž by slevili z toho, že Bůh je dobrý, všemocný a vševědoucí. Proč všemohoucí Bůh nezasáhne a nezabrání utrpení a zlu? Je možné, že ty důvody nejsou fyzikální, ale logické. Bůh, i když je všemocný, určité věci neudělá, protože je udělat nechce. Například nechce vytvořit věci, které jsou navzájem v rozporu (např. současně všeprobíjející střelu a štít, který nelze ničím prorazit). Není to omezení všemohoucnosti Boha, ale jakési vyhranění jeho záměrů se světem - chce, abychom vnímali morálku i svět na základě logiky, a proto jej takový stvořil.

Jednou z dalších možností, jak zabránit zlu, bylo vůbec tento svět a vesmír nestvořit. Ale to je dost teoretická možnost, když už tento svět existuje. Pro nás má smysl přemýšlet nad otázkou: nebylo třeba možné, aby Bůh stvořil vesmír tak, že zlé věci se na něm nemohly stát? I když by to bylo hezké, znamenalo by to, že všechny volby, které lidé učiní, by musely směřovat směrem k dobrému (a co je dobré, to určuje Bůh) -- zůstala by tedy člověku nějaká svobodná vůle? Mohla by dokonale dobrá bytost utvořit svět tak, že stvoří nás lidi, kteří by jednali jako roboti a neměli by možnost volby? Ne -- i když by Bůh dokázal stvořit lidi tak, že by jednali jako automaty, tak jeho dokonalá dobrota mu v tom zabránila; jeho záměrem bylo stvořit nás lidi, abychom měli možnost volby, zda budeme jednat dobře nebo ne. Je všemocný, ale lidi jako roboty nestvořil, protože nechtěl.

Bůh tedy možná dovoluje zlo, aby umožnil lidem rozhodovat se svobodně. Je možné, že existují ještě další důvody, proč Bůh dovoluje zlo (uvažovali jsme pouze zlo, které si lidé působí navzájem svými nesprávnými volbami). Je možné, že ten hlavní důvod, proč Bůh dovoluje zlo, je jiný a my jej ani neznáme. Ale právě uvedené myšlenky jsou protipříkladem, který vyvrací rychlé úvahy v odstavci A -- ukazuje, že všemocná bytost může mít dobré důvody, proč zlo dovolí, a proto existence zla a existence Boha nejsou navzájem v rozporu. Přesto my lidé máme se zlem další otázky - o některých z nich bude mluvit další část.

zpět na sérii: Existuje Bůh?

Diskuse:

Lukáš, přidáno 17.3.2012 00:50:40

Zajímalo by mě proč si myslíte že lidé mají svobodnou vůli. Naše chování je determinováno našimi geny a prostředím se kterým interagujeme, kde je ta možnost volby? Kdyby bůh chtěl abychom se chovali jinak, musel by nás jiné stvořit. Jestliže by nás chtěl trestat za naše hříchy, musel by to být zlomyslný bůh. Pokud tedy bůh je, není pro mě zcela určitě dokonale dobrý.

Břeťa, přidáno 17.03.2012, 17:59:18

Asi bych zde použil jednu myšlenku na motivy C.S. Lewise, který přirovnává naše pudy a instinkty a vlivy okolí a minulosti ke klapkám klavíru. Všechny ty vlivy v našem životě určitě jsou, ale na nás lidech je VYBRAT SI, KTERÝM VLIVŮM SE VÍC OTEVŘEME = které klapky budeme hrát. Ano, člověk je těmi vlivy tak trochu nesen, vztahy s druhýma, výchova, apod., ale nevěřím tomu, že jsme stoprocentně ve vleku těch vnějších a vnitřních vlivů a nic s tím nemůžeme dělat.

