Augustinův výklad oddílu Jan 1,6-14 (cca 414 n.l.)

A) Augustinovo použití dalších biblických veršů:

• Exodus 3,14-15 (Já jsem, který jsem ... poslal mne ten, který je): Na tomto představení Boha Mojžíšovi staví Augustin ideu stálosti: Bůh je ten, který se nemění. To je pro nás lidi nadějné slovo uprostřed světa, který se neustále mění. Nejvíce šokující je to, že Bůh se nemění ve své dobrotě vůči nám, je stálý ve své milosti a odpuštění. To Augustin přímo nezmiňuje, ale v souvislostech s Biblí to snad lze říci. To, že Bůh je stále stejný, se stává poselstvím o jistotě, o tom, že existuje v životě pevný bod. (vidíme to zřetejněji např. v Židům 13,8: Ježíš Kristus je tentýž včera, dnes i na věky).


• Římanům 1,20-22, v překladu ČEP (Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže nemají výmluvu. Poznali Boha, ale nevzdali mu čest jako Bohu ani mu nebyli vděčni, nýbrž jejich myšlení je zavedlo do marnosti a jejich scestná mysl se ocitla ve tmě. Tvrdí, že jsou moudří, ale upadli v bláznovství.): V tomto oddílku Augustin vidí dvojí druh poznání Boha: Tím prvním poznáním Boha je, když člověk pozná Boha "na dálku", jen skrze svůj rozum, skrze přemýšlení o stvořeném světě (a to je dáno každému člověku, který může myslet). O tomto poznání Augustin mluví jako o poznání rozumovém, poznání z dálky. Druhá rovina poznání Boha nastává tehdy, když člověk dosáhne přítomnosti Boha, bezprostředně se Boha dotkne, žije v Boží blízkosti, dosáhl toho pevného bodu, kterým je Bůh, získal tu krásu, kterou je Bůh sám, nikoli z dálky, ale osobně. Proto Augustin rozlišuje mezi poznáním Boha v rozumu, a dosáhnutím toho pevného bodu, kterým je dobrý Bůh: chceme dospět k naší stabilitě, tam kde je to, co je (tj. Bůh, protože jen on je stálý), protože to jediné vždy je takové, jaké je. Proto Augustin mluví o těch, co Boha poznali v rozumu, a nechtějí jej poznat blíže z toho osobního, stálého hlediska, jako o bláznech.

B) Augustinovo použití obrazů, symbolů a ilustrací:

• stálost a proměna: Bůh je stálý a tento svět proměnlivý, včetně lidských srdcí. Chceme dosáhnout stálosti, když je dobrá -- získat dobré, které by se už nikdy neměnilo.


• moře a dřevo: Jak se lze dostat k Bohu blíže skrze moře proměny tohoto věku? Skrze moře se nedostaneme sami, potřebujeme loď, dřevo, vor, a to je kříž Ježíše Krista. Nestačí jen vědět, kam chci dojít -- musím se i držet či pevně být na lodi, která mne nese. Ať už chápeme Boha dobře nebo ne, skrze Kristův kříž se k němu dostaneme. Ježíš Kristus byl ukřižován, aby zaplatil cenu za náš hřích -- to bylo potřeba, to je cena smytí našeho hříchu. Věř v tuto zaplacenou cenu, že je to cena dostatečná..


• pravé světlo versus odražené světlo: Jsou různá světla, ale jen jedno je pravé -- to je Ježíš Kristus. Jiná světla jsou jen světla těch, kteří odrážejí Krista, jako měsíc který odráží světlo Slunce. Apoštol Jan je velkým svědkem, ale jeho světlo je jen odrazem Ježíše Krista.


• světlo ve tmě: Tma nemůže světlo spatřit -- sami bychom Boha nepoznali, jen když uvidíme světlo například z toho, co píše Jan ve svém evangeliu.


• umělec, který je součástí obrazu: Ježíš Kristus jako Slovo stvořitelské přišel do světa, který stvořil, tj. je to zvláštní umělec, který má moc stát se součástí svého díla!!


• domov a svět: Ježíš Kristus přišel do svého domu, který stvořil, ale jeho domácí, jeho vlastní, jej nepřijali. Tam, kde hledal domov, našel "svět", našel lidi, kteří se zaobírali vším kolem sebe natolik, že nepoznali autora, nepoznali podstatu. "Svět" je u Jana i označení lidí, kteří jsou daleko od Boha, odcizení od Boha, "nejsou doma" u Boha.


• adopce a dědictví: Dobrou zprávou křesťanství, celého Nového zákona i Janova evangelia je to, že Pán Bůh nás volá, k sobě domů, abychom jej nejen rozumově poznali, ale též žili s ním, vrátili se "domů", k němu. Nebo byli adoptováni, když jsme nikdy "u něho doma" nebyli.


• lidské narození versus narození z Boha: to je kontrast, kterým se zabývá přímo náš vykládaný text!!


• prach, co zaslepí: Fyzický svět (prach) člověka odvádí od Boha, zdá se, že si člověk bez Boha vystačí, aspoň na první pohled. Na druhý pohled se Slovo stalo tělem -- Ježíš vzal na sebe lidské tělo, aby prach, co nás zaslepil, nás nějakým způsobem zase dovedl "domů" -- uzdravil.

C) Augustinův výklad oddílu Jan 1,6-14:

• 6 Byl člověk poslaný Bohem, jehož jméno bylo Jan . Existuje cesta přes moře proměny tohoto věku k jistotě Pána -- kvůli tomu byl Jan poslán, aby na tuto cestu ukázal.