V podstatě naším povoláním (= zodpovědností) a současně svobodou je všechny ty vlivy kultivovat, těmi dobrými se nechat nést, ty špatné eliminovat. Věřím, že je klíčově důležité hledat také vliv Boha -- když bude náž život hodnotit, musel také dát nějaké zdroje, ze kterých máme žít. Kdybych to měl říct plně křesťansky, v Bibli je řečeno, že můžeme skrze Ducha svatého navázat vztah se vzkříšeným Ježíšem Kristem (Efezským 6,10: Hledejte zmocnění u Pána, najděte svou sílu v jeho síle).

the.fish, přidáno 24.03.2012, 08:23:55

Tak na tohle nelze nereagovat. Obávám se, že pokud jde o problematiku volních procestů C.S. Lewis opravdu není relevantní autoritou. Ale když už tady \"argumentujete\" klavírem, tak mi prosím, zkuste říci, kolik klapek na tom klavíru má asi tak mladý kluk narozený v Palestině odchovaný Hamasem? Také je to podle Vás stvoření, nadané tím stejným bohem stejnou svobodou volby. Opravdu by mě zajímalo, jak ji může on ve svém prostředí uplatňovat.
A pak, pokud je Bible a bůh, kterého má reprezentovat tím, co kultivuje volbu našeho svobodného rozhodnutí, není divu, že se tolik její oddaných následovníků svobodně rozhodlo prolévat krev pro její pravdy. A neříkejte mi, že četli špatně, nebo Vám tu příště hodím seznam kapitol a veršů, které milujícímu, laskavému a spravedlivému image křesťanského boha příliš nesvědčí...
Přesně v duchu vašeho citátu z Efezským 6, 10, v té samé síle Izraelité vyvražďovali národy před nimi, loupili a znásilňovali mladé ženy, zatímco ty starší (použité) povraždili na výslovný příkaz boha.
Aha, ale to sem vlastně nepatří, protože oni se nerozhodli svobodně, oni jednali na příkaz milosrdného dobrotivého Hospodina, který se tak staral o jejich dobro, že jim velkoryse nabídl skvělý kus země ze své neomezené nabídky. Šílím představou, že by jeho metody používali dnešní realitní makléři...

Břeťa, přidáno 24.03.2012, 14:43:47

Ano, to je určitě trefné říci, že kluk narozený v Hámasu a kluk narozený v Čechách mají jiné výchozí pozice (ale i nástroje s menším počtem voleb jsou hodnotné - i třeba obyčejný buben má svoje kouzlo). Na téma, že se Bůh zdá krutý, si čtenář může přečíst malou diskusi hlavně mezi mnou a the.fishem u poznámek ke Genesis 6, zda Bůh byl v právu, když seslal potopu.

Protože tato série článků vychází z úvodu do filozofie od Jeremy Pierce, dovolím si zde prezentovat několik výpisků z deseti článků 37, 38,..., 46 na téma svobodné vůle pro ty, kdo nemají čas si je přečíst v angličtině. Jsou to spíše obecné poznámky (vlastně pokračování celého kursu článků, ze kterého jsem při přípravě této série vycházel), které reagují na Lukášovu otázku, ale v závěru (45-46) je několik myšlenek o osobní zodpovědnosti, které souvisí též s poukázáním the.fishe:

39-40: Třeba náš pocit různých voleb je jen pocitem, ale ve skutečnosti žádnou svobodu volby nemáme (máme sice pocit, že si vybíráme z několika možností, ale ve skutečnosti je naše konečná volba předem určena geny, výchovou, fyzikou, atd.).

41-42: Ale co to vlastně znamená mít svobodu volby? I kdyby nebylo vše předem určeno, znamená to už automaticky, že máme svobodu svých voleb zaručenu? I kdyby se atomy ze svých drah občas náhodně, nikým a ničím neurčeně, vychýlily (Epikurus), neznamená to automaticky, že by mi musela přibýt nějaká možnost volby, jak jednat -- z neurčenosti (= indeterminismu) automaticky neplyne, že máme možnost volby.

Svoboda volby by měla být něčím, co není předem řízeno deterministickými (= předem danými) ani indeterministickými (= náhodnými) vlivy -- něco jako MOJE VLASTNÍ JEDNÁNÍ, které si volím já, protože jsem svobodný. Je nějak možné, aby člověk SVOBODNĚ VYTVOŘIL něco předem neurčeného, co se stane VOLBOU a vede k činům či věcem, které lze označit za DŮSLEDEK MÉ SVOBODNÉ VOLBY? Mnozí si myslí, že to není možné.