• 7 ten přišel na svědectví, aby svědectví vydával o světle, aby všichni věřili skrze něho. 8 Nebyl to světlo, ale aby svědectví vydával o světle.. Jan sám nebyl tím světlem, které nám umožní žít, byl jen jeho odrazem.


• 9 Existovalo pravé světlo, které osvěcuje každého člověka přicházejícího na svět; 10 na světě byl. Přišlo pravé světlo, které je zdrojem života.


• a svět skrze něj byl stvořen, a svět ho nepoznal. 11 Do svého vlastního přišel, ale jeho (vlastní) jej nepřijali;. Jsme totiž neschopní poznat Boha přímo -- potřebujeme svědectví jiných lidí. zamilovali jsme si svět natolik, že jsme nerozeznali, že k nám přišel jeho tvůrce.


• 12 kolikkoli jej přijalo, dal jim moc stát se Božími syny, těm, kteří věří v jeho jménu,. Bůh nám nabízí adopci -- chce nás přijmout k sobě do rodiny.


• 13 kteří se narodili ne ze (dvou) krví, ani ne z úmyslu těla, ani ne z úmyslu muže, ale z Boha.. Toto přijetí do Boží rodiny není ovšem malou věcí: je to velký dar, který člověk nezíská svým úsilím či snažením.


• 14 A slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. A spatřili jsme jeho slávu, slávu jako jednorozeného od Otce, plnost milosti a pravdy (Jan 1,6-14).. Aby se lidé mohli narodit z Boha, tak se Bůh předtím narodil z lidí -- Slovo se stalo tělem! Nesmrtelný se stal smrtelníkem, aby nás učinil nesmrtelnými. Možná máme zaslepené oči -- on však přišel jako člověk, abychom ho byli schopni zaregistrovat. Ježíš Kristus přišel obyčejný, v těle -- vidíme i jeho slávu, že on je tím Slovem od Boha?

D) Můj výklad Jan 1,6-14:

• 6 Byl člověk poslaný Bohem, jehož jméno bylo Jan. 7 ten přišel na svědectví, aby svědectví vydával o světle, aby všichni věřili skrze něho. 8 Nebyl to světlo, ale aby svědectví vydával o světle. 9 Existovalo pravé světlo, které osvěcuje každého člověka přicházejícího na svět; 10 na světě byl. (doslova v řečtině: Nastal člověk jménem Jan, tj. i Jan byl poslaný tímto Slovem). Jakto, že světlo osvěcuje každého člověka, a přece potřebuje svědectví (doslova v řečtině: aby dosvědčil o tom světle, aby všichni uvěřili)? To nedává smysl, něco jsme museli při dosavadním čtení minout! Četli jsme přece o Slovu, které stvořilo život, a ten život se stal světlem! To se stalo na počátku, když Boží Slovo tvořilo všechny věci -- mělo v sobě životodárnou sílu!
  
  Druhá možnost pochopení je ta, že když v Slovu byl život a Slovo bylo Bůh, tak Bůh byl životem, a tento život se stal světlem pro ostatní. Světlo je zde obrazem, že člověk tento život Boha potřebuje tak nutně, jako je světlo důležité pro život ve tmě -- bez světla život není možný.
  
  Možná se dokonce mluví i o jiném počátku -- že Bůh poslal do našeho, už existujícího a obydleného světa, další Slovo, které samotné bylo Bohem a mělo stvořit nové, dosud neznámé věci. A toto Slovo při tom novém tvoření je tak podstatné, jako kdysi bylo podstatné slovo Boha, který stvořil světlo -- bez něj nemůže vzniknout nic nového.


• a svět skrze něj byl stvořen, a svět ho nepoznal. 11 Do svého vlastního přišel, ale jeho (vlastní) jej nepřijali; Už je to tak, asi tomu tak bude -- autor textu evangelia svědčí o Slovu, které kdysi bylo tak důležité, že vše, co stojí za existenci, pochází od něj. Toto slovo je jasné jako světlo a nemůže být přehlédnuto, a přesto existují lidi, kteří jej nepřijali. Toto Slovo bylo znovu vysloveno, posláno na svět, aby tvořilo nové věci.


• 12 kolikkoli jej přijalo, dal jim moc stát se Božími syny, těm, kteří věří v jeho jménu, 13 kteří se narodili ne ze (dvou) krví, ani ne z úmyslu těla, ani ne z úmyslu muže, ale z Boha. A hele, začíná být jasné, co bylo cílem tohoto poslaného Slova -- aby se lidi narodili znovu! A přece, co to znamená? Je to něco zcela odlišného, než jen fyzické narození! Narození z Boha, které člověk sám nedokáže způsobit.


• 14 A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. A spatřili jsme jeho slávu, slávu jako jednorozeného od Otce, plnost milosti a pravdy (Jan 1,6-14). Zde se odkryl celý tajemný prolog: Slovo se stalo tělem, přebývalo mězi námi. Slovo se stalo člověkem a žilo na zemi jako člověk. Zářilo všem kolem sebe, ale bylo možné jej přehlédnout, vytěsnit, nepřijmout. Proto o něm apoštol Jan vydává svědectví: Spatřili jsme jeho slávu, slávu, kterou má jednorozený od Otce, plný milosti a pravdy. On je tím Slovem, poslaným od Boha, aby tvořil nové věci -- aby dával narození z Boha. Jan dosud neřekl jméno toho člověka -- vysloví je až ve verši 17 následujícího oddílu.