43-44: Co když svoboda volby je něčím zcela jiným, co nesouvisí determinismem? Co když lze mít svobodu i v deterministickém světě, kde vše je předem určeno? Existuje přece rozdíl mezi tím, když týden hladovím na poušti (jsem donucen vnějšími okolnostmi, nemám na výběr), nebo týden hladovím uprostřed civilizace (mám na výběr -- rozhodnu se např. proti něčemu protestovat). Ten, kdo hladoví uprostřed města plného jídla, použil něco uvnitř sebe, nějaký VNITŘNÍ DŮVOD ve svém srdci, který jej k hladovce vede.

Tento VNITŘNÍ DŮVOD = NAŠE VNITŘNÍ OSOBNOST je spojením našich vnitřních myšlenek, emocí, víry, citlivosti, intuice, výchovy v dětství, atd. Být svobodný pak znamená odmítat to, co se s naší vnitřní osobností neslučuje, a rozhodovat se pro to, co se s ní slučuje.

I když možná žijeme v deterministickém světě, NAŠÍ SVOBODNOU VOLBOU JE PEČOVAT O SVOU VNITŘNÍ OSOBNOST A ŽÍT V SOULADU S NÍ. To, že svět je deterministický, by nás nemělo deptat, ale naopak toho můžeme využít a počítat s tím: naše volby (ať už jsou předurčené, nebo ne) jsou jedním z faktorů určujících, co se z nás ve světě, který určitě v jistém smyslu deterministický je, časem stane -- můžeme překonat některé špatné zvyky a vyvinout dobré (či naopak), dovolit své mysli, aby se zaobírala jistými věcmi a věřila jim, dovolit jistým lidem (i Bohu), aby se zapojili do našeho života a podpořili nás v tom, co si myslíme a co děláme. Paradoxně můžeme též měnit svou vnitřní osobnost i celkem významně -- a pořád to lze nazývat svobodným jednáním v právě popsaném slova smyslu, pokud k této změně dochází na základě svolení naší vnitřní osobnosti.

45-46: v částech 43-44 bylo naznačeno, že má smysl mluvit o svobodě i ve světě, který je převážně deterministický. A návdavkem pár myšlenek: má smysl mluvit i o OSOBNÍ ZODPOVĚDNOSTI, když naše jednání je určováno tolika různými vlivy mimo naši kontrolu?

a) naše utváření: moje schopnosti, tendence, temperament nejsou plně v mé moci. Možná, že některé mé násilné tendence jsou dány geneticky, jindy jednám dobře třeba na základě své výchovy z dětství. To ovšem nenuluje mou morální zodpovědnost -- na násilné jednání je třeba poukázat, dobré jednání chválíme. Pokud je nějaké chování špatné, pak je špatné a genetické předpoklady je neomlouvají, ledaže by nám genetika toto chování absolutně stoprocentně vnutila proti naší vůli.

b) okolnosti: možná se ve vypjatých situacích chovám zbaběle (či hrdinsky), ale nikdo se to nikdy nedozví, pokud k jisté vypjaté situaci nedojde; někdo, kdo vyrůstal v Argentině a žil si někde v klidu a pohodě, se nám zdá mnohem morálnější, než někdo jiný, kdo vyrůstal v nacistickém Německu a stal se zabíječem lidí. Ale nedá se nic dělat, musíme posoudit lidi podle toho, co skutečně dělají, i když místo, kde se lidi narodili a vyrostli, nemohli sami ovlivnit.

c) výsledek: řidič náklaďáku nezkontroluje brzdy a přicouvání zabije dítě; byl jen trochu nedbalý, ale tohle nečekal. Opilý řidič narazí do benzínové stanice, ale nejsou oběti na životech. I když opilec hazardoval více, za vážnější přestupek považujeme situaci, kdy bylo zabito dítě. Nebylo v moci nedbalého řidiče, že zabije dítě, přesto jeho přestupek hodnotíme jako závažnější.

Předchozí tři odstavečky a),b),c) uvádějí příklady situací, kdy morálně hodnotíme lidi za věci, které nebyly plně v jejich moci. I když toto naše morální hodnocení se může lišit v různých případech, tak stejně MÁME NEJEN SVOBODU, ALE DOKONCE ZODPOVĚDNOST JEDNAT MORÁLNĚ KVALITNĚ, V SOULADU SE SVOU VNITŘNÍ OSOBNOSTÍ (= se vším, co jsme, ale též co se rozhodneme být).

Vstup do diskuse